RIO DE JANEIRO – V době, kdy městům v nadcházejících letech hrozí katastrofální klimatické tlaky a šoky, by se dalo očekávat, že budou usilovně zavádět strategie jejich zmírňování a adaptace na ně. Přesto si většina obyvatel měst jen matně uvědomuje rizika, protože starostové, primátoři a městské rady neshromažďují či neanalyzují správné druhy informací.
V situaci, kdy stále větší počet vlád přijímá strategie snižování emisí skleníkových plynů (GHG), potřebují města všude na světě zkvalitnit shromažďování a interpretaci klimatických dat. Více než 11 000 velkých měst už se připojilo ke globální úmluvě za boj s klimatickými změnami a řízení přechodu na čistou energii, přičemž mnohá z nich si kladou za cíl dosáhnout čistých nulových emisí dříve, než se to podaří na úrovni jejich státu. Prakticky všechna města však dodnes postrádají základní nástroje pro měření pokroku.
Odstranění tohoto nedostatku je naléhavé, protože klimatické změny už dnes narušují města po celém světě. Téměř na všech kontinentech jsou města sužována vlnami veder, požáry, tajfuny či hurikány. Pobřežní města se ocitají pod náporem silných záplav souvisejících se vzestupem mořské hladiny. A některá megaměsta a jejich rozšiřující se periferie jsou předmětem úplného přehodnocování plánů, jak je tomu například v případě indonéského plánu přesunout hlavní město země do roku 2024 z Jakarty na Borneo za cenu 34 miliard dolarů.
Víme, že plány klimatické připravenosti úzce souvisejí s investicemi do klimatické akce včetně řešení založených na přírodě a systémové odolnosti. Samotné strategie však nestačí. Potřebujeme také rozšířit monitorovací platformy založené na datech. Tyto systémy napojené na satelity a čidla dokážou průběžně sledovat teploty uvnitř i vně budov, upozorňovat obyvatele měst na problémy s kvalitou ovzduší a poskytovat vysoce podrobné informace o koncentracích konkrétních GHG (oxidu uhličitého a oxidů dusíku) i prachových částic.
Prvními hybateli dění na tomto trhu jsou technologické firmy. Například aplikace Environmental Insights Explorer od společnosti Google shromažďuje pro zástupce měst data o emisích souvisejících se stavebnictvím a dopravou, o kvalitě ovzduší a o solárním potenciálu. A projekty jako Climate Watch, Project AirView, Project Sunroof nebo Surface Particulate Matter Network zase poskytují městským analytikům historická data, sledují znečištění v důsledku automobilové dopravy a úniky metanu, a dokonce pomáhají jednotlivým uživatelům určovat potenciál k solárnímu napájení jejich domovů.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, is almost here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Je třeba však mít na paměti, že řada soukromých iniciativ v oblasti klimatických dat vznikla na bázi rozsáhlých a veřejně podporovaných programů. Nejznámějším zdrojem klimatických dat je NASA, která využívá satelitních údajů, modelů chemické disperze a meteorologických modelů ke sledování emisí a k prognózám pohybu znečišťujících látek. Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru zase sleduje lesní požáry a smog (kromě řady dalších faktorů) a na základě těchto dat vydává předpovědi prostřednictvím svého Národního centra pro environmentální predikce. V Evropě existuje Atmosférická monitorovací služba Copernicus, která na základě sledování aerosolů, znečišťujících látek, GHG a hodnot UV-indexu generuje pětidenní předpovědi.
Aplikace Google Earth se stala neodmyslitelným zdrojem díky tomu, že organizuje a vhodně využívá nejen historické snímky za dobu více než čtyřiceti let, ale i data získávaná převážně z veřejných zdrojů. Vzhledem k tomu, že soukromý sektor tato data už léta využívá ke svému prospěchu, nemohou se města vymlouvat, že nemohou dělat totéž. Jedním ze snadno přístupných zdrojů dat na úrovni měst je Systém pro předpovídání globální kvality ovzduší a informace Světové meteorologické organizace, který sleduje řadu ukazatelů – od prachových bouří až po znečištění v důsledku požárů a kouře. Dalším systémem je Globální environmentální platforma při Programu OSN pro životní prostředí, která poskytuje předpovědi ve vysokém rozlišení.
Některá průkopnická města už začala spolupracovat i s menšími prodejci dat, jako je firma PlumeLabs, která shromažďuje data o kvalitě ovzduší prostřednictvím místně distribuovaných čidel. Jakkoliv je však přístup k datům nezbytný, neméně důležité jsou i metody, které jich dokážou využívat. Současná situace vypadá tak, že datové soubory bývají často rozdrobené do různých platforem, a i když se představitelé měst shodnou, že klimatická situace vyžaduje jejich pozornost, vytvořit si z detailů celkový obrázek je i nadále složitý úkol. Města generují spoustu not v podobě klimatických dat, ale zatím se nenaučila zpívat ve stejné tónině.
Vybudování harmonizovaného ekosystému klimatických dat bude vyžadovat jedinou přístupnou platformu, která zkonsoliduje různorodé metriky. Kromě toho je zapotřebí data „učesat“ a standardizovat tak, aby zkvalitnila monitorování vstupů, výstupů, výsledků a dopadů. Kvalitnější správa dat zlepší rozhodovací proces, poskytne občanům měst nové nástroje, potenciálně podpoří spolupráci, a dokonce změní soupeření měst tak, aby na výsledku vydělali všichni. Veřejná, soukromá a filantropická partnerství mohou mít urychlující efekt, jak tomu bylo v případě, kdy velká města jako Amsterdam, Bristol, Chicago a Los Angeles spojila síly se skupinou SecDev Group a vytvořila interaktivní ovládací panel sledující zranitelnost jednotlivých měst.
Konsolidace a standardizace klimatických dat pro města však obnáší i některá rizika. Jakmile trh zaplaví globální prodejci technologií, mohou omezovat místní inovace v oblasti sběru a analýzy dat. Když se navíc příliš soustředíme na malý soubor metrik pro každé město, hrozí nám riziko takzvaného Goodhartova pravidla: Jakmile se opatření stane cílem, lidé s ním začnou fixlovat. Vezměme si například cíle, které měly snížit emise automobilů a jejichž výsledkem je výroba aut konstruovaných tak, aby prošly emisními testy, nikoliv aby měly nižší emise.
Stejně tak platí, že když jsou klimatická data centralizovanější, mohou více podněcovat politické a korporátní zájmy k tomu, aby je lobbováním a jinými prostředky zkreslovaly ve svůj prospěch. A politici budou muset zajistit, aby veškerá potenciálně citlivá nebo individualizovaná data zůstala soukromá a chráněná a aby datové soubory a algoritmy, které s nimi pracují, nepřenášely strukturální předsudky a diskriminaci dál.
Většinu těchto rizik lze včas identifikovat a vyhnout se jim prostřednictvím experimentů, kdy města zkoušejí jedinečné strategie a slibné nové metriky. Dokud však města nerozšíří systémy monitorování a sběru dat, budou mít jen malou šanci splnit své klimatické cíle. Kvalitnější analýza může napomoci k lepšímu povědomí o klimatických rizicích, k optimalizaci reakcí a k zajištění větší vyváženosti strategií zmírňování a adaptace. Klimatickou krizi nemůžeme řídit, dokud ji nezměříme, a nemůžeme ji změřit, dokud nedokážeme shromažďovat a analyzovat správné informace.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Following South Korean President Yoon Suk-yeol’s groundless declaration of martial law, legislators are pursuing his impeachment. If they succeed, they will have offered a valuable example of how democracies should deal with those who abuse the powers of their office.
thinks the effort to remove a lawless president can serve as an important signal to the rest of the world.
Even if predictions based on campaign statements and cabinet appointments leave us uncertain about how Donald Trump will approach big foreign-policy issues, we can still situate his worldview in a longer-running US tradition. After all, he is hardly the first politician to proclaim “America First.”
considers what can be gleaned from the president-elect’s past statements, recent appointments, and US history.
RIO DE JANEIRO – V době, kdy městům v nadcházejících letech hrozí katastrofální klimatické tlaky a šoky, by se dalo očekávat, že budou usilovně zavádět strategie jejich zmírňování a adaptace na ně. Přesto si většina obyvatel měst jen matně uvědomuje rizika, protože starostové, primátoři a městské rady neshromažďují či neanalyzují správné druhy informací.
V situaci, kdy stále větší počet vlád přijímá strategie snižování emisí skleníkových plynů (GHG), potřebují města všude na světě zkvalitnit shromažďování a interpretaci klimatických dat. Více než 11 000 velkých měst už se připojilo ke globální úmluvě za boj s klimatickými změnami a řízení přechodu na čistou energii, přičemž mnohá z nich si kladou za cíl dosáhnout čistých nulových emisí dříve, než se to podaří na úrovni jejich státu. Prakticky všechna města však dodnes postrádají základní nástroje pro měření pokroku.
Odstranění tohoto nedostatku je naléhavé, protože klimatické změny už dnes narušují města po celém světě. Téměř na všech kontinentech jsou města sužována vlnami veder, požáry, tajfuny či hurikány. Pobřežní města se ocitají pod náporem silných záplav souvisejících se vzestupem mořské hladiny. A některá megaměsta a jejich rozšiřující se periferie jsou předmětem úplného přehodnocování plánů, jak je tomu například v případě indonéského plánu přesunout hlavní město země do roku 2024 z Jakarty na Borneo za cenu 34 miliard dolarů.
Ještě horší je, že zatímco řada subnárodních vlád vytyčuje ambiciózní nové zelené cíle, více než 40% měst (v nichž žije přibližně 400 milionů lidí) stále postrádá smysluplnou strategii klimatické připravenosti. A tento podíl je ještě vyšší v Africe a Asii, kde se v příštích třiceti letech očekává plných 90% veškeré budoucí urbanizace.
Víme, že plány klimatické připravenosti úzce souvisejí s investicemi do klimatické akce včetně řešení založených na přírodě a systémové odolnosti. Samotné strategie však nestačí. Potřebujeme také rozšířit monitorovací platformy založené na datech. Tyto systémy napojené na satelity a čidla dokážou průběžně sledovat teploty uvnitř i vně budov, upozorňovat obyvatele měst na problémy s kvalitou ovzduší a poskytovat vysoce podrobné informace o koncentracích konkrétních GHG (oxidu uhličitého a oxidů dusíku) i prachových částic.
Prvními hybateli dění na tomto trhu jsou technologické firmy. Například aplikace Environmental Insights Explorer od společnosti Google shromažďuje pro zástupce měst data o emisích souvisejících se stavebnictvím a dopravou, o kvalitě ovzduší a o solárním potenciálu. A projekty jako Climate Watch, Project AirView, Project Sunroof nebo Surface Particulate Matter Network zase poskytují městským analytikům historická data, sledují znečištění v důsledku automobilové dopravy a úniky metanu, a dokonce pomáhají jednotlivým uživatelům určovat potenciál k solárnímu napájení jejich domovů.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, is almost here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Je třeba však mít na paměti, že řada soukromých iniciativ v oblasti klimatických dat vznikla na bázi rozsáhlých a veřejně podporovaných programů. Nejznámějším zdrojem klimatických dat je NASA, která využívá satelitních údajů, modelů chemické disperze a meteorologických modelů ke sledování emisí a k prognózám pohybu znečišťujících látek. Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru zase sleduje lesní požáry a smog (kromě řady dalších faktorů) a na základě těchto dat vydává předpovědi prostřednictvím svého Národního centra pro environmentální predikce. V Evropě existuje Atmosférická monitorovací služba Copernicus, která na základě sledování aerosolů, znečišťujících látek, GHG a hodnot UV-indexu generuje pětidenní předpovědi.
Aplikace Google Earth se stala neodmyslitelným zdrojem díky tomu, že organizuje a vhodně využívá nejen historické snímky za dobu více než čtyřiceti let, ale i data získávaná převážně z veřejných zdrojů. Vzhledem k tomu, že soukromý sektor tato data už léta využívá ke svému prospěchu, nemohou se města vymlouvat, že nemohou dělat totéž. Jedním ze snadno přístupných zdrojů dat na úrovni měst je Systém pro předpovídání globální kvality ovzduší a informace Světové meteorologické organizace, který sleduje řadu ukazatelů – od prachových bouří až po znečištění v důsledku požárů a kouře. Dalším systémem je Globální environmentální platforma při Programu OSN pro životní prostředí, která poskytuje předpovědi ve vysokém rozlišení.
Některá průkopnická města už začala spolupracovat i s menšími prodejci dat, jako je firma PlumeLabs, která shromažďuje data o kvalitě ovzduší prostřednictvím místně distribuovaných čidel. Jakkoliv je však přístup k datům nezbytný, neméně důležité jsou i metody, které jich dokážou využívat. Současná situace vypadá tak, že datové soubory bývají často rozdrobené do různých platforem, a i když se představitelé měst shodnou, že klimatická situace vyžaduje jejich pozornost, vytvořit si z detailů celkový obrázek je i nadále složitý úkol. Města generují spoustu not v podobě klimatických dat, ale zatím se nenaučila zpívat ve stejné tónině.
Vybudování harmonizovaného ekosystému klimatických dat bude vyžadovat jedinou přístupnou platformu, která zkonsoliduje různorodé metriky. Kromě toho je zapotřebí data „učesat“ a standardizovat tak, aby zkvalitnila monitorování vstupů, výstupů, výsledků a dopadů. Kvalitnější správa dat zlepší rozhodovací proces, poskytne občanům měst nové nástroje, potenciálně podpoří spolupráci, a dokonce změní soupeření měst tak, aby na výsledku vydělali všichni. Veřejná, soukromá a filantropická partnerství mohou mít urychlující efekt, jak tomu bylo v případě, kdy velká města jako Amsterdam, Bristol, Chicago a Los Angeles spojila síly se skupinou SecDev Group a vytvořila interaktivní ovládací panel sledující zranitelnost jednotlivých měst.
Konsolidace a standardizace klimatických dat pro města však obnáší i některá rizika. Jakmile trh zaplaví globální prodejci technologií, mohou omezovat místní inovace v oblasti sběru a analýzy dat. Když se navíc příliš soustředíme na malý soubor metrik pro každé město, hrozí nám riziko takzvaného Goodhartova pravidla: Jakmile se opatření stane cílem, lidé s ním začnou fixlovat. Vezměme si například cíle, které měly snížit emise automobilů a jejichž výsledkem je výroba aut konstruovaných tak, aby prošly emisními testy, nikoliv aby měly nižší emise.
Stejně tak platí, že když jsou klimatická data centralizovanější, mohou více podněcovat politické a korporátní zájmy k tomu, aby je lobbováním a jinými prostředky zkreslovaly ve svůj prospěch. A politici budou muset zajistit, aby veškerá potenciálně citlivá nebo individualizovaná data zůstala soukromá a chráněná a aby datové soubory a algoritmy, které s nimi pracují, nepřenášely strukturální předsudky a diskriminaci dál.
Většinu těchto rizik lze včas identifikovat a vyhnout se jim prostřednictvím experimentů, kdy města zkoušejí jedinečné strategie a slibné nové metriky. Dokud však města nerozšíří systémy monitorování a sběru dat, budou mít jen malou šanci splnit své klimatické cíle. Kvalitnější analýza může napomoci k lepšímu povědomí o klimatických rizicích, k optimalizaci reakcí a k zajištění větší vyváženosti strategií zmírňování a adaptace. Klimatickou krizi nemůžeme řídit, dokud ji nezměříme, a nemůžeme ji změřit, dokud nedokážeme shromažďovat a analyzovat správné informace.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka