13

Velký ropný a tabákový byznys, velké lži

BOSTON V posledních několika letech se stále větší počet lidí bedlivě zajímá o to, co se děje s naší planetou – rekordní sucha, stoupající hladiny moří, mohutné záplavy –, a konečně si začíná uvědomovat, že lidská činnost způsobuje rychlé klimatické změny. Ale víte co? Společnost Exxon (dnes ExxonMobil) to tušila už v roce 1978.

Počátkem 80. let už měli vědci z Exxonu mnohem víc než jen pouhé tušení. Nejenže chápali vědeckou podstatu klimatických změn, ale uvědomovali si také významný podíl jejich společnosti na procesu, který je způsobuje. A protože chápali, že jeho potenciální účinky mohou být pro značnou část populace „katastrofální“, naléhavě vyzvali nejvyšší vedení Exxonu, aby podniklo příslušné kroky. Manažeři Exxonu místo toho zametli pravdu pod koberec.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Na tomto šokujícím příběhu může být i špetka dobrého: nedávné vyšetřování, které podvod Exxonu odhalilo, by nakonec mohlo urychlit kroky potřebné k řešení rýsující se klimatické krize. Podobná odhalení o tabákovém průmyslu – o tom, co velké tabákové společnosti věděly a kdy to věděly – koneckonců proměnila krajinu veřejného zdraví.

V roce 1996 přinutila série žalob tabákové společnosti ke zveřejnění milionů interních dokumentů, které potvrdily, co bojovníci za veřejné zdraví a politici dlouho tušili: tabákový průmysl už v 50. letech věděl, že nikotin je návykový a cigarety způsobují rakovinu. V zájmu ochrany vlastních zájmů však velké tabákové firmy záměrně uváděly veřejnost v omyl a dělaly všechno možné, aby vrhly pochybnosti na vědecká zjištění, o nichž věděly, že jsou přesná. Tato taktika umožnila tabákovému průmyslu odkládat déle než 50 let regulaci, která mohla zachránit miliony životů ročně.

Po zmíněných odhaleních však bylo zřejmé, že tabákový průmysl je zlovolnou silou, která nepatří do procesu formování zdravotnické politiky. A jakmile se velké tabákové společnosti dostaly ze hry, podařilo se bojovníkům za veřejné zdraví, vyzbrojeným důkazy o skutečných účincích spotřeby tabáku, konečně přinutit vlastní vlády k činům.

V roce 2003 se vedoucí světoví představitelé dohodli na Rámcové úmluvě o kontrole tabáku (FCTC), sjednané pod záštitou Světové zdravotnické organizace. Dohoda dnes pokrývá 90% světové populace a přispěla ke značnému poklesu tržeb globálních tabákových korporací. Postupem času zachrání stamiliony životů (a ušetří obrovské sumy zdravotnickým rozpočtům vlád).

Dnes už je zjevné, že velké ropné společnosti hrají na stejnou notu jako tabákový průmysl. V roce 1997, téměř dvacet let poté, co začaly klimatické změny studovat, zastavily jejich výzkum s tvrzením, že věda o klimatu „zdaleka není zřejmá“, a proto „neopodstatňuje nařízené snižování spotřeby energie“.

Kromě utajování vlastních zjištění společnost ExxonMobil (a jí podobné firmy) financovala a propagovala pavědu a útočila na vědce, kteří varovali před blížící se klimatickou katastrofou. Přístup firem těžících fosilní paliva byl tak efektivní, že si sdělovací prostředky teprve dnes začínají uvědomovat, že tento sektor hrál hlavní roli při utváření takzvané „klimatické debaty“ – z jejich strany téměř zcela vycucané z prstu.

Snad největším úspěchem velkých ropných firem však bylo oslabení politické vůle k zavádění odpovídající regulace. I po roce 1992, kdy mezinárodní společenství schválilo Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, se sektoru fosilních paliv dařilo blokovat smysluplný pokrok – a to do té míry, že pokud se brzy nepodniknou seriózní kroky, mohl by se celý proces zadrhnout.

Lobbing firmy Royal Dutch Shell v Evropě natolik rozředil snahu Evropské unie, že v ní dnes neexistují žádné závazné cíle pro obnovitelné zdroje nebo energetickou účinnost v jednotlivých zemích. Firma dokonce poslala předsedovi Evropské komise dopis, ve kterém tvrdí, že „plyn je pro Evropu dobrý“. Shell a další ropné společnosti dnes slibují, že budou fungovat jako „poradci“ národních vlád v otázce, jak si s klimatickými změnami poradit.

Stejně jako však dokumenty o tabáku vytěsnily tabákový průmysl z politického procesu, mělo by vyšetřování společnosti Exxon přesvědčit vedoucí představitele, aby vyloučili sektor fosilních paliv z úsilí o vyřešení klimatické krize. Žádná politika koneckonců nemůže uspět, pokud ti, kdo ji utvářejí, sázejí na její nezdar.

Pro veřejnou zdravotnickou politiku v oblasti tabáku nastal bod zlomu ve chvíli, kdy se nemorálnost tabákového průmyslu stala nespornou. Nyní přišla stejná chvíle pro klimatické hnutí. Jednoduše nemůžeme doufat, že průmysl fosilních paliv změní své způsoby. V souladu s již existujícím požadavkem aliance lidskoprávních skupin, ekologických aktivistů a bojovníků za zodpovědnost velkých korporací musíme průmysl fosilních paliv zcela vyloučit z politického procesu.

Fake news or real views Learn More

Vědci Exxonu měli pravdu: dopady klimatických změn na mnoho komunit jsou katastrofální. V sázce je tolik životů – a důkazy o hrozbě jsou natolik zjevné –, že by se k velkým ropným společnostem mělo přistupovat stejně jako předtím k velkým tabákovým firmám: jako k velkému problému.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.