0

Neúspěchy drogové války

Budeme-li mít štěstí, budou naši vnuci na globální boj proti drogám z přelomu 20. a 21. století vzpomínat jako na jakousi podivnou mánii, které mohly propadnout jedině generace předků.

Drogové problémy jsou dnes mnohem vážnější než před sto lety. Ne že by spotřeba drog stoupla - vždyť alkohol, opium a další drogy se konzumovaly ve velkých množstvích i tehdy. Tím skutečným problémem je to, že dnešní protidrogová politika činí mnohem více škody než užitku. A dost možná má dokonce na svědomí více celkové škody než samotná narkomanie.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Podobně jako americká alkoholová prohibice z přelomu 20. a 30. let minulého století ani globální drogová prohibice nedokázala s narkomanií skoncovat, a to je přitom příčinou vysoké úrovně zločinu, násilí, korupce a nemocnosti. V roce 1998 OSN odhadla, že celková hodnota nezákonného obchodu s drogami dosáhla 400 miliard dolarů - neboli pozoruhodných 7 procent objemu světového obchodu. Kritici však tvrdí, že skutečné číslo je dokonce dvakrát tak vyšší.

Dnešní Kolumbie vypadá stokrát hůř než Al Caponeho Chicago. Podobně jsou na tom i další latinskoamerické, karibské a asijské země. Zákaz drog vlastně uvaluje daň na globální obchod s nezákonnými drogami: uplatňují ji vlády a vybírají lidé ochotní překračovat zákon. Žádný jiný zákon nedává zločincům, teroristům a úplatným úředníkům tolik prostoru pro zisk. Žádný jiný zákon nedává takový prostor korupci a násilí; a žádný jiný zákon nepřispívá více k šíření HIV/AIDS, hepatitidy a dalších nemocí.

Válku proti drogám pohání zčásti dva přežívající mýty. Podle prvního z nich jsou na tom lidé bez drog lépe a společnost by se tudíž měla zasazovat o to, aby drogy v ní neměly místo. V lidských dějinách ale existuje jen málo společností (pokud vůbec nějaká existovala), které by drogy neznaly.

Druhý mýtus předpokládá, že zákazem se sníží škody s drogami spojené. Globální trhy s produkty z konopí, opia a koky se svou podstatou jinak zvlášť neliší od ostatních globálních komoditních trhů, protidrogová politika však pracuje s domněnkou, že drogové trhy mají více společného s neštovicemi a dalšími nakažlivými chorobami, po kterých není poptávka.

Vlády mohou komoditní trhy regulovat jednostranně i mnohostranně, je ale chybou chápat prohibici - čili zákaz - jako konečnou či maximální formu regulace. Prohibice se vlastně jakékoli regulace předem zříká. To, co není potlačováno, je účinně neregulováno; výjimkou jsou zločinecké organizace.

Ze zhruba osmi milionů vězňů na celém světě si jich nejvíce odpykává trest za porušování protidrogových zákonů. V roce 1980 bylo takto ve Spojených státech odsouzeno padesát tisíc osob. Dnes je jejich počet skoro půlmilionový, přičemž dalších několik stovek tisíc sedí ve vězení za přestupky související s prohibicí. Jejich součet představuje zhruba desetinu vězňů celého světa.

Chudé rolníky v rozvojovém světě, kteří produkují opium, koku a konopí, vládní protidrogové složky zatýkají, někdy bijí a často vydírají. V Bolívii a Peru se koka stala součástí společnosti. Totéž platí v Asii pro opium. Zákazy uplatňované Spojenými státy a dalšími vládami zničily tradice, jež namnoze tyto drogy "domestikovaly" a snižovaly tak jejich negativní dopad, a současně s tím připravily půdu pro příchod sofistikovanějších drog jako heroin a kokain. Americká justice a tajná služba běžně poskytují informace jiným vládám, ačkoli jsou si dobře vědomy, že budou použity nejen k zatýkání, ale i mučení identifikovaných osob.

Všechny tyto důsledky války proti drogám lze bez uzardění nazvat porušováním lidských práv. V jádru lidských práv je ale něco jiného, totiž myšlenka, že lidé by neměli být trestáni za to, co si dávají do těla. Toto právo svrchovanosti lidské mysli a těla - k němuž samozřejmě také patří právo nebýt nucen brát drogy proti své vůli - je v mnoha ohledech nejzákladnějším právem vůbec.

Narkomanům závislým na heroinu je upírán metadon, nejúčinnější přípravek k léčbě jejich drogové závislosti. Lidem, kteří nedokáží nebo nechtějí přestat s injekční aplikací drogy, je upírán přístup ke sterilním injekčním stříkačkám, což má katastrofální následky. Milionům kuřáků marihuany a konzumentů psychoaktivních drog mnohem více ubližují zásahy státu než droga.

Fake news or real views Learn More

Je slyšet stále více hlasů, jež požadují systematickou revizi mezinárodních protidrogových úmluv, o něž se opírají dnešní neúspěšné protidrogové politiky. V rozporu s vědeckými poznatky i se zákonem některé hlasy prosazují, aby do úmluv byly zahrnuty také konopí a koka. Jiné poukazují na konflikt mezi protidrogovými úmluvami a mezinárodními úmluvami o lidských právech. Další názorová skupina pak tvrdí, že protidrogové úmluvy problémy spíše zhoršují, než aby je zlepšovaly.

Svět rozhodně potřebuje nový režim kontroly obchodu s drogami. Tento režim se musí distancovat od dosavadní pošetilé představy, že lze vytvořit svět bez drog, a uznat, že tou skutečnou výzvou je naučit se žít s drogami tak, aby lidem co nejméně škodily. Účinná strategie musí mít realistické cíle a kritéria hodnocení úspěchů a neúspěchů. Cílem těchto kritérií musí být snižování úmrtnosti, nemocnosti, zločinnosti a strádání, spojených s užíváním drog i protidrogovou politikou. Kromě toho musí tento nový režim navíc přijmout princip, že lidé nesmějí být trestáni za to, co si dávají do těla, ale jen za újmu, kterou způsobí druhým. To jsou klíčové prvky boje s drogami, který je etičtější a účinnější než ten, který dnes škodí celému světu.