BONN – Po hurikánech, které letos udeřily v Karibiku, Texasu a na Floridě, zůstaly zatopené dálnice, zničené domy a podniky a zpřetrhané životy. Povodňové vody už sice opadly, ale obrazy chaosu zůstávají vryty do naší kolektivní paměti. Obnova potrvá roky, možná desítiletí, a bude stát miliardy dolarů.
Odborníci nám říkají, že hurikány nabývají na síle vlivem teplejších oceánů a že další důsledky antropogenních změn klimatu – od krutých such v Africkém rohu po extrémní povodně v Asii – za sebou nechávají miliony bez jídla a základního přístřeší. Přestože však souvislost mezi spalováním fosilních paliv a smrtícím počasím už roky sílí, tvůrci politik zatím ne vždy výstrahy vyslyšeli.
To se rychle mění. Státy, občané a rostoucí počet firem po celém světě konečně začínají jednat. Tento měsíc se na konferenci OSN o změně klimatu v německém Bonnu shromáždily tisíce, aby vystupňovaly ambice v boji proti změně klimatu. Po úspěšné pařížské klimatické dohodě, dojednané před dva lety, se od dalšího pokroku a pokračující spolupráce očekává mnoho.
Jednou ze slibnějších iniciativ poslední doby je Koalice vůdců pro zpoplatnění uhlíku (CPLC), která sdružuje 30 vlád a víc než 180 podniků a strategických partnerů s cílem dát emisím oxidu uhličitého finanční hodnotu. Myšlenka je jednoduchá: máme-li splnit cíl pařížské dohody, že omezíme vzestup průměrné globální teploty na méně než 2° Celsia nad preindustriální úroveň, ideálně na 1,5°C nad tuto úroveň, musíme dramaticky snížit emise. Jako spolupředsedové CPLC jsme přesvědčeni, že jedním z nejlepších způsobů jak toho dosáhnout je přesunout společenské a ekonomické náklady skleníkových plynů z veřejnosti na znečišťovatele.
Za sílícího smyslu pro klimatickou naléhavost už není přijatelné bezplatně znečišťovat a účet přenechat budoucím generacím. Stanovit cenu uhlíku je nejúčinnější způsob jak snížit globální emise a zároveň podpořit udržitelný a robustní hospodářský růst. Zpoplatněním znečištění navíc vlády mohou vytvářet příjmy na investice třeba do čisté energie, škol a zdravotní péče, jednalo by se tedy o dvojité vítězství.
Konečným cílem je samozřejmě povzbudit podniky, aby se polepšily, a rostoucí podíl podnikatelských lídrů dnes chápe, že zpoplatnit uhlík je jedním z nejlepších způsobů jak zakročit proti změně klimatu. Uvědomují si také, že jejich podniky mohou vzkvétat i během úsilí o snižování emisí.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, is almost here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Řada významných podnikatelů dokonce patří mezi nejnadšenější zastánce účinného zpoplatnění uhlíku. Projekt zveřejňování uhlíku minulý měsíc odhalil, že počet společností, které mají plány k využívání interních mechanismů zpoplatnění uhlíku, se celosvětově rozrostl na téměř 1400, oproti 150 v roce 2014. Patří mezi ně víc než sto největších společností světa, s úhrnem ročních výnosů kolem sedmi bilionů dolarů. Společnost Royal DSM (řízená jedním z autorů tohoto článku) si stanovila cenu uhlíku na 50 eur za tunu; připojila se tak k dalším globálním společnostem, jako jsou Michelin, Danone a General Motors, ve využívání smysluplných cen uhlíku k zajištění, že jejich podnikání odolá budoucnosti.
Uhlíkové znečištění zpoplatňuje také zhruba 40 zemí, včetně Kanady, a další vlády se chystají brzy zavést podobné systémy. Čína v roce 2015 oznámila plány na vytvoření největšího systému zpoplatnění uhlíku na světě. Ontario, Québec a Kalifornie letos podepsaly dohodu o vytvoření druhého největšího trhu s uhlíkem na světě.
Tento trend musí pokračovat – z ekologických i ekonomických důvodů. Studie z května 2017, uskutečněná Vysokým výborem pro ceny uhlíku, jejž vedou dva špičkoví ekonomové světa, Joseph E. Stiglitz a Nicholas Stern, zjistila, že stanovení „pevných cen uhlíku“ je důležité nejen pro snížení celosvětových emisí, ale i pro udržení inovací a růstu.
Ovšemže se zpoplatnění uhlíkového znečištění musí stát součástí širšího souboru opatření k tomu, aby naše ekonomiky a společnosti odolaly budoucnosti. Abychom dál snížili emise skleníkových plynů a podpořili živost ekonomiky, musíme zlepšit veřejnou dopravu, stavět energeticky účinné budovy a podporovat snahy firem, novátorů a investorů vyvíjet řešení v oblasti čistých energií. Kanada už tak postupuje, protože víme, že takové politiky dokážou snižovat emise a pomoci vytvářet nová, dobře placená pracovní místa.
Jak se často říká, změna klimatu představuje výzvu i příležitost. Zpoplatněním uhlíkového znečištění a zapojením našich kolektivních schopností dokážeme výzvu řešit a příležitosti využít. Sdružování novátorského a podnikatelského ducha v zemích a podnicích nám umožní bojovat proti změně klimatu, upevnit naše ekonomiky a společnosti a zanechat našim dětem a vnoučatům zdravější planetu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
External factors surely contributed to the Syrian regime’s vulnerability in the face of a new rebel advance. But the primary cause of President Bashar al-Assad’s downfall is that he presided over a disintegrating social contract, enabling his enemies to forge new coalitions organized around meeting the everyday needs of Syria’s people.
explains why Bashar al-Assad’s government collapsed so quickly, placing most of the blame on Assad himself.
The Middle East’s geopolitical landscape has been transformed by the swift collapse of Syria’s al-Assad dynasty. While the Iranian-led “axis of resistance” now appears hollowed out, an Islamist regime in Damascus may prove deeply unsettling not only to Israel, but also to the region’s Arab states.
agrees with Iran’s former vice president that the Syrian regime’s collapse will transform the Middle East.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
BONN – Po hurikánech, které letos udeřily v Karibiku, Texasu a na Floridě, zůstaly zatopené dálnice, zničené domy a podniky a zpřetrhané životy. Povodňové vody už sice opadly, ale obrazy chaosu zůstávají vryty do naší kolektivní paměti. Obnova potrvá roky, možná desítiletí, a bude stát miliardy dolarů.
Odborníci nám říkají, že hurikány nabývají na síle vlivem teplejších oceánů a že další důsledky antropogenních změn klimatu – od krutých such v Africkém rohu po extrémní povodně v Asii – za sebou nechávají miliony bez jídla a základního přístřeší. Přestože však souvislost mezi spalováním fosilních paliv a smrtícím počasím už roky sílí, tvůrci politik zatím ne vždy výstrahy vyslyšeli.
To se rychle mění. Státy, občané a rostoucí počet firem po celém světě konečně začínají jednat. Tento měsíc se na konferenci OSN o změně klimatu v německém Bonnu shromáždily tisíce, aby vystupňovaly ambice v boji proti změně klimatu. Po úspěšné pařížské klimatické dohodě, dojednané před dva lety, se od dalšího pokroku a pokračující spolupráce očekává mnoho.
Jednou ze slibnějších iniciativ poslední doby je Koalice vůdců pro zpoplatnění uhlíku (CPLC), která sdružuje 30 vlád a víc než 180 podniků a strategických partnerů s cílem dát emisím oxidu uhličitého finanční hodnotu. Myšlenka je jednoduchá: máme-li splnit cíl pařížské dohody, že omezíme vzestup průměrné globální teploty na méně než 2° Celsia nad preindustriální úroveň, ideálně na 1,5°C nad tuto úroveň, musíme dramaticky snížit emise. Jako spolupředsedové CPLC jsme přesvědčeni, že jedním z nejlepších způsobů jak toho dosáhnout je přesunout společenské a ekonomické náklady skleníkových plynů z veřejnosti na znečišťovatele.
Za sílícího smyslu pro klimatickou naléhavost už není přijatelné bezplatně znečišťovat a účet přenechat budoucím generacím. Stanovit cenu uhlíku je nejúčinnější způsob jak snížit globální emise a zároveň podpořit udržitelný a robustní hospodářský růst. Zpoplatněním znečištění navíc vlády mohou vytvářet příjmy na investice třeba do čisté energie, škol a zdravotní péče, jednalo by se tedy o dvojité vítězství.
Konečným cílem je samozřejmě povzbudit podniky, aby se polepšily, a rostoucí podíl podnikatelských lídrů dnes chápe, že zpoplatnit uhlík je jedním z nejlepších způsobů jak zakročit proti změně klimatu. Uvědomují si také, že jejich podniky mohou vzkvétat i během úsilí o snižování emisí.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, is almost here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Řada významných podnikatelů dokonce patří mezi nejnadšenější zastánce účinného zpoplatnění uhlíku. Projekt zveřejňování uhlíku minulý měsíc odhalil, že počet společností, které mají plány k využívání interních mechanismů zpoplatnění uhlíku, se celosvětově rozrostl na téměř 1400, oproti 150 v roce 2014. Patří mezi ně víc než sto největších společností světa, s úhrnem ročních výnosů kolem sedmi bilionů dolarů. Společnost Royal DSM (řízená jedním z autorů tohoto článku) si stanovila cenu uhlíku na 50 eur za tunu; připojila se tak k dalším globálním společnostem, jako jsou Michelin, Danone a General Motors, ve využívání smysluplných cen uhlíku k zajištění, že jejich podnikání odolá budoucnosti.
Uhlíkové znečištění zpoplatňuje také zhruba 40 zemí, včetně Kanady, a další vlády se chystají brzy zavést podobné systémy. Čína v roce 2015 oznámila plány na vytvoření největšího systému zpoplatnění uhlíku na světě. Ontario, Québec a Kalifornie letos podepsaly dohodu o vytvoření druhého největšího trhu s uhlíkem na světě.
Tento trend musí pokračovat – z ekologických i ekonomických důvodů. Studie z května 2017, uskutečněná Vysokým výborem pro ceny uhlíku, jejž vedou dva špičkoví ekonomové světa, Joseph E. Stiglitz a Nicholas Stern, zjistila, že stanovení „pevných cen uhlíku“ je důležité nejen pro snížení celosvětových emisí, ale i pro udržení inovací a růstu.
Ovšemže se zpoplatnění uhlíkového znečištění musí stát součástí širšího souboru opatření k tomu, aby naše ekonomiky a společnosti odolaly budoucnosti. Abychom dál snížili emise skleníkových plynů a podpořili živost ekonomiky, musíme zlepšit veřejnou dopravu, stavět energeticky účinné budovy a podporovat snahy firem, novátorů a investorů vyvíjet řešení v oblasti čistých energií. Kanada už tak postupuje, protože víme, že takové politiky dokážou snižovat emise a pomoci vytvářet nová, dobře placená pracovní místa.
Jak se často říká, změna klimatu představuje výzvu i příležitost. Zpoplatněním uhlíkového znečištění a zapojením našich kolektivních schopností dokážeme výzvu řešit a příležitosti využít. Sdružování novátorského a podnikatelského ducha v zemích a podnicích nám umožní bojovat proti změně klimatu, upevnit naše ekonomiky a společnosti a zanechat našim dětem a vnoučatům zdravější planetu.
Z angličtiny přeložil David Daduč