3

Pošetilosti fosilních paliv

BERLÍN – Má-li se svět vyvarovat klimatické katastrofy, bude se muset zříci spálení téměř 90 % doložených zásob uhlí, jakož i třetiny zásob ropy a poloviny zásob zemního plynu. Namísto zavádění politik zaměřených na realizaci tohoto cíle však vlády nejenže pokračují v subvencování odvětví fosilních paliv, ale využívají také cenných veřejných prostředků k vyhledávání nových zásob. To se musí změnit – a rychle.

Ve snaze pobídnout k takové změně Nadace Heinricha Bölla a Přátelé Země shromáždili v čerstvě vydaném Atlasu uhlí (dostupném i česky) klíčové údaje o uhelném průmyslu. Čísla jsou ohromující.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Podle Mezinárodního měnového fondu letos subvence do uhlí (včetně újmy na životním prostředí) po zdanění dosáhly 3,9 % globálního HDP. Odhaduje se, že vlády států skupiny G20 vynaloží 88 miliard dolarů ročně na subvence do průzkumu nových ložisek fosilních paliv. Nedávná zpráva Rady na obranu přírodních zdrojů, Oil Change a Světového fondu na ochranu přírody zase upozornila, že v letech 2007 až 2014 vlády z veřejných peněz poslaly na uhelné projekty přes 73 miliard dolarů – čili víc než 9 miliard ročně. Tahouny byly Japonsko (20 miliard dolarů), Čína (kolem 15 miliard), Jižní Korea (7 miliard) a Německo (6,8 miliardy).

Tyto veřejné investice zvyšují už beztak značné komerční financování uhelného sektoru. V roce 2013 poskytlo 92 předních bank nejméně 66 miliard eur – víc než čtyřnásobek oproti roku 2005. To vše na podporu odvětví, které produkuje velkou částí globálních emisí – a zdá se skálopevně odhodlané v tom pokračovat.

Od roku 1988 pouhých 35 producentů uhlí, soukromých i státních, přispělo jednou třetinou k celkovým emisím CO2. Škody, jež jejich produkty způsobují, nejsou tajemstvím. Přesto společnosti těžící uhlí a další fosilní paliva odmítají své obchodní modely korigovat. Namísto toho na národní i mezinárodní úrovni aktivně usilují o zablokování snah o potlačení změny klimatu, mimo jiné financováním jejích popíračů a lobbingem proti metám využívání obnovitelné energie a proti úspěšným nástrojům, jako jsou dotace na dodávání energie do sítě.

Zároveň uhelný průmysl argumentuje tím, že sehrává nenahraditelnou úlohu při potlačování „energetické chudoby“ – tedy nedostatečného přístupu k moderním, neznečišťujícím formám energie, zejména elektrické. Je pravda, že energetická chudoba je obrovský problém, postihující celosvětově asi 1,2 miliardy lidí. Pro zemědělce, kteří musí spoléhat na čerpání vody k zavlažování plodin, znamená nižší efektivitu a produktivitu. Pro domácnosti, které musí pálit dřevo, tuří trus a petrolej, znamená znečištěný vzduch v interiéru, který může vyvolat onemocnění dýchací soustavy. Chabé osvětlení po setmění znamená pro školáky ztrátu příležitostí k učení.

Řešením ale není uhlí. Už jen zdravotní důsledky těžby a spalování uhlí jsou šokující. Celosvětově v roce 2013 zapříčinila pneumokonióza („zaprášení plic“) mezi pracovníky v uhelné branži víc než 25 tisíc úmrtí. Spalování uhlí v Evropské unii odpovídá za 18 200 předčasných úmrtí a 8 500 nových případů chronické bronchitidy ročně. V Číně podle odhadů kvůli spalování uhlí předčasně umírá 250 000 osob.

Oběti na zdraví a životech přinášejí také vysokou ekonomickou újmu, od ztráty pracovního výkonu po zatížení zdravotních soustav. Obrovské náklady vyvolá také změna klimatu, i když se uskuteční rázná mitigační a adaptační opatření. Náklady vyvolané uhlím ve 48 nejméně vyspělých zemích podle odhadu brzy dosáhnou 50 miliard dolarů ročně.

Odvětví fosilních paliv by zdaleka nemělo dostávat subvence, nýbrž platit za změnu klimatu. Ostatně jen loni si dvě největší společnosti v oblasti fosilních paliv – Chevron a ExxonMobil – přišly v ziscích na víc než 50 miliard dolarů.

Aby měl svět šanci, že vzestup globální povrchové teploty udrží v rozmezí do 2° Celsia nad předprůmyslovými úrovněmi, aniž by byl nucen přistoupit k využití nebezpečných a rizikových technik, jako je zachytávání a ukládání oxidu uhličitého nebo geoinženýring, jeho energetickou soustavu je nezbytné transformovat.

V prvé řadě se světoví lídři musí zavázat k postupnému vyřazení fosilních paliv, s explicitním cílem ponechat 90 % doložených uhelných zásob, třetinu ropných zásob a polovinu zásob zemního plynu v zemi. Co nejdřív, během několika let, musí také skoncovat s veřejnými subvencemi do uhlí a zároveň zajistit, aby chudé a zranitelné komunity neutrpěly zvýšením cen energií.

Dále vlády po celém světě musí od producentů uhlí a dalších fosilních paliv vymáhat odpovědnost za škody, které jejich produkty způsobují, mimo jiné zavedením poplatku z těžby na financování Varšavského mechanismu pro ztráty a škody spadajícího pod Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu. Platné mezinárodní právo – konkrétně zásada „znečišťovatel platí,“ pravidlo předcházení škodám a právo na kompenzaci – takový systém podporuje.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Konečně s cílem řešit energetickou chudobu světoví lídři musí rozšířit financování projektů decentralizované obnovitelné energetiky, mimo jiné prostřednictvím globálně financovaných úhrad za dodávky obnovitelné energie do malých sítí v rozvojových zemích.

Úspěchy odvětví fosilních paliv při ochraně svých vlastních zájmů jdou na úkor zdravotního stavu naší planety a jejích obyvatel. Je načase zvrácenou globální energetickou soustavu reformovat – a začít je třeba závazkem, že uhlí a další fosilní paliva ponecháme v zemi.