3

Plynová šance pro Británii

PRAHA – Koncem června ohlásil Britský geologický úřad nález největšího ložiska břidlicového plynu na světě. Pole s názvem Bowland Shale, které se rozkládá pod územím hrabství Lancashire a Yorkshire, obsahuje o 50% víc plynu než dvě největší plynová pole ve Spojených státech – ložiska Barnett Shale a Marcellus Shale – dohromady.

Velká Británie se zatím zdráhá připojit se k revoluci hydraulického štěpení (neboli frakování). Otvírka ložiska Bowland Shale by však mohla znovu nastartovat britskou ekonomiku a přinést obrovské snížení emisí CO2.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Současně britský parlament schválil přísná nová opatření na snížení uhlíkových emisí do roku 2020, přičemž zdaleka největší snížení objemu CO2 má vyplývat z růstu mořské větrné energie o více než 800% během následujících sedmi let. Mořská větrná energie je však tak drahá, že bude dostávat nejméně trojnásobek nákladů na standardní elektřinu formou dotacíto je ještě více než solární energie, která ve Velké Británii nikdy nebyla výhodná. Za minimální snížení objemu CO2 tak britská ekonomika draze zaplatí.

Je to jen jeden příklad naprostého odtržení současné klimatické politiky od reality – a to nejen v Británii. Pro vlastní dobrý pocit se zaměřujeme na nevýznamnou – ale velmi nákladnou – zelenou politiku, a přitom ignorujeme nebo aktivně odrazujeme politiku, která by emise dramaticky snížila a dávala ekonomický smysl.

Zamysleme se nad třemi standardními argumenty ve prospěch zelené ekonomiky: klimatickými změnami, energetickou bezpečností a pracovními místy. Ukazuje se, že frakování si ve všech třech oblastech vede lépe.

Předpokládáme-li naprostý úspěch britského plánu, mohla by mořská větrná energie produkovat v roce 2020 více než 10% celkové elektrické energie v zemi a snížit její emise CO2 až o 22 megatun neboli o 5% ročně. Náklady by však rovněž byly fenomenální. Velká Británie by platila na dotacích nejméně 8 miliard dolarů ročně, aby tuto přirozeně neefektivní technologii podpořila.

Porovnejme to s příležitostí, kterou nabízí ložisko Bowland Shale. Kdyby Británie dokázala do roku 2020 využívat jeho zásoby byť jen s třetinovou intenzitou oproti současné těžbě na ložiscích Barnett Shale a Marcellus Shale, výsledek by byl epochální.

Zemní plyn je mnohem ekologičtější než uhlí, které je i nadále stěžejní surovinou při výrobě elektrické energie ve světě i ve Velké Británii. Plyn uvolňuje méně než polovinu CO2 na vyprodukovanou kilowatthodinu a emituje daleko menší množství jiných znečišťujících látek, jako jsou oxidy dusíku, SO2, černý uhlík, CO, rtuť nebo pevné částice. Kdyby Velká Británie prodávala svůj břidlicový plyn doma i v zahraničí jako náhradu za uhlí, mohla by podstatně snížit lokální znečištění ovzduší a redukovat globální uhlíkové emise o 170 megatun, což je více než třetina celkových britských uhlíkových emisí. Kromě toho by produkce břidlicového plynu nestála 8 miliard dolarů ročně, ale místo toho by každoročně přinesla do britské ekonomiky zhruba 10 miliard dolarů.

Často se také tvrdí, že zelená ekonomika zvýší energetickou bezpečnost, neboť díky zeleným zdrojům budou státy méně závislé na dovozu fosilních paliv. I mnohem vyšší dodávky větrné energie by však zlepšily bezpečnost pouze okrajově, poněvadž Velká Británie by stále musela dovážet stejné množství ropy (vítr většinou nahrazuje uhlí, jen zřídkakdy ropu) a velkou část plynu, takže by zůstala odkázaná na Rusko. Pro země nacházející se blíže ruské sféře vlivu, jako jsou Polsko nebo Ukrajina, se tato odkázanost stává citelnou.

A přesto by Británie mohla dramaticky zlepšit svou energetickou bezpečnost, jelikož má tolik zásob plynu, že by to zhruba pokrylo celou její spotřebu plynu na půl století nebo i déle. Zvýšená britská produkce by navíc snížila ceny, takže země s menšími nebo nulovými zdroji břidlicového plynu by byly bezpečnější. A jakákoliv země, která není o 8 miliard dolarů chudší, nýbrž o 10 miliard bohatší, má samozřejmě lepší šanci, že zvládne budoucí problémy.

A za třetí zastánci zelené ekonomiky slibují hojnost zelených pracovních míst. Ekonomický výzkum však přesvědčivě ukazuje, že dotace sice mohou vytvořit další pracovní místa, ale nakonec je bude nutné financovat ze zvýšených daní, které povedou ke ztrátě stejného počtu pracovních míst jinde.

V porovnání s tím vytvořil břidlicový plyn v USA odhadem 600 000 pracovních míst, která generují zhruba 100 miliard dolarů v podobě zvýšeného HDP a téměř 20 miliard v podobě veřejných příjmů.

Současná globální klimatická politika je neudržitelná; odhodlání Velké Británie podporovat mořskou větrnou energetiku je jen nejnovějším příkladem. Ekonomiky v tísni si nemohou dovolit platit více než 350 dolarů za to, aby snížily emise CO2 o jednu tunu, když by se stejné snížení dalo na evropském trhu pořídit zhruba za padesátinu této ceny. Břidlicový plyn by mohl stlačit náklady na redukci CO2 sedmkrát více, a ještě přitom pomoci churavějící evropské ekonomice.

Fake news or real views Learn More

Břidlicový plyn sice není konečným řešením, ale je zelenější. Při dobré regulaci může během nadcházejícího desetiletí vykonat celosvětově nejvíce užitku, pokud jde o snížení emisí CO2 a zlepšení životních podmínek. Bezmyšlenkovité dotace, které si nemůžeme dovolit, nevytvoří zelenou ekonomiku; vytvoří ji investice do výzkumu a vývoje s cílem snížit náklady tak, aby zelená energie nakonec dokázala být konkurenceschopnější než plyn.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.