0

Výroba vědecké nejistoty

Tabákový průmysl po celá desetiletí vyráběl víc než jen cigarety. Kromě agresivního marketingu tabákových výrobků sváděl také úspěšnou PR kampaň, jejímž cílem bylo vytvořit nejistotu kolem škodlivých a smrtelných účinků jeho produktů. Ačkoliv odkrytí těchto snah přišlo pro mnohé kuřáky tabáku příliš pozdě, dokumenty zveřejněné během projednávání soudních žalob odhalily společné úsilí tabákových firem vyhnout se zavedení vládních regulací prostřednictvím útoků na vědecké poznatky a vědce zabývající se veřejným zdravím.

Existuje jen málo složitějších vědeckých úkolů, než je pochopení příčin nemocí u člověka. Vědci například nemohou krmit lidi jedovatými chemickými látkami, aby zjistili, jaké dávky způsobují rakovinu. Místo toho musí využívat „přirozených experimentů“, při nichž se již vliv určité látky projevil.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Jistě, v laboratoři vědci používají v kontrolovaných experimentálních podmínkách zvířata, aby prozkoumali působení toxických činidel. Laboratorní studie však mají podobně jako epidemiologické důkazy řadu nejistot a vědci musí z důkazů specifických pro danou studii extrapolovat, aby mohli posoudit příčinnou souvislost a doporučit ochranná opatření. Absolutní jistota je zde vzácností.

Velká část vědecké „nejistoty“ ohledně příčin nemocí není nicméně skutečná, nýbrž uměle vytvořená. Jeden vedoucí pracovník v tabákovém průmyslu před lety nemoudře svěřil papíru dokonalý slogan pro dezinformační kampaň své branže: „Pochybnost je naším produktem.“ Plných 50 let zaměstnávaly tabákové společnosti týmy vědců, kteří tvrdili (někdy i pod přísahou), že nevěří, že existují přesvědčivé důkazy, podle nichž způsobuje kouření cigaret rakovinu.

Méně známé, ale ze stejného soudku jsou i snahy zpochybnit studie dokládající nepříznivé zdravotní účinky olova, rtuti, vinylchloridu, chromu, berylia, benzenu a dlouhé řady pesticidů a dalších jedovatých chemikálií. Znečišťovatelé a výrobci nebezpečných produktů si najímají experty na to, co označují za „obhajobu produktu“, aby rozpitvali každou studii, s jejímiž závěry nesouhlasí, a vyzdvihli její nedostatky a rozpory. V mnoha případech přitom nepopírají, že existuje spojitost mezi působením dané látky a nemocí, ale jedním dechem dodávají, že „důkazy jsou neprůkazné“.

Zástupci těchto průmyslových odvětví se již naučili, že zaměří-li diskusi na nejistoty ve vědeckých poznatcích (a na potřebu dalšího výzkumu), lze se vyhnout debatě o veřejné politice. To může po celá léta odsouvat výdaje potřebné k ochraně zdraví lidí a životního prostředí.

Dnes vede nejznámější (a pravděpodobně i nejlépe financovanou) kampaň za výrobu vědeckých pochybností průmysl fosilních paliv ve snaze napadnout činnost vědců v otázkách souvisejících se změnami klimatu. Když jsou konfrontováni se zdrcujícím celosvětovým vědeckým konsensem ohledně podílu lidské činnosti na globálním oteplování v průběhu uplynulého století, sledují průmysl a jeho političtí spojenci „tabákovou cestu“.

Důkazy o tom vyplavaly na povrch v roce 2002, kdy Frank Luntz, přední republikánský politický konzultant, zaslal svým klientům strategické memorandum. Luntz v něm tvrdil: „ Vědecká debata zůstává otevřená. Voliči věří, že uvnitř vědecké komunity neexistuje ve věci globálního oteplování žádný konsensus. Pokud by měla veřejnost dospět k přesvědčení, že vědecké spory jsou urovnány, změní se podle toho i její názory na globální oteplování.“

Vedle pokusů oddálit či zabránit regulaci poukazováním na vědeckou nejistotu podporují znečišťovatelé a výrobci nebezpečných produktů také existenci „pavědy“, která se snaží ovlivnit veřejné mínění zesměšňováním vědců, jejichž výzkum ohrožuje zájmy mocných, a to bez ohledu na kvalitu výzkumu těchto vědců. Stoupenci „pavědy“ tvrdí, že mnohé vědecké studie (a dokonce i vědecké metody) použité v regulační a právní oblasti jsou od základu pochybené, odporující si nebo neúplné.

Každý student prvního ročníku oboru veřejného zdravotnictví se učí, jak John Snow zastavil v Londýně epidemii cholery. Během desetidenního období v září 1854, kdy na tuto nemoc zemřelo více než 500 Londýňanů, označil Snow na mapě města polohu všech domácností, kde se případ cholery vyskytl. Díky tomu stanovil, že nejvyšší riziko choroby hrozí Londýňanům, kteří pijí vodu z jednoho konkrétního zdroje, a doporučil odstranit rukojeť pumpy dodávající z tohoto zdroje pitnou vodu.

Fake news or real views Learn More

Díky využití nejlepších důkazů dostupných v té době se podařilo zamezit stovkám dalších úmrtí. Kdyby vládní představitelé v Londýně požadovali absolutní jistotu, mohla epidemie pokračovat ještě dalších 30 let, než byla identifikována bakterie cholery.

Výroba vědecké nejistoty ohrožuje veřejné zdraví a také programy na jeho ochranu a odškodnění obětí. Je čas vrátit se k prvotním principům: využívat nejlepší dostupné vědecké poznatky, ale nevyžadovat jistotu tam, kde neexistuje.