Nobelova cena míru pro Ala Gorea vzdává hold světovému lídrovi, jenž se projevil jako jasnozřivý, odvážný a schopný ve světě probouzet ostražitost vůči nebezpečí člověkem vyvolané změny klimatu. Ti, kdo Nobelovou cenu míru získali společně s Gorem jsou méně známí, ale neméně zasloužilí. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) je celosvětovým orgánem OSN, jehož úkolem je vyhodnocovat vědecké poznatky o změně podnebí a přitahovat k nim pozornost veřejnosti a těch, kdo mají ve světě rozhodovací pravomoci. Skutečnost, že panel obdržel Nobelovu cenu míru, vysílá tři významná poselství.
Zaprvé, přední světoví klimatologové a většina vlád na světě vnesli vědu o podnebí do popředí globálních politických debat. Změna klimatu je komplikovaná věc. Zvládnutí předmětu vyžaduje odbornost v mnoha vědních oborech, mimo jiné v klimatologii, oceánografii, atmosférické chemii, ekologii, technice, politice a ekonomice. To nedokáže žádný osamělý vědec ani národní tým. K porozumění změnám ve všech částech planety je zapotřebí celosvětového úsilí.
IPCC už od svého založení v roce 1988 využívá nejlepších vědeckých hlav z celého světa, aby dokumentoval a vysvětloval, co víme a co nevíme o člověkem způsobené změně klimatu. Různé pracovní skupiny svědomitým přezkumem vědeckých publikací připravují zprávy. Postup přezkumu je transparentní a vlády se ho mohou účastnit tím, že do různých pracovních skupin nominují experty, prošetří a okomentují koncepty dokumentů IPCC a schválí finální znění zpráv IPCC.
Tento proces upevňuje preciznost a míru jistoty. Vypracování každé hlavní zprávy IPCC, včetně „Čtvrté hodnotící zprávy“ dokončené letos, si vyžádá léta. Jedním z důvodů vynikajícího úspěchu IPCC je kvalifikované vedení ze strany jeho předsedy, Dr. R. K. Pačaurího, jenž cenu jménem celého orgánu převezme.
Druhým poselstvím je to, že takovýto globální proces spojující vědce a vlády ve společném úsilí je nepostradatelný, protože bez něj by televizní a rozhlasové vlny mohla zanést neznalost a dezinformace šířené zájmovými skupinami. Ropné společnosti jako Exxon celá léta předstíraly, že změna klimatu není skutečná nebo že se rizika zveličují. Exxon a další sponzorovali zavádějící žurnalistiku a skupiny vydávající se za „think tanky“. IPCC tyto obhájce partikulárních zájmů usadil. Dnes jsou ExxonMobil a další významné ropné společnosti při diskusích problematiky mnohem čestnější a konstruktivnější. V dlouhodobém horizontu nedokázaly vědu přemoci, aniž by vážně nepoškodily svou reputaci.
Konečně, letošní Nobelova cena míru je budíčkem pro vlády, počínaje Spojenými státy, aby se začaly seriózněji zajímat o vědu a udržitelný rozvoj. Bushova administrativa byla dosud katastrofálně antivědecká. Zaplnili ji ideologové, kteří odmítají nebo přezírají poznatky vědy o klimatu a kteří zavedli USA na nebezpečnou a nezodpovědnou stezku. Dnes už začal Bush vážná rizika změny podnebí přiznávat, třebaže jeho administrativa stále ještě nedokázala předložit žádný realistický návrh na snížení míry člověkem vyvolané změny klimatu.
Špatně vybavena porozumět vědeckým otázkám je ve skutečnosti většina vlád, i když jsou méně ideologické a dogmatické než Bush. Vlády bývají organizované podle témat devatenáctého či dvacátého století, jako jsou diplomacie obrana, vnitřní bezpečnost a finance, nikoliv podle výzev jedenadvacátého století, jako je udržitelný rozvoj. Většinou nejsou schopné osvojit si vyspělé vědecké znalosti, aby dokázaly ochránit své občany nebo se účastnit globálních jednání o problematice klimatu, vody, energie, biodiverzity a podobně.
Svět by měl reagovat třemi způsoby. Zaprvé bychom měli vzít vážně potřebu nové dohody ohledně změny klimatu, až letos v prosinci započnou globální jednání na indonéském ostrově Bali. Slabý a jen částečně realizovaný Kjótský protokol vyprší v roce 2012 a svět potřebuje mnohem rozhodnější rámec, který stanoví pevný cíl stabilizace skleníkových plynů do roku 2050 tím, že zahrne dohody o ukončení odlesňování tropických pralesů, rozvoji vysoce účinných automobilů a přechodu k elektrárnám vypouštějícím nízké množství CO2.
Zadruhé bychom měli zřídit vědecké obdoby IPCC pro další globální výzvy, včetně celosvětového úbytku biodiverzity, desertifikace a nadměrného rybaření ve světových mořích. V každé z oblastí široká veřejnost i světové vlády jen matně rozpoznávají globální krizi. Vlády sice podepsaly smlouvy o omezení škod, ale svými činy se těchto slibů nedrží s naléhavostí, jíž je zapotřebí, a to proto, že zčásti nerozumějí vědeckým výzvám tvořícím jádro těchto problémů.
Konečně musíme zdokonalit národní vlády, aby měly postupy a schopnosti srovnatelné s IPCC. Globální procesy jako IPCC jsou zcela zásadní, ale je také potřeba je „strávit“ v místních podmínkách a u naléhavých úkolů, před nimiž jednotlivé země stojí. Prakticky všechny země budou čelit celé řadě protínajících se problémů plynoucích ze změny klimatu, například revizi energetického sektoru a přizpůsobení se měnícím se vzorcům chování dešťů, bouří, období sucha a záplav. IPCC prokázal, že věda může k hledání východisek z těchto potíží mocně přispět a že vědci a orgány s rozhodovacími pravomocemi mohou spolupracovat s cílem pomoci vyřešit problémy, které jsou pro lidstvo životně důležité.
Nobelova cena míru pro Ala Gorea vzdává hold světovému lídrovi, jenž se projevil jako jasnozřivý, odvážný a schopný ve světě probouzet ostražitost vůči nebezpečí člověkem vyvolané změny klimatu. Ti, kdo Nobelovou cenu míru získali společně s Gorem jsou méně známí, ale neméně zasloužilí. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) je celosvětovým orgánem OSN, jehož úkolem je vyhodnocovat vědecké poznatky o změně podnebí a přitahovat k nim pozornost veřejnosti a těch, kdo mají ve světě rozhodovací pravomoci. Skutečnost, že panel obdržel Nobelovu cenu míru, vysílá tři významná poselství.
Zaprvé, přední světoví klimatologové a většina vlád na světě vnesli vědu o podnebí do popředí globálních politických debat. Změna klimatu je komplikovaná věc. Zvládnutí předmětu vyžaduje odbornost v mnoha vědních oborech, mimo jiné v klimatologii, oceánografii, atmosférické chemii, ekologii, technice, politice a ekonomice. To nedokáže žádný osamělý vědec ani národní tým. K porozumění změnám ve všech částech planety je zapotřebí celosvětového úsilí.
IPCC už od svého založení v roce 1988 využívá nejlepších vědeckých hlav z celého světa, aby dokumentoval a vysvětloval, co víme a co nevíme o člověkem způsobené změně klimatu. Různé pracovní skupiny svědomitým přezkumem vědeckých publikací připravují zprávy. Postup přezkumu je transparentní a vlády se ho mohou účastnit tím, že do různých pracovních skupin nominují experty, prošetří a okomentují koncepty dokumentů IPCC a schválí finální znění zpráv IPCC.
Tento proces upevňuje preciznost a míru jistoty. Vypracování každé hlavní zprávy IPCC, včetně „Čtvrté hodnotící zprávy“ dokončené letos, si vyžádá léta. Jedním z důvodů vynikajícího úspěchu IPCC je kvalifikované vedení ze strany jeho předsedy, Dr. R. K. Pačaurího, jenž cenu jménem celého orgánu převezme.
Druhým poselstvím je to, že takovýto globální proces spojující vědce a vlády ve společném úsilí je nepostradatelný, protože bez něj by televizní a rozhlasové vlny mohla zanést neznalost a dezinformace šířené zájmovými skupinami. Ropné společnosti jako Exxon celá léta předstíraly, že změna klimatu není skutečná nebo že se rizika zveličují. Exxon a další sponzorovali zavádějící žurnalistiku a skupiny vydávající se za „think tanky“. IPCC tyto obhájce partikulárních zájmů usadil. Dnes jsou ExxonMobil a další významné ropné společnosti při diskusích problematiky mnohem čestnější a konstruktivnější. V dlouhodobém horizontu nedokázaly vědu přemoci, aniž by vážně nepoškodily svou reputaci.
Konečně, letošní Nobelova cena míru je budíčkem pro vlády, počínaje Spojenými státy, aby se začaly seriózněji zajímat o vědu a udržitelný rozvoj. Bushova administrativa byla dosud katastrofálně antivědecká. Zaplnili ji ideologové, kteří odmítají nebo přezírají poznatky vědy o klimatu a kteří zavedli USA na nebezpečnou a nezodpovědnou stezku. Dnes už začal Bush vážná rizika změny podnebí přiznávat, třebaže jeho administrativa stále ještě nedokázala předložit žádný realistický návrh na snížení míry člověkem vyvolané změny klimatu.
SUMMER SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99
Subscribe Now
Špatně vybavena porozumět vědeckým otázkám je ve skutečnosti většina vlád, i když jsou méně ideologické a dogmatické než Bush. Vlády bývají organizované podle témat devatenáctého či dvacátého století, jako jsou diplomacie obrana, vnitřní bezpečnost a finance, nikoliv podle výzev jedenadvacátého století, jako je udržitelný rozvoj. Většinou nejsou schopné osvojit si vyspělé vědecké znalosti, aby dokázaly ochránit své občany nebo se účastnit globálních jednání o problematice klimatu, vody, energie, biodiverzity a podobně.
Svět by měl reagovat třemi způsoby. Zaprvé bychom měli vzít vážně potřebu nové dohody ohledně změny klimatu, až letos v prosinci započnou globální jednání na indonéském ostrově Bali. Slabý a jen částečně realizovaný Kjótský protokol vyprší v roce 2012 a svět potřebuje mnohem rozhodnější rámec, který stanoví pevný cíl stabilizace skleníkových plynů do roku 2050 tím, že zahrne dohody o ukončení odlesňování tropických pralesů, rozvoji vysoce účinných automobilů a přechodu k elektrárnám vypouštějícím nízké množství CO2.
Zadruhé bychom měli zřídit vědecké obdoby IPCC pro další globální výzvy, včetně celosvětového úbytku biodiverzity, desertifikace a nadměrného rybaření ve světových mořích. V každé z oblastí široká veřejnost i světové vlády jen matně rozpoznávají globální krizi. Vlády sice podepsaly smlouvy o omezení škod, ale svými činy se těchto slibů nedrží s naléhavostí, jíž je zapotřebí, a to proto, že zčásti nerozumějí vědeckým výzvám tvořícím jádro těchto problémů.
Konečně musíme zdokonalit národní vlády, aby měly postupy a schopnosti srovnatelné s IPCC. Globální procesy jako IPCC jsou zcela zásadní, ale je také potřeba je „strávit“ v místních podmínkách a u naléhavých úkolů, před nimiž jednotlivé země stojí. Prakticky všechny země budou čelit celé řadě protínajících se problémů plynoucích ze změny klimatu, například revizi energetického sektoru a přizpůsobení se měnícím se vzorcům chování dešťů, bouří, období sucha a záplav. IPCC prokázal, že věda může k hledání východisek z těchto potíží mocně přispět a že vědci a orgány s rozhodovacími pravomocemi mohou spolupracovat s cílem pomoci vyřešit problémy, které jsou pro lidstvo životně důležité.