jmorris1_ Bruna PradoGetty Images_turtle seas Bruna Prado/Getty Images

Nejvyšší čas na úmluvu o volném moři

NEW YORK – Hustá přediva vzájemně protkaných přírodních soustav naší planety jsou nepostradatelná pro život i živobytí. Přesto jsme s každým odcházejícím ročním obdobím svědky zdrcující reality klimatické krize a úbytku biologické rozmanitosti. Světové ekonomické fórum ve své letošní Zprávě o globálních rizicích upozorňuje, že v nadcházející dekádě bude šest z deseti nejvýznamnějších rizik přímo vycházet z úbytku a poškozování přírody. Tváří v tvář bouřím a záplavám, pustošivým suchům a přírodním požárům, mrtvým mořským zónám a nedostatku potravin se stupňuje crescendo volání po systémové změně. Nevydáme-li se novým směrem, naše krize se jedině prohloubí.

Dosahovat globálních dohod v tak rozštěpeném světě není snadné, a přece máme důvod k optimismu. Úmluva OSN o biologické rozmanitosti (CBD) po mnohaletém chřadnutí v relativním zapomnění dospěla koncem roku 2022 k průlomu. Na prosincovém summitu COP15 v Montrealu země dokončily čtyřleté vyjednávání a odsouhlasily Celosvětový rámec pro biologickou rozmanitost (GBF), nejvýznamnější mezivládní dohodu o biologické rozmanitosti za víc než deset let.

Přistoupením k GBF se vlády zavázaly do roku 2030 chránit 30 % světové pevniny, sladkovodních útvarů a oceánů, zlepšit udržitelnost zemědělství, akvakultury, rybolovu a lesnictví a obnovit 30 % poškozených ekosystémů. Přijatý rámec zavádí různé způsoby přenášení řešení do většího měřítka uvnitř zemí i přes hranice. Zahrnuje zálohové platby, finanční závazky a plán implementace a už teď pobízí firmy, vlády a občanskou společnost k činnosti.

Zbývá ale ještě dokončit zásadní úkol. Členské státy OSN se 20. února shromáždily v New Yorku, aby schválily stěžejní součást skládačky utvářející veřejný dohled nad oceány: novou úmluvu o ochraně a udržitelné správě biologické rozmanitosti v oblastech volného moře.

Na volné moře připadají dvě třetiny oceánu a téměř polovina planety a je domovem až deseti milionů druhů – mnohých doposud neurčených. Velká část této biologické pestrosti ale nepřijde na oči, a tedy ani na mysl. Život v tomto obrovském prostoru je proto neustále ohrožován slabou regulací činností jako lodní doprava a rybolov a chabým vymáháním stávajících zákonů.

Volné moře patří všem a zároveň nikomu. Neexistuje, jak je tomu v případě mnoha společných zdrojů, žádný ucelený dohodnutý rámec, jímž by se řídila ochrana a udržitelné využívání oceánů mimo národní jurisdikce. Jenže vzhledem k tomu, že titíž buřňáci obrovští, kožatky, žraloci a velryby, které se snažíme chránit na svém pobřeží a v pobřežních vodách, tráví většinu života na volném moři, jsou zjevně zapotřebí robustnější celosvětové strategie ochrany a správy těchto oblastí a dohledu nad nimi.

SPRING SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
PS_Sales_Spring_1333x1000_V1

SPRING SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions

Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.

Subscribe Now

Mořský život nerozlišuje právní jurisdikce. K ochraně migrujících druhů a zajištění funkčnosti přeshraničních ekosystémů je naléhavě potřebná celosvětová úmluva o volném moři, která následně přispěje k realizaci ambiciózního nového rámce CBD. Bez ní bude mít CBD mnohem menší šanci na úspěch. Vyplývá to ze skutečnosti, že v současnosti neexistuje globální pravomoc zřizovat chráněné mořské oblasti na volném moři. Podle Úmluvy OSN o mořském právu je sice povinností států hodnotit důsledky činností v jejich vodách, ale celosvětový mechanismus pro hodnocení činností na volném moři schází. Existuje jen slepenec mechanismů hodnocení pro různé orgány, které regulují části volného moře, ale chybí minimální standardy, které zajistí kvalitu a důslednost.

Co je tedy zapotřebí, aby se stalo na summitu v New Yorku? Má-li nová úmluva o volném moři přinést opravdovou změnu, musí dosáhnout několika cílů. První je poskytnout zemím zákonné pravomoci ke zřízení a správě reprezentativní sítě chráněných oblastí na volném moři, jelikož právě to má zásadní význam pro ochranu přinejmenším 30 % oceánů do roku 2030.

Kromě toho musíme dramaticky posílit řízení lidských činností, které mají na volné moře negativní vliv, a to tím, že vytvoříme robustní moderní standardy pro hodnocení a řízení vlivu na životní prostředí. Dále musíme zajistit dostatečnou finanční, vědeckou a technickou pomoc pro státy, které ji vyžadují.

Budeme také potřebovat mechanismus ke spravedlivému a rovnému sdílení mořských genetických zdrojů, jakož i postup pro případ, že selžou všechna dobře míněná úsilí dosáhnout konsenzu. Jinak by jedna nebo dvě země mohly blokovat pokrok i u věcí, které mají podporu velké většiny.

Ochránit zdraví oceánu dokážeme jedině díky silné úmluvě o volném moři a odvážnějšímu jednání v orgánech podle stávajících úmluv (zejména dohod o správě oblastí rybolovu). Musíme se rychle adaptovat na nové činnosti, jako je hlubokomořská těžba, vyšší počty srážek plavidel s velkými zvířaty a přibývající znečištění odpady, hlukem a umělým osvětlením. To vyžaduje ucelenější správu celého oceánu. Vzhledem k tomu, že zdraví oceánů se zhoršuje, zachovávat status quo není schůdná možnost.

Dojednávání první mezinárodní úmluvy o oceánech po více než 40 letech a vůbec první, která se má zaměřit na ochranu a udržitelné využívání mořského života na volném moři, nabízí další příležitost najít v našem vztahu s přírodou novou rovnováhu. Musíme stavět na energii ze summitu COP15 v Montrealu a nastavit kurz tak, abychom řešili největší rizika, s nimiž se naše planeta bude potýkat v příštím desetiletí.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/FuCPtbhcs