Je zapotřebí, aby vedoucí představitelé evropských zemí začali brát problém kokainu v Evropě vážně. „Bílá dáma“ svádí stále rostoucí počet Evropanů, a bude-li se Evropa dál tvářit, že problém neexistuje, jeho důsledky se tím jen zhorší.
V minulosti býval kokain problémem Ameriky, a to do té míry, že Spojené státy zahájily velkou kampaň proti prodejcům a uživatelům cracku v centrech měst, proti drogovým překupníkům i proti dodavatelům v Andách. Dnes je poptávka po kokainu v převážné části světa stabilní, případně klesá. Pěstování koky se v posledních pěti letech snížilo o čtvrtinu a množství zabaveného kokainu se téměř zdvojnásobilo. V roce 2005 bylo zabaveno impozantních 42% z celkového množství kokainu ve světě.
Pouze Evropa se tomuto trendu vzpírá. Užívání kokainu je zde na vzestupu, a to zejména ve Španělsku, Velké Británii a Itálii. Existuje řada nepřímých důkazů, podle nichž se stopy kokainu našly na bankovkách nebo v dodávkách vody.
Jsou tu však i hmatatelnější fakta. Míra užívání kokainu ve Španělsku – konkrétně 3% populace ve věku 15 až 64 let – dnes vůbec poprvé převyšuje USA. Ani Velká Británie příliš nezaostává. V roce 2005 okusilo kokain alespoň jednou 2,4% obyvatel Velké Británie, což je oproti předchozímu desetiletí strmý nárůst o 0,6%.
Vezměme si i další výmluvný faktor. Před deseti lety bylo 20% všech nových klientů nastupujících na protidrogovou léčbu v Nizozemsku závislých na kokainu. Dnes je to 40%. Ve Španělsku se tento podíl vyšplhal v roce 2002 na 42% z pouhých 7% v roce 1995 – a bezpochyby se od té doby opět zvýšil.
Rostoucí problém kokainu v Evropě je dán několika faktory. Za prvé přecházejí evropští uživatelé drog z heroinu na kokain. Ten se dostal do módy, protože je atraktivní: není tmavý, nýbrž bílý, nepíchá se do žíly, nýbrž se „šňupe“, neužívá se někde v temné uličce, nýbrž v obývacím pokoji či módním nočním klubu. Je pokládán za drogu vítězů, nikoliv břídilů. Pro mnoho lidí představuje symbol úspěchu – dokud ovšem tito lidé neskončí v nemocnici nebo v léčebném centru. Ke zlepšení situace rozhodně nepřispívá ani užívání kokainu slavnými baviči, špičkovými manažery, modelkami a salonními celebritami, které se svým nezákonným drogovým návykem veřejně chlubí. Stejně jako k němu nepřispívají nekritické články ve sdělovacích prostředcích.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jak se zdá, mnoha Evropanům je třeba připomenout, že kokain je vysoce návykový a škodlivý. Proto patří mezi kontrolované látky. Osoby závislé na kokainu to sice mohou popírat a myslet si, že své „rekreační užívání“ této drogy dokážou kontrolovat, ale – abychom parafrázovali slavnou píseň J. J. Calea – „ona nelže“.
A za druhé až příliš mnoho vlád – zejména v bohatých zemích – neinvestuje politický kapitál do prevence a léčby drogové závislosti. Na řešení tohoto problému jsou nedostatečně vybaveny, a jejich společnost má tudíž takový drogový problém, jaký si zaslouží.
To vyvolává otázku základní důvěryhodnosti: jak může Evropa naléhat na Kolumbii a Peru, aby omezily nabídku, když její vlastní drogový návyk stimuluje pěstování koky?
Řešením je zaměřit se na kořeny problému a zabývat se nabídkou i poptávkou. Pěstování koky v Latinské Americe je potřeba nahradit zemědělskými plodinami a užívání kokainu v blahobytné Evropě se musí omezit. Řešení problému s kokainem je společnou zodpovědností.
Na nabídkové straně musí existovat větší podpora chudých zemědělců v zemích produkujících drogy tak, aby měli k pěstování koky životaschopnou alternativu. Většina nezákonných pěstitelů koky je extrémně chudá. Nedojde-li k rozvoji legálního odvětví, které by produkci drog nahradilo, nebude ničení úrody v dlouhodobém měřítku fungovat. Kontrola drog a rozvojová pomoc proto musí jít ruku v ruce.
Problémem je také ochrana životního prostředí. Pěstitelé koky a výrobci drog kácejí a vypalují pralesy, znečišťují potoky jedovatými látkami a poškozují křehké ekosystémy. Oblast And nezaujímá rozlohu větší než 1% světové pevniny, ale žije zde více než 15% veškeré světové flóry. Kvůli čárkám bílého prášku se ničí obrovské plochy vegetace. V době rostoucích obav před klimatickými změnami by si Evropané měli uvědomit, jaká dlouhodobá zkáza postihuje drahocenný a křehký biotop kvůli krátkodobému pocitu extáze.
Kontrolovat nabídku však nestačí. I kdyby všichni kolumbijští farmáři přestali zítra pěstovat koku, nezmenšená poptávka ze strany 13 milionů uživatelů kokainu ve světě by rychle stimulovala stejný objem pěstitelské produkce jinde.
Je zřejmé, že konečným cílem je prevence užívání drog a úspěšná léčba a rehabilitace již existujících uživatelů. Jako příklad správného postupu může sloužit Švédsko. Užívání drog je tam oproti celoevropskému průměru třetinové – jde o důsledek několika desetiletí uplatňování důsledné politiky (bez ohledu na změny vlád), která kombinuje tvrdé tresty pro dealery s účinnou léčbou uživatelů.
Čím více lze udělat pro to, aby se lidé nestávali závislými na kokainu, tím menší škody napáchají tito lidé sami na sobě i na svých rodinách, tím méně peněz poputuje do kapes zločinců, povstalců a teroristů a tím menší škody utrpí životní prostředí.
Dokud se však Evropa neprobudí a nepostaví se ke své pandemii čelem, nedosáhne se ničeho.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Je zapotřebí, aby vedoucí představitelé evropských zemí začali brát problém kokainu v Evropě vážně. „Bílá dáma“ svádí stále rostoucí počet Evropanů, a bude-li se Evropa dál tvářit, že problém neexistuje, jeho důsledky se tím jen zhorší.
V minulosti býval kokain problémem Ameriky, a to do té míry, že Spojené státy zahájily velkou kampaň proti prodejcům a uživatelům cracku v centrech měst, proti drogovým překupníkům i proti dodavatelům v Andách. Dnes je poptávka po kokainu v převážné části světa stabilní, případně klesá. Pěstování koky se v posledních pěti letech snížilo o čtvrtinu a množství zabaveného kokainu se téměř zdvojnásobilo. V roce 2005 bylo zabaveno impozantních 42% z celkového množství kokainu ve světě.
Pouze Evropa se tomuto trendu vzpírá. Užívání kokainu je zde na vzestupu, a to zejména ve Španělsku, Velké Británii a Itálii. Existuje řada nepřímých důkazů, podle nichž se stopy kokainu našly na bankovkách nebo v dodávkách vody.
Jsou tu však i hmatatelnější fakta. Míra užívání kokainu ve Španělsku – konkrétně 3% populace ve věku 15 až 64 let – dnes vůbec poprvé převyšuje USA. Ani Velká Británie příliš nezaostává. V roce 2005 okusilo kokain alespoň jednou 2,4% obyvatel Velké Británie, což je oproti předchozímu desetiletí strmý nárůst o 0,6%.
Vezměme si i další výmluvný faktor. Před deseti lety bylo 20% všech nových klientů nastupujících na protidrogovou léčbu v Nizozemsku závislých na kokainu. Dnes je to 40%. Ve Španělsku se tento podíl vyšplhal v roce 2002 na 42% z pouhých 7% v roce 1995 – a bezpochyby se od té doby opět zvýšil.
Rostoucí problém kokainu v Evropě je dán několika faktory. Za prvé přecházejí evropští uživatelé drog z heroinu na kokain. Ten se dostal do módy, protože je atraktivní: není tmavý, nýbrž bílý, nepíchá se do žíly, nýbrž se „šňupe“, neužívá se někde v temné uličce, nýbrž v obývacím pokoji či módním nočním klubu. Je pokládán za drogu vítězů, nikoliv břídilů. Pro mnoho lidí představuje symbol úspěchu – dokud ovšem tito lidé neskončí v nemocnici nebo v léčebném centru. Ke zlepšení situace rozhodně nepřispívá ani užívání kokainu slavnými baviči, špičkovými manažery, modelkami a salonními celebritami, které se svým nezákonným drogovým návykem veřejně chlubí. Stejně jako k němu nepřispívají nekritické články ve sdělovacích prostředcích.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jak se zdá, mnoha Evropanům je třeba připomenout, že kokain je vysoce návykový a škodlivý. Proto patří mezi kontrolované látky. Osoby závislé na kokainu to sice mohou popírat a myslet si, že své „rekreační užívání“ této drogy dokážou kontrolovat, ale – abychom parafrázovali slavnou píseň J. J. Calea – „ona nelže“.
A za druhé až příliš mnoho vlád – zejména v bohatých zemích – neinvestuje politický kapitál do prevence a léčby drogové závislosti. Na řešení tohoto problému jsou nedostatečně vybaveny, a jejich společnost má tudíž takový drogový problém, jaký si zaslouží.
To vyvolává otázku základní důvěryhodnosti: jak může Evropa naléhat na Kolumbii a Peru, aby omezily nabídku, když její vlastní drogový návyk stimuluje pěstování koky?
Řešením je zaměřit se na kořeny problému a zabývat se nabídkou i poptávkou. Pěstování koky v Latinské Americe je potřeba nahradit zemědělskými plodinami a užívání kokainu v blahobytné Evropě se musí omezit. Řešení problému s kokainem je společnou zodpovědností.
Na nabídkové straně musí existovat větší podpora chudých zemědělců v zemích produkujících drogy tak, aby měli k pěstování koky životaschopnou alternativu. Většina nezákonných pěstitelů koky je extrémně chudá. Nedojde-li k rozvoji legálního odvětví, které by produkci drog nahradilo, nebude ničení úrody v dlouhodobém měřítku fungovat. Kontrola drog a rozvojová pomoc proto musí jít ruku v ruce.
Problémem je také ochrana životního prostředí. Pěstitelé koky a výrobci drog kácejí a vypalují pralesy, znečišťují potoky jedovatými látkami a poškozují křehké ekosystémy. Oblast And nezaujímá rozlohu větší než 1% světové pevniny, ale žije zde více než 15% veškeré světové flóry. Kvůli čárkám bílého prášku se ničí obrovské plochy vegetace. V době rostoucích obav před klimatickými změnami by si Evropané měli uvědomit, jaká dlouhodobá zkáza postihuje drahocenný a křehký biotop kvůli krátkodobému pocitu extáze.
Kontrolovat nabídku však nestačí. I kdyby všichni kolumbijští farmáři přestali zítra pěstovat koku, nezmenšená poptávka ze strany 13 milionů uživatelů kokainu ve světě by rychle stimulovala stejný objem pěstitelské produkce jinde.
Je zřejmé, že konečným cílem je prevence užívání drog a úspěšná léčba a rehabilitace již existujících uživatelů. Jako příklad správného postupu může sloužit Švédsko. Užívání drog je tam oproti celoevropskému průměru třetinové – jde o důsledek několika desetiletí uplatňování důsledné politiky (bez ohledu na změny vlád), která kombinuje tvrdé tresty pro dealery s účinnou léčbou uživatelů.
Čím více lze udělat pro to, aby se lidé nestávali závislými na kokainu, tím menší škody napáchají tito lidé sami na sobě i na svých rodinách, tím méně peněz poputuje do kapes zločinců, povstalců a teroristů a tím menší škody utrpí životní prostředí.
Dokud se však Evropa neprobudí a nepostaví se ke své pandemii čelem, nedosáhne se ničeho.