BELMOPAN – Summit za nový globální finanční pakt, který pořádá francouzský prezident Emmanuel Macron a uskuteční se tento týden v Paříži, představuje historickou příležitost provést hluboké finanční reformy, které podpoří rozvoj a dodají další impulz boji proti klimatickým změnám. Zdá se však, že mezi hlavními body summitu – klima, rozvoj a dluh – něco chybí: příroda.
Nevídaný úbytek biodiverzity a poškozování životního prostředí představují existenční riziko pro veškerý život na Zemi kvůli vyčerpávání přírodních zdrojů (včetně vody), narušování tvorby půdy, a tím i produkce potravin, delšímu zotavování se po přírodních katastrofách a potenciálně i kvůli konfliktům o klima a zdroje. Podle Světového ekonomického fóra se klima a životní prostředí podílejí na šesti z deseti největších globálních rizik v nadcházejícím desetiletí.
Rozvojové země tato rizika nevytvořily, ale platí za ně: musí financovat zásahy, aby pomohly zmírnit klimatickou krizi a krizi biodiverzity, přičemž zároveň platí i za řešení ztrát a škod spojených s těmito vzájemně provázanými krizemi.
Tyto země už se však nacházejí na svých fiskálních limitech, mimo jiné i proto, že zvyšování úrokových sazeb a přeceňování rizik v rozvinutých ekonomikách vyšroubovaly náklady na obsluhu dluhů. V důsledku toho zmíněné země často nemají přístup k dostupným financím.
Snahy o vyřešení tohoto systémového problému jsou v plném proudu. Významným příkladem je Bridgetownská iniciativa barbadoské premiérky Mii Amor Mottleyové. Cílem této iniciativy je vytvořit větší fiskální prostor pro rozvoj, zmírňování klimatických změn i adaptaci na ně, jakož i pro řešení ztrát a škod. Je však třeba dělat víc. Vlastně je nutné zcela předefinovat globální finanční systém.
Z nejkrátkodobějšího hlediska musí nadcházející summit v Paříži vytvořit důvěryhodný reformní plán, který bude v souladu s potřebami přírody. Multilaterální rozvojové banky musí současně s tím učinit z přírody těžiště své činnosti. Globální rámec pro biodiverzitu dohodnutý loni v prosinci na montrealské konferenci OSN o biodiverzitě požaduje po těchto bankách, aby zajistily, že jejich portfolia budou jednak přírodně pozitivní, jednak v souladu s pařížskou klimatickou dohodou z roku 2015.
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: Age of Extremes, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Zvláštní pozornost by se měla věnovat rozšiřování osvědčených řešení, jako jsou swapy typu „dluh za přírodu“. Takové swapy – zejména „modré dluhopisy“, jejichž průkopníkem je organizace The Nature Conservancy – umožňují dané zemi refinancovat svůj dluh za příznivějších podmínek a alokovat výtěžek na ochranu biodiverzity a na klimatickou adaptaci. Výsledkem jsou vyšší výdaje na ochranu přírody či zelené investice a nižší – nebo přinejmenším ne vyšší – dluhová zátěž.
Dohoda o konverzi dluhu v objemu 364 milionů dolarů, kterou v roce 2021 uzavřely The Nature Conservancy a Belize, umožnila této zemi snížit svůj dluh přibližně o 12% HDP a současně uvolnit odhadem 180 milionů dolarů v podobě dlouhodobého financování trvale udržitelné ochrany přírody po dobu 20 let. Součástí dohody byl i závazek Belize chránit 30% svého mořského území.
Podobná dohoda za účasti The Nature Conservancy a Meziamerické rozvojové banky umožnila loni barbadoské vládě konvertovat dluh v hodnotě 150 milionů dolarů, i v tomto případě výměnou za závazek chránit přibližně 30% svého mořského území. A na základě největší dohody „dluh za přírodu“ na světě, která byla uzavřena minulý měsíc, přetaví Ekvádor svůj dluh v objemu 1,6 miliardy dolarů v závazek vyčleňovat 12 milionů dolarů ročně na ochranu Galapážského souostroví.
Swapy „dluh za přírodu“ nejsou všelékem; neodstraňují potřebu grantů, zvýhodněného financování a dalších půjček ani soukromých investic. Dárcovské závazky je však třeba splnit: bohaté země ještě nenaplnily svůj závazek z roku 2009, že budou do roku 2020 zajišťovat rozvojovým zemím klimatické finance v objemu 100 miliard dolarů ročně.
Bohaté země také nedokázaly mobilizovat dostatečné soukromé investice. Větší rozšiřování úvěrů, například prostřednictvím garancí třetích stran, by snížilo investiční riziko (a tím i náklady na půjčky pro emitenty dluhů), což by současně státům umožnilo snižovat dluhovou zátěž a pomohlo jim získávat soukromé finance na klimatické a ekologické investice.
Swapy „dluh za přírodu“ nicméně mohou významně přispět k tomu, aby se nízkopříjmovým a středněpříjmovým zemím pomohlo řešit trojí výzvu v podobě vysokých dluhů, klimatických změn a ztráty biodiverzity. Koalice za trvale udržitelný dluh, kterou na loňské Konferenci OSN o změně klimatu (COP27) založili a podpořili ministři financí afrických zemí, i skupina V20 tvořená klimaticky zranitelnými státy si to uvědomují a již vyzvaly k širšímu využívání těchto i dalších inovativních nástrojů.
Je dobře, že institucionální architektura potřebná k uskutečňování swapů „dluh za přírodu“ v širokém měřítku a s větším počtem aktérů již do značné míry existuje. Zapotřebí je nyní vůle na straně jednotlivých protagonistů a také exekutivní kroky na podporu schopnosti rozvojových finančních institucí poskytovat garance na vydávání suverénních dluhů navázaných na investice do klimatu a přírody.
Pařížský summit může tento pokrok nastartovat tím, že správně zapojí mezinárodní finanční instituce do mechanismů záruk za konverze dluhů a že představí balík reforem zaměřených na zvýšení efektivity těchto konverzí před Konferencí OSN o změně klimatu (COP28), která začíná 30. listopadu. Finanční reformy, jež nezohledňují přírodu, budou v dlouhodobém měřítku trvale neudržitelné.
Swapy „dluh za přírodu“ už nejsou jen životaschopnou ekonomickou možností; dnes představují záchranný kruh pro naši planetu. Pokud však po tomto kruhu nesáhneme dnes, může být už brzy mimo náš dosah.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The 1860 massacre of Christians in Damascus holds useful lessons about what it takes to arrest – and recover from – inter-communal violence. But there is a difference between a pogrom and a genocide, and conflating the two can do more harm than good.
considers what the 1860 massacre of Christians in Damascus can and cannot teach us about preventing genocide.
AI: Hope or Hype?Photo by Nikolas Kokovlis/NurPhoto via Getty Images
Whether generative artificial intelligence will do more harm or good to our families, economies, and societies remains an open question. In devising strategies for harnessing the technology, optimism is undoubtedly warranted, but it should not come at the expense of realism.
BELMOPAN – Summit za nový globální finanční pakt, který pořádá francouzský prezident Emmanuel Macron a uskuteční se tento týden v Paříži, představuje historickou příležitost provést hluboké finanční reformy, které podpoří rozvoj a dodají další impulz boji proti klimatickým změnám. Zdá se však, že mezi hlavními body summitu – klima, rozvoj a dluh – něco chybí: příroda.
Nevídaný úbytek biodiverzity a poškozování životního prostředí představují existenční riziko pro veškerý život na Zemi kvůli vyčerpávání přírodních zdrojů (včetně vody), narušování tvorby půdy, a tím i produkce potravin, delšímu zotavování se po přírodních katastrofách a potenciálně i kvůli konfliktům o klima a zdroje. Podle Světového ekonomického fóra se klima a životní prostředí podílejí na šesti z deseti největších globálních rizik v nadcházejícím desetiletí.
Rozvojové země tato rizika nevytvořily, ale platí za ně: musí financovat zásahy, aby pomohly zmírnit klimatickou krizi a krizi biodiverzity, přičemž zároveň platí i za řešení ztrát a škod spojených s těmito vzájemně provázanými krizemi.
Tyto země už se však nacházejí na svých fiskálních limitech, mimo jiné i proto, že zvyšování úrokových sazeb a přeceňování rizik v rozvinutých ekonomikách vyšroubovaly náklady na obsluhu dluhů. V důsledku toho zmíněné země často nemají přístup k dostupným financím.
Snahy o vyřešení tohoto systémového problému jsou v plném proudu. Významným příkladem je Bridgetownská iniciativa barbadoské premiérky Mii Amor Mottleyové. Cílem této iniciativy je vytvořit větší fiskální prostor pro rozvoj, zmírňování klimatických změn i adaptaci na ně, jakož i pro řešení ztrát a škod. Je však třeba dělat víc. Vlastně je nutné zcela předefinovat globální finanční systém.
Z nejkrátkodobějšího hlediska musí nadcházející summit v Paříži vytvořit důvěryhodný reformní plán, který bude v souladu s potřebami přírody. Multilaterální rozvojové banky musí současně s tím učinit z přírody těžiště své činnosti. Globální rámec pro biodiverzitu dohodnutý loni v prosinci na montrealské konferenci OSN o biodiverzitě požaduje po těchto bankách, aby zajistily, že jejich portfolia budou jednak přírodně pozitivní, jednak v souladu s pařížskou klimatickou dohodou z roku 2015.
Secure your copy of PS Quarterly: Age of Extremes
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: Age of Extremes, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Zvláštní pozornost by se měla věnovat rozšiřování osvědčených řešení, jako jsou swapy typu „dluh za přírodu“. Takové swapy – zejména „modré dluhopisy“, jejichž průkopníkem je organizace The Nature Conservancy – umožňují dané zemi refinancovat svůj dluh za příznivějších podmínek a alokovat výtěžek na ochranu biodiverzity a na klimatickou adaptaci. Výsledkem jsou vyšší výdaje na ochranu přírody či zelené investice a nižší – nebo přinejmenším ne vyšší – dluhová zátěž.
Dohoda o konverzi dluhu v objemu 364 milionů dolarů, kterou v roce 2021 uzavřely The Nature Conservancy a Belize, umožnila této zemi snížit svůj dluh přibližně o 12% HDP a současně uvolnit odhadem 180 milionů dolarů v podobě dlouhodobého financování trvale udržitelné ochrany přírody po dobu 20 let. Součástí dohody byl i závazek Belize chránit 30% svého mořského území.
Podobná dohoda za účasti The Nature Conservancy a Meziamerické rozvojové banky umožnila loni barbadoské vládě konvertovat dluh v hodnotě 150 milionů dolarů, i v tomto případě výměnou za závazek chránit přibližně 30% svého mořského území. A na základě největší dohody „dluh za přírodu“ na světě, která byla uzavřena minulý měsíc, přetaví Ekvádor svůj dluh v objemu 1,6 miliardy dolarů v závazek vyčleňovat 12 milionů dolarů ročně na ochranu Galapážského souostroví.
Swapy „dluh za přírodu“ nejsou všelékem; neodstraňují potřebu grantů, zvýhodněného financování a dalších půjček ani soukromých investic. Dárcovské závazky je však třeba splnit: bohaté země ještě nenaplnily svůj závazek z roku 2009, že budou do roku 2020 zajišťovat rozvojovým zemím klimatické finance v objemu 100 miliard dolarů ročně.
Bohaté země také nedokázaly mobilizovat dostatečné soukromé investice. Větší rozšiřování úvěrů, například prostřednictvím garancí třetích stran, by snížilo investiční riziko (a tím i náklady na půjčky pro emitenty dluhů), což by současně státům umožnilo snižovat dluhovou zátěž a pomohlo jim získávat soukromé finance na klimatické a ekologické investice.
Swapy „dluh za přírodu“ nicméně mohou významně přispět k tomu, aby se nízkopříjmovým a středněpříjmovým zemím pomohlo řešit trojí výzvu v podobě vysokých dluhů, klimatických změn a ztráty biodiverzity. Koalice za trvale udržitelný dluh, kterou na loňské Konferenci OSN o změně klimatu (COP27) založili a podpořili ministři financí afrických zemí, i skupina V20 tvořená klimaticky zranitelnými státy si to uvědomují a již vyzvaly k širšímu využívání těchto i dalších inovativních nástrojů.
Je dobře, že institucionální architektura potřebná k uskutečňování swapů „dluh za přírodu“ v širokém měřítku a s větším počtem aktérů již do značné míry existuje. Zapotřebí je nyní vůle na straně jednotlivých protagonistů a také exekutivní kroky na podporu schopnosti rozvojových finančních institucí poskytovat garance na vydávání suverénních dluhů navázaných na investice do klimatu a přírody.
Pařížský summit může tento pokrok nastartovat tím, že správně zapojí mezinárodní finanční instituce do mechanismů záruk za konverze dluhů a že představí balík reforem zaměřených na zvýšení efektivity těchto konverzí před Konferencí OSN o změně klimatu (COP28), která začíná 30. listopadu. Finanční reformy, jež nezohledňují přírodu, budou v dlouhodobém měřítku trvale neudržitelné.
Swapy „dluh za přírodu“ už nejsou jen životaschopnou ekonomickou možností; dnes představují záchranný kruh pro naši planetu. Pokud však po tomto kruhu nesáhneme dnes, může být už brzy mimo náš dosah.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka