1

Jak nově přemýšlet o hladu

ŘÍM – Svět má problém s výživou. Ačkoliv se učinily zásadní kroky ke splnění Rozvojového cíle tisíciletí snížit podíl podvyživených lidí v rozvojových zemích na polovinu, tento problém nadále přetrvává a je všudypřítomný a složitý. Koneckonců nejde jen o zajištění většího objemu potravin; efektivní úsilí o omezení podvýživy musí dbát i na to, aby lidé měli přístup ke správným druhům potravin – k potravinám, které jim poskytnou živiny potřebné ke zdravému a plodnému životu.

Od roku 1945 se produkce potravin ztrojnásobila a jejich dostupnost vzrostla v průměru o 40% na osobu. Pouze v posledním desetiletí se množství zeleniny vypěstované v asijsko-pacifickém regionu, kde se pěstují více než tři čtvrtiny světové produkce, zvýšilo o čtvrtinu.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Navzdory těmto pokrokům při rozšiřování nabídky potravin stále denně trpí hladem nejméně 805 milionů lidí, z nichž přibližně 791 milionů žije v rozvojových zemích. Mnoho dalších lidí trpí hladem sezonně nebo občas. A více než dvě miliardy lidí trpí „skrytým hladem“ – nedostatkem jednoho či více stopových prvků.

Hlad a podvýživa poškozují zdraví a produktivitu dospělých osob a podkopávají jejich schopnost učit se a pracovat. Navíc brzdí fyzický a kognitivní vývoj dětí a zvyšují jejich náchylnost k nemocem a předčasnému úmrtí. Zakrnělost způsobená podvýživou postihuje každé čtvrté dítě ve věku do pěti let.

Dostatečná výživa je nejdůležitější během prvního tisíce dní života (od početí dítěte do jeho druhých narozenin). I pak ovšem hlad a podvýživa snižují pravděpodobnost, že se dítě dožije dospělosti, natož aby plně využilo svůj potenciál.

V mnoha koutech světa trvalý hlad paradoxně přetrvává po boku zvyšující se míry obezity. Více než 1,5 miliardy lidí trpí nadváhou a třetina z nich je pokládána za obézní. Tito lidé jsou obzvláště náchylní k nenakažlivým onemocněním, jako jsou infarkt, mrtvice nebo cukrovka.

Navzdory všeobecnému přesvědčení obezita často nesouvisí ani tak s přebytkem potravin, jako spíše s nedostatečným přístupem k dostupné, rozmanité a vyvážené stravě. Úkolem pro mezinárodní společenství je proto zajistit přiměřenou spotřebu správných druhů potravin.

To znamená rozvíjet potravinové systémy, které budou vnímavější vůči potřebám lidí, zejména těch sociálně vyřazených a ekonomicky marginalizovaných. Matky, malé děti, starší lidé a postižení představují skupinu lidí, kteří jsou vůči nástrahám podvýživy nejzranitelnější, a v úsilí o skoncování s potravinovou nejistotou a podvýživou by se jim proto měla věnovat zvláštní pozornost.

Abychom zajistili, že budoucí generace budou mít ze současného úsilí prospěch, musí strategie zkvalitňování globálních potravinových systémů klást důraz na ekologickou udržitelnost. Zejména musí vedoucí světoví činitelé přehodnotit hlavní procesy produkce potravin, které často značně zatěžují přírodní zdroje tím, že vyčerpávají zásoby sladké vody, pronikají do pralesů, degradují půdu, plení hejna divokých ryb a snižují biodiverzitu. A aby toho nebylo málo, k obrovským ztrátám přispívá také absence adekvátní infrastruktury pro skladování a dopravu potravin ke spotřebitelům.

Samozřejmě je nezbytné nalézt správnou rovnováhu mezi produkcí dostatečného množství potravin bohatých na živiny a ochranou životního prostředí. Vezměme si produkci dobytka, který se chová kvůli řadě potravin – včetně mléka, vajec a masa – a jenž obohatil jídelníček v rozvojových zemích a dává živobytí milionům lidí. Trvale neudržitelné výrobní systémy v kombinaci s plýtvavou a nadměrnou spotřebou v některých částech světa mají vážné dopady v oblasti klimatických změn, přenosu nemocí a nutriční rovnováhy.

Při silném politickém odhodlání se však systémy globální produkce potravin dají transformovat. Evidentním krokem by bylo zajištění, aby všechny potravinové programy, politiky a intervence zohledňovaly výživu a trvalou udržitelnost. Potravinářský výzkum a vývoj by se měl zase zaměřit na usnadnění produkce potravin bohatých na živiny a na diverzifikaci systémů zemědělského hospodaření. Nacházení způsobů, jak efektivně využívat vodu, půdu, hnojiva a pracovní sílu s minimálními nepříznivými dopady, je pro trvalou ekologickou udržitelnost nezbytné.

Neméně důležité budou intervence, které poskytnou místním komunitám možnost zkvalitnit svůj jídelníček. To vyžaduje rozsáhlé zdravotnické a osvětové kampaně, sociální ochranu s cílem zvýšit odolnost a iniciativy za zvýšení zaměstnanosti a tvorbu příjmů.

A konečně potřebují producenti a distributoři podporu a pobídky k tomu, aby transformovali své současné systémy. Posun k trvalé udržitelnosti se koneckonců nemůže uskutečnit na úkor živobytí zemědělců.

Kvalitnější strava má smysl i z ekonomického hlediska. Podvýživa ve všech podobách snižuje světový ekonomický blahobyt přibližně o 5% ročně prostřednictvím ztraceného výkonu a dodatečných nákladů. Odhaduje se, že poměr nákladů a přínosů dosahuje v případě omezení nedostatku stopových prvků téměř 1:13.

Fake news or real views Learn More

Nadcházející druhá mezinárodní konference o výživě, která se bude konat v Římě, nabídne historickou příležitost k oživení politického závazku zlepšit výživu pro všechny prostřednictvím kvalitnější politiky a mezinárodní solidarity. Neschopnost zajistit potřebné investice do přístupu k potravinám, výživy a trvalé udržitelnosti je morálně – i ekonomicky – neospravedlnitelná.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.