Po 11. září měla v důsledku nestability na Středním Východě cena ropy prudce vyletět nahoru. Místo toho ovšem klesla o plných 30 procent na cenu nižší než 20 dolarů za barel, což je nejnižsí hodnota za poslední dva roky.
Tento pokles mají na svědomí tři příčiny. Za prvé: recese zasáhla některé sektory s vysokou spotřebou ropy, jako například leteckou přepravu, a poptávka po ropě poklesla. Za druhé: americká politika se (přinejmenším doteď) vyhýbala otevřené konfrontaci se zeměmi v Perském zálivu a Afghánistán - bohu dík - není producentem ropy. A za třetí: Rusko se pomalu dostává ze své postsovětské krize a je rozhodnuto pokračovat v rozšiřování své vlastní produkce ropy, a to navzdory nedávné úlitbě vůči OPEC.
Krátkodobý pokles cen ropy by nám ovšem neměl dát zapomenout na jistý dlouhodobý politický problém: konkrétně na skutečnost, že nejvýznamnější část světové ropné produkce je soustředěna v zemích, v nichž panují autokracie, které ropné zdroje využívají k udržení svých represivních režimů, k financování nadměrné spotřeby elit a k získávání děsivého množství zbraní. Existence obrovských příjmů z prodeje ropy a jejich nerovné rozdělování jsou trvalým zdrojem vnitřní nestability a vnější agresivity, jak dokládá například nedávné dění v Iráku.
Je tedy osudem naší planety, že nedostatek ropy a její koncentrace na Středním Východě zůstane i do budoucna permanentním zdrojem globálních nejistot? Nemusí tomu být nutně tak. Ve skutečnosti je z globálního hlediska ropy dostatek a značný podíl jejích nalezišť se nachází v jedné z nejstabilnějších zemí na světě: v Kanadě.
V posledních dvaceti letech se cena kanadské ropy, získávané z netradičních fosilních ložisek, snížila o více než polovinu a její cena dnes činí 11 dolarů za barel. Studie americké vlády v roce 1997 odhadla, že z netradičních ložisek ropy (např. "ropných písků") bude možné vytěžit celkem až 500 miliard barelů ropy za cenu nižší než 30 dolarů za barel. Netradiční naleziště ropy jsou zhruba 250krát větší než naleziště tradiční a teoreticky by tak mohly uspokojit potřeby světové energie (při současné spotřebě) na příštích pět tisíc let.
V této chvíli netradiční ložiska ropy většinou nejsou využívána, protože ve srovnání s konvenčními ložisky a dalšími zdroji energie, např. zemním plynem, nejsou konkurenceschopná. Pokud bude díky rozvoji alternativních technologií (např. tekutého vodíku) ropa jakožto zdroj energií překonána, nebude možná nikdy potřeba tato netradiční ložiska fosilních paliv využít. Existují však, a uvědomíme-li si, že tradiční ložiska ropy postačí k pokrytí světové spotřeby na několik příštích desetiletí, je jasné, že problémem ropy není její nedostatek. Problém je v tom, že je její produkce soustředěna do zemí, jež jsou politicky i ekonomicky nestabilní.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Samozřejmě, zásoby ropy nejsou nevyčerpatelné. Není však důvod tvrdit, že se stávají "vzácnějšími". Technologický vývoj a nové objevy navíc význam ropy ve výrobním procesu dramaticky snižují. Inflačně zohledněná cena ropy se za poslední desetiletí nezvýšila, a přes všechny "ropné šoky", které otřásly světem, se v průměru pohybovala kolem ceny, která se moc neliší od cen převažujících dnes.
Cenové kolísání totiž neodráží "strukturální" dlouhodobý nedostatek, nýbrž pohyb krátkodobé a střednědobé nabídky a poptávky. Z krátkodobého pohledu je poprávka po ropě "nepružná", tj. jen málo reaguje na změny cen, a i jen mírné omezení dodávek dokáže významně zvýšit cenu. Ze střednědobého pohledu pak vysoké ceny vedou k rozšíření nabídky a ke snížení poptávky, důsledkem čehož cena ropy klesá. Země vyrábějící ropu - kde udržení spotřeby, politické moci a "vydržování" obyvatelstva závisí především na ziscích z prodeje ropy - se v této chvíli pokusí snížením produkce cenu ropy zvýšit a celý cyklus začíná znova.
Tento proces přispívá k politické nestabilitě v producentských zemích a dostává je do začarovaného kruhu. Když je cena ropy vysoká, tamní vlády utrácejí peníze za zbraně a přepychové paláce. Když cena ropy klesne, riskují nespokojenost, puče, války a revoluce.
Zkrátka a dobře, problém ropného trhu není v "nedostatku", jako spíš v "nestálosti". Jak kdysi poznamenal bývalý saúdský ministr ropného průmyslu Sejch Jamání: doba ropná dříve či později skončí, ale neskoční proto, že by došla ropa; doba kamenná totiž také neskončila proto, že by došlo kamení.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
Po 11. září měla v důsledku nestability na Středním Východě cena ropy prudce vyletět nahoru. Místo toho ovšem klesla o plných 30 procent na cenu nižší než 20 dolarů za barel, což je nejnižsí hodnota za poslední dva roky.
Tento pokles mají na svědomí tři příčiny. Za prvé: recese zasáhla některé sektory s vysokou spotřebou ropy, jako například leteckou přepravu, a poptávka po ropě poklesla. Za druhé: americká politika se (přinejmenším doteď) vyhýbala otevřené konfrontaci se zeměmi v Perském zálivu a Afghánistán - bohu dík - není producentem ropy. A za třetí: Rusko se pomalu dostává ze své postsovětské krize a je rozhodnuto pokračovat v rozšiřování své vlastní produkce ropy, a to navzdory nedávné úlitbě vůči OPEC.
Krátkodobý pokles cen ropy by nám ovšem neměl dát zapomenout na jistý dlouhodobý politický problém: konkrétně na skutečnost, že nejvýznamnější část světové ropné produkce je soustředěna v zemích, v nichž panují autokracie, které ropné zdroje využívají k udržení svých represivních režimů, k financování nadměrné spotřeby elit a k získávání děsivého množství zbraní. Existence obrovských příjmů z prodeje ropy a jejich nerovné rozdělování jsou trvalým zdrojem vnitřní nestability a vnější agresivity, jak dokládá například nedávné dění v Iráku.
Je tedy osudem naší planety, že nedostatek ropy a její koncentrace na Středním Východě zůstane i do budoucna permanentním zdrojem globálních nejistot? Nemusí tomu být nutně tak. Ve skutečnosti je z globálního hlediska ropy dostatek a značný podíl jejích nalezišť se nachází v jedné z nejstabilnějších zemí na světě: v Kanadě.
V posledních dvaceti letech se cena kanadské ropy, získávané z netradičních fosilních ložisek, snížila o více než polovinu a její cena dnes činí 11 dolarů za barel. Studie americké vlády v roce 1997 odhadla, že z netradičních ložisek ropy (např. "ropných písků") bude možné vytěžit celkem až 500 miliard barelů ropy za cenu nižší než 30 dolarů za barel. Netradiční naleziště ropy jsou zhruba 250krát větší než naleziště tradiční a teoreticky by tak mohly uspokojit potřeby světové energie (při současné spotřebě) na příštích pět tisíc let.
V této chvíli netradiční ložiska ropy většinou nejsou využívána, protože ve srovnání s konvenčními ložisky a dalšími zdroji energie, např. zemním plynem, nejsou konkurenceschopná. Pokud bude díky rozvoji alternativních technologií (např. tekutého vodíku) ropa jakožto zdroj energií překonána, nebude možná nikdy potřeba tato netradiční ložiska fosilních paliv využít. Existují však, a uvědomíme-li si, že tradiční ložiska ropy postačí k pokrytí světové spotřeby na několik příštích desetiletí, je jasné, že problémem ropy není její nedostatek. Problém je v tom, že je její produkce soustředěna do zemí, jež jsou politicky i ekonomicky nestabilní.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Samozřejmě, zásoby ropy nejsou nevyčerpatelné. Není však důvod tvrdit, že se stávají "vzácnějšími". Technologický vývoj a nové objevy navíc význam ropy ve výrobním procesu dramaticky snižují. Inflačně zohledněná cena ropy se za poslední desetiletí nezvýšila, a přes všechny "ropné šoky", které otřásly světem, se v průměru pohybovala kolem ceny, která se moc neliší od cen převažujících dnes.
Cenové kolísání totiž neodráží "strukturální" dlouhodobý nedostatek, nýbrž pohyb krátkodobé a střednědobé nabídky a poptávky. Z krátkodobého pohledu je poprávka po ropě "nepružná", tj. jen málo reaguje na změny cen, a i jen mírné omezení dodávek dokáže významně zvýšit cenu. Ze střednědobého pohledu pak vysoké ceny vedou k rozšíření nabídky a ke snížení poptávky, důsledkem čehož cena ropy klesá. Země vyrábějící ropu - kde udržení spotřeby, politické moci a "vydržování" obyvatelstva závisí především na ziscích z prodeje ropy - se v této chvíli pokusí snížením produkce cenu ropy zvýšit a celý cyklus začíná znova.
Tento proces přispívá k politické nestabilitě v producentských zemích a dostává je do začarovaného kruhu. Když je cena ropy vysoká, tamní vlády utrácejí peníze za zbraně a přepychové paláce. Když cena ropy klesne, riskují nespokojenost, puče, války a revoluce.
Zkrátka a dobře, problém ropného trhu není v "nedostatku", jako spíš v "nestálosti". Jak kdysi poznamenal bývalý saúdský ministr ropného průmyslu Sejch Jamání: doba ropná dříve či později skončí, ale neskoční proto, že by došla ropa; doba kamenná totiž také neskončila proto, že by došlo kamení.