43

Jak přepracovat azylový systém

NEW YORK – Evropská unie musí přijmout zodpovědnost za absenci společné azylové politiky. Tato absence proměnila letošní sílící příliv uprchlíků ze zvládnutelného problému v další politickou krizi. Všechny členské země se sobecky zaměřují na vlastní zájmy a často jednají proti zájmům ostatních. To zesílilo paniku mezi uchazeči o azyl, veřejností i institucemi zodpovědnými za právo a pořádek. Hlavními oběťmi jsou uchazeči o azyl.

EU potřebuje všeobecný plán reakce na krizi, který znovu zavede efektivní kontrolu přílivu uchazečů o azyl tak, aby probíhal bezpečně, spořádaně a tempem odpovídajícím schopnosti Evropy uprchlíky absorbovat. Méně rozvratným a mnohem levnějším řešením je přitom udržovat potenciální žadatele o azyl v jejich současném působišti nebo v jeho blízkosti.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Protože má současná krize původ v Sýrii, musí být první prioritou osud syrského obyvatelstva. Ani na ostatní uchazeče o azyl a migranty se však nesmí zapomenout. Stejně tak musí jít evropský plán ruku v ruce s globální reakcí pod taktovkou Organizace spojených národů a za účasti jejích členských států. Tím by se zátěž syrské krize rozprostřela mezi větší počet zemí a současně by se vytvořily globální standardy pro obecnější řešení problémů nucené migrace.

Zde je šest součástí takového všeobecného plánu.

Za prvé musí EU v dohledné budoucnosti přijímat nejméně milion uchazečů o azyl ročně. A o tuto zátěž se musí spravedlivě rozdělit – na tomto principu se na summitu konaném minulou středu konečně dohodla kvalifikovaná většina.

Dostatečné financování je klíčové. EU by měla po dobu prvních dvou let poskytovat částku 15 000 eur na uchazeče ročně, aby pomohla hradit náklady na bydlení, zdravotní péči a vzdělání – a aby bylo přijímání uprchlíků pro členské státy lákavější. Tyto zdroje může získat vydáním dlouhodobých dluhopisů s využitím svého úvěrového ratingu AAA, který zůstává do značné míry nevyužitý, což bude mít dodatečný přínos v tom, že se evropské ekonomice poskytne odůvodněný fiskální stimul.

Stejně tak je důležité umožnit státům i uchazečům o azyl, aby vyjadřovali své preference, a co nejméně se uchylovat k donucování. Umísťování uprchlíků tam, kam chtějí jít – a kde ostatní stojí o ně –, je nezbytnou podmínkou úspěchu.

Za druhé musí stát EU v čele globálního úsilí o poskytnutí dostatečných financí Libanonu, Jordánsku a Turecku na podporu čtyř milionů uprchlíků, kteří v těchto zemích v současné době žijí.

Dosud se vybral pouhý zlomek financí potřebných pro poskytnutí byť jen základní péče. Pokud do ní zahrneme vzdělání, výcvik a další nezbytné potřeby, pak roční náklady dosáhnou částky nejméně 5000 eur na uprchlíka neboli 20 miliard eur. Současná pomoc EU Turecku se sice minulý týden zdvojnásobila, ale stále činí pouhou miliardu eur. Kromě toho by EU měla pomáhat s vytvářením zvláštních hospodářských zón s preferovaným obchodním statusem v regionu včetně Tuniska a Maroka, aby přilákala investice a vytvořila pracovní místa pro místní občany i uprchlíky.

EU by potřebovala zvýšit svůj závazek vůči zemím na frontové linii nejméně na 8-10 miliard eur ročně, přičemž zbytek by zajistily Spojené státy a ostatní svět. O tuto částku by se dal zvýšit objem dlouhodobých dluhopisů vydaných na podporu uchazečů o azyl v Evropě.

Za třetí musí EU okamžitě začít budovat společnou celounijní azylovou a migrační agenturu a nakonec i společnou pohraniční stráž EU. Současná směsice 28 oddělených azylových systémů nefunguje: je drahá, neefektivní a přináší značně nekonzistentní výsledky při posuzování, kdo má nárok na azyl. Nová agentura by postupně zjednodušila procesy, zavedla společná pravidla zaměstnávání a podnikání i konzistentní systém dávek a rozvinula efektivní a právně podloženou návratovou politiku pro migranty, jimž azyl nebyl přiznán.

Za čtvrté se musí uchazečům o azyl vytvořit bezpečné trasy, počínaje jejich přesunem z Řecka a Itálie do cílových zemí. To je velmi naléhavé, aby se uklidnila panika. Dalším logickým krokem je prodloužit bezpečné trasy až do výchozího regionu, čímž se sníží počet migrantů volících nebezpečnou trasu přes Středozemní moře. Budou-li mít uchazeči o azyl přiměřenou naději, že se nakonec dostanou do Evropy, s mnohem vyšší pravděpodobností zůstanou tam, kde právě jsou. To si vyžádá jednání se zeměmi na frontové linii – ve spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky – o vytvoření procesních center na jejich území, přičemž Turecko bude prioritou.

Operační a finanční schémata vyvinutá EU by se měla využít k vytvoření globálních standardů pro zacházení s uchazeči o azyl a běženci. Toto je pátý bod všeobecného plánu.

A konečně platí, že má-li EU absorbovat a integrovat více než milion uchazečů o azyl a migrantů ročně, musí mobilizovat soukromý sektor – nevládní organizace, církevní skupiny a firmy –, aby vystupoval v roli sponzorů. To bude vyžadovat nejen dostatečné finance, ale i lidské a IT kapacity k propojování migrantů se sponzory.

Exodus z válkou sužované Sýrie nikdy neměl přerůst v krizi. Schylovalo se k němu dlouho, dal se snadno předvídat a ze strany Evropy a mezinárodního společenství byl veskrze zvládnutelný. Také maďarský premiér Viktor Orbán předložil šestibodový plán řešení krize. Jeho plán, který podřizuje lidská práva uchazečů o azyl a migrantů bezpečnosti hranic, však hrozí rozdělit a zničit EU, neboť se zříká hodnot, na nichž byla unie vybudována, a porušuje zákony, jimiž se má řídit.

Fake news or real views Learn More

EU na to musí reagovat skutečně evropskou azylovou politikou, která skoncuje s panikou a zbytečným lidským utrpením.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.