1

Prázdné sliby a mrtvé děti

LONDON – Mezi 169 cíli obsaženými v Udržitelných rozvojových cílech (SDGs) – přijatých minulé září Organizací spojených národů, uprostřed záblesků pompézních událostí, podpory celebrit, poplácávání po zádech světovými lídry, dárci a nevládními organizacemi – byl pohřbený životně důležitý slib eliminovat do roku 2030 “úmrtí dětí, jímž lze předejít.” Je to případ pro naší generaci – ale takový, který bude vyžadovat více než jen komuniké OSN.

Poslední soubor mezinárodních rozvojových cílů, Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs), rozhodně přinesl podstatný pokrok; počet dětí, které umíraly před dosažením pátého roku života, klesl z deseti milionů v roce 2000, kdy byly MDGs přijaty, na 5.9 milionu v roce 2015. Některé z nejchudších zemí světa zaznamenaly některé z nejvýznamnějších zisků.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Tento pokrok byl poháněn několika faktory, včetně klesající chudoby a velkých investic do komunitních systémů zdravotní péče. Nasazením zdravotních sester, porodních asistentek a dalších zdravotních pracovníků rozšířily tyto systémy nabídku prenatální péče, jednoduchých porodnických zásahů, zajistily čisté řezy porodní šňůry a poporodní péči. Kupříkladu Etiopie během poslední dekády nasadila menší armádu čítající 38 000 zdravotních pracovníků.

Mezinárodní spolupráce byla také klíčová. Pomoc pro děti a zdraví matek narostla od roku 2000 dramaticky a nyní činí 12 miliard dolarů ročně. Rozvojová pomoc umožnila vytvoření komunitních zdravotních programů a hrála klíčovou roli ve vývoji a nasazení vakcín, sítí proti moskytům a lékařské léčby, což od roku 2000 snížilo počty úmrtí hlavních smrtelných nemocí – zápalu plic, průjmů, malárie a spalniček -  o zhruba 70%.

Nyní ty špatné zprávy. Za dobu, kterou vám trvá přečíst tento článek, zemře více než 30 dětí z důvodů, kterým se dalo předejít, nebo mohly být alespoň léčeny.

Každý rok zemře více než milion dětí v den svého narození a další milion během prvního roku života. Téměř polovina všech úmrtí dětí se odehraje v novorozeneckém období (prvních 28 dní) – a podíl roste. Drtivá většina těchto úmrtí mohla být odvrácena. Pokud však bude pokrok pokračovat stávajícím tempem, i tak zde bude v roce 2030 nějakých 3,6 milionu úmrtí ročně.

K nastartování pokroku musíme rozvíjet zdravotní péči a další kroky, které cílí na chudobu, zranitelnost a nerovnost – faktory, které uvádějí mnoho dětí a jejich matek v nebezpečí. Učinit zdravotní péči dostupnou ve větší míře je rozhodně začátek. Chudí jsou však, bohužel příliš často, z péče vyloučeni, i když kliniky existují.

Vezměme si Indii, která představuje pětinu dětských úmrtí celosvětově. Téměř všechny ženy z nejbohatších 20% domácností požívají prenatální péče a kvalifikovaných asistentů u porodu; obdobné pokrytí u nejchudších je méně než 10% - horší než v subsaharské Africe. Hon za ekonomickým růstem udělal se snížením tohoto nepoměru jen málo.

A Indie je pouze jeden příklad. Každý rok porodí asi 36 milionů žen v nízko a středně příjmových zemích bez kvalifikovaných asistentů. Ještě většímu množství dětí se nedostane postnatální lékařské kontrole. Drtivá většina těchto žen a dětí má jednu věc společnou: jsou chudí. Pokud se dítě narodí matce s nízkými příjmy, tak skutečně roste riziko dětské úmrtnosti o faktor 2-3 a to ve většině Jižní Asie a subsaharské Afriky.

Rozdíly ve zdravotních výsledcích vycházející z bohatství výrazně přesahují těhotenství a porod. Děti, které se narodí chudým matkám, mají mnohem menší pravděpodobnost, že se jim dostane očkování či léčby potenciálně smrtelných chorob, jako je zápal plic či průjmy.

Výsledky průzkumu svědčí o tom, že náklady jsou hlavní bariérou, která vylučuje chudé matky a děti ze zdravotní péče. Nutit zoufale chudé ženy platit za zdraví své a svých dětí je receptem na nerovnost, neefektivnost a úmrtí dětí. Prokázaným prostředkem proti tomu je veřejně financovaná všeobecná zdravotní péče. Bohužel politické elity v zemích s vysokou mortalitou jako je Indie, Pákistán a Nigérie – ty stejné elity, které podepsaly SDGs – v tomto zřetelně selhaly.

Pokud to země se slibem v rámci SDGs o snížení dětské úmrtnosti myslí upřímně, musí brát vážně zajištění rovnosti ve zdravotní péči. Mohly by začít tím, že představí národní cíle v podobě snížení rozdílu v úmrtnosti mezi nejbohatšími 20% a nejchudšími 20% a to v období následujících sedmi let.

Nicméně cíle, které nejsou podpořeny financemi, nejsou hodny prohlášení, na kterém stojí. Vlády rozvojových zemí by měly investovat alespoň 5% HDP na zdraví, zrušit poplatky za mateřskou zdravotní péči a zajistit, že finanční zdroje – a zdravotničtí pracovníci – jsou alokováni takovým způsobem, který snižuje nerovnost ve zdravotní péči.

Zahraniční pomoc musí také hrát zásadní roli. Zde by se měl důraz posunout ze zajišťování zásahů dle specifického onemocnění k tvorbě zdravotních systémů. Potřebujeme globální společenskou smlouvu o zdraví, která by uzavřela finanční mezeru – zhruba 30 miliard dolarů – a zajistila všeobecné zdravotnické pokrytí, což vyžaduje propojení populace s kvalifikovanými zdravotníky, kteří jsou vybaveni k poskytování zdravotní péče. Jen subsaharská Afrika bude potřebovat nabrat a vyškolit asi milion komunitních zdravotníků, aby se tak zajistilo všeobecné pokrytí.

Fake news or real views Learn More

Jakákoliv strategie k dosažení cíle snížení dětské úmrtnosti do roku 2030 musí jít daleko za zdravotní sektor a soustředit se na širší nerovnosti – například ve výživě, vzdělání a přístupu k čisté vodě a hygieně – které se podílejí na dětské úmrtnosti. Dívky budou potřebovat zvýšenou ochranu, aby nebyly nuceny do časných sňatků a těhotenství.

Celosvětově čelí děti smrtelné kombinaci nerovnosti, nespravedlnosti a diskriminaci na základě pohlaví Zaslouží si něco lepšího. Slib eliminovat do roku 2030 dětská úmrtí, kterým lze předejít, je naší šancí zajistit, že to dostanou.