NEW YORK – Finanční trhy, zdá se, nepromítají do cen úplný rozsah rizik ruské invaze na Ukrajinu. Absence jakékoli významné negativní reakce na trzích s akciemi, korporátním dluhem a suverénním dluhem v Evropě, Spojených státech, Kanadě a Japonsku by stěží dávala smysl, i kdyby šance, že se situace vyhrotí do otevřeného střetu mezi NATO a Ruskem, byla nulová. Není to přitom jediné reálné riziko; hrozí rovněž, že dojde k jadernému konfliktu.
Za předpokladu, že se konflikt nerozšíří, jsou pravděpodobné krátkodobé ekonomické a finanční účinky války Vladimira Putina mimo Ukrajinu a Rusko značné, ale zvladatelné. Škody vyvolané negativním nabídkovým šokem by se projevily hlavně působením vyšších komoditních cen, zejména ropy a plynu, pšenice, hliníku a strategických surovin, jako je palladium a neon.
Už v případě takového „ohraničeného konvenčního konfliktu“ se v důsledku nedostatku fosilních paliv, ztráty exportních trhů a občasných kyberútoků ještě zvýrazní stagflační působení vzestupu komoditních cen v Evropě. Celosvětově pak utrpí střednědobý a dlouhodobý potenciální výstup, vzhledem k novému rozštěpení na obchodní a finanční soustavu soustředěnou kolem Číny a Ruska na jedné straně a kolem USA, Evropy a Japonska na straně druhé. Nadto potenciální výstup ještě stlačí defenzivní realokace investic a dalších prostředků, které se budou vyhýbat riziku, jelikož vlády a korporace budou usilovat o posílení odolnosti dodavatelských řetězců.
Globální trhy s aktivy nepromítly do cen ani tento nejméně negativní scénář. Kdyby ale rusko-ukrajinská válka eskalovala a proměnila se ve válku Rusko-NATO, hrozilo by vážné riziko jaderného konfliktu. Jistou cestou k takové eskalaci by bylo, kdyby NATO nad Ukrajinou vyhlásilo bezletovou zónu, jak naléhavě žádá ukrajinská vláda.
Ač NATO a západní vlády uvalily na Rusko hospodářské a finanční sankce a poskytly Ukrajině protitankové zbraně, drony, přenosné rakety země-vzduch a munici, tyto formy podpory nepředstavují akt války. Vymáhání bezletové zóny by však znamenalo sestřelování ruských cílů. Kdyby NATO podniklo takový krok, začala by být širší válka neodvratná.
I kdyby širší konflikt zůstal konvenční, vyústil by v regionální lidskou a ekonomickou kalamitu. Riziko nukleární konfrontace – za použití taktických i strategických jaderných zbraní – by bylo vyšší než kdykoli jindy od studené války. Území i občané všech členských států NATO by byli v existenčním ohrožení.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
NATO prozatím výzvy ke zřízení bezletové zóny rovnou odmítlo. Také v reakci na Putinovo řinčení jaderným arzenálem dosud projevuje zdrženlivost. Putin 27. února 2022 uvedl ruské nukleární síly do vysoké pohotovosti v reakci na západní sankce a na to, co označil za „agresivní výroky“ mocností NATO. Bělorusko téhož dne odstoupilo od svého nejaderného statusu – čímž připustilo ruské jaderné zbraně na svém území. Tato eskalace následovala krátce po rozsáhlých ruských strategických jaderných manévrech z 19. února a po Putinově televizním projevu, v němž 24. února oznámil invazi a zdůraznil, že Rusko je stále jedním z nejmocnějších jaderně vyzbrojených států.
Přestože jsou takové výroky pravděpodobně jen zuřivé štěkání, nelze je jednoduše přehlížet. Vždyť dochází k nehodám, a kdykoli se nukleárním arzenálem máchá, riziko neúmyslného jaderného neštěstí roste. Navíc třebaže racionální aktér by se tváří v tvář vzájemně zaručenému zničení nikdy k jaderné síle neuchýlil, o spolehlivosti této záruky lze pochybovat. Kromě toho se racionality může nedostávat právě tam, kde by jí bylo nejvíc zapotřebí. Někteří pozorovatelézpochybnili, zdali Putin zůstává plně způsobilý, a spekulují, že izolace během pandemie u něj posílila paranoi.
Hodiny posledního soudu od ledna 2020 ukazují sto vteřin před půlnocí, což znamená, že Bulletin atomových vědců se domnívá, že lidstvo je k člověkem způsobené apokalypse blíž než kdykoli dřív od spuštění hodin v roce 1947. Hodnocení vychází zejména z nukleárních rizik, změny klimatu a disruptivních technologií. K výročnímu nastavení hodin došlo letos 20. ledna. Kdyby se místo toho uskutečnilo 1. března, ručičky by se nepochybně posunuly blíž k půlnoci a armagedonu.
Riziko jaderné války se teď zdá nejvyšší od kubánské raketové krize v říjnu 1962 nebo přinejmenším od cvičení NATO pod názvem Able Archer v roce 1983, kdy si členové politbyra a ozbrojených sil Sovětského svazu tyto manévry vyložili jako zástěrku opravdového prvního jaderného úderu a zahájili přípravy na nukleární válku. Vliv kubánské raketové krize na americké akciové trhy byl malý: došlo ke zhruba 7% poklesu S&P 500, který z větší části odezněl, když sovětský vůdce Nikita Chruščov ustoupil. O incidentu během cvičení Able Archer se veřejnost dozvěděla až v roce 2015, takže trhy nelze vinit z toho, že na něj nereagovaly.
Dnes máloco dokládá, že by si trhy sílícího rizika jaderného střetu alespoň všimly. Tomu se říká zavírání očí.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
With recent landmark legislation to support decarbonization and innovation, the United States is making up for lost time after its failed 40-year experiment with neoliberalism. But if it is serious about embracing a new paradigm, it will need to do more to help bring the rest of the world along.
explains how to minimize the political risks of new spending packages in the US and Europe.
What would a second Donald Trump presidency mean for US foreign policy and the world? While the man himself is unpredictable, his first term and his behavior since losing re-election in 2020 offer plenty of clues, none of which will be comforting to America's allies.
considers the implications of the 2024 presidential election for America's foreign policy and global standing.
NEW YORK – Finanční trhy, zdá se, nepromítají do cen úplný rozsah rizik ruské invaze na Ukrajinu. Absence jakékoli významné negativní reakce na trzích s akciemi, korporátním dluhem a suverénním dluhem v Evropě, Spojených státech, Kanadě a Japonsku by stěží dávala smysl, i kdyby šance, že se situace vyhrotí do otevřeného střetu mezi NATO a Ruskem, byla nulová. Není to přitom jediné reálné riziko; hrozí rovněž, že dojde k jadernému konfliktu.
Za předpokladu, že se konflikt nerozšíří, jsou pravděpodobné krátkodobé ekonomické a finanční účinky války Vladimira Putina mimo Ukrajinu a Rusko značné, ale zvladatelné. Škody vyvolané negativním nabídkovým šokem by se projevily hlavně působením vyšších komoditních cen, zejména ropy a plynu, pšenice, hliníku a strategických surovin, jako je palladium a neon.
Už v případě takového „ohraničeného konvenčního konfliktu“ se v důsledku nedostatku fosilních paliv, ztráty exportních trhů a občasných kyberútoků ještě zvýrazní stagflační působení vzestupu komoditních cen v Evropě. Celosvětově pak utrpí střednědobý a dlouhodobý potenciální výstup, vzhledem k novému rozštěpení na obchodní a finanční soustavu soustředěnou kolem Číny a Ruska na jedné straně a kolem USA, Evropy a Japonska na straně druhé. Nadto potenciální výstup ještě stlačí defenzivní realokace investic a dalších prostředků, které se budou vyhýbat riziku, jelikož vlády a korporace budou usilovat o posílení odolnosti dodavatelských řetězců.
Globální trhy s aktivy nepromítly do cen ani tento nejméně negativní scénář. Kdyby ale rusko-ukrajinská válka eskalovala a proměnila se ve válku Rusko-NATO, hrozilo by vážné riziko jaderného konfliktu. Jistou cestou k takové eskalaci by bylo, kdyby NATO nad Ukrajinou vyhlásilo bezletovou zónu, jak naléhavě žádá ukrajinská vláda.
Ač NATO a západní vlády uvalily na Rusko hospodářské a finanční sankce a poskytly Ukrajině protitankové zbraně, drony, přenosné rakety země-vzduch a munici, tyto formy podpory nepředstavují akt války. Vymáhání bezletové zóny by však znamenalo sestřelování ruských cílů. Kdyby NATO podniklo takový krok, začala by být širší válka neodvratná.
I kdyby širší konflikt zůstal konvenční, vyústil by v regionální lidskou a ekonomickou kalamitu. Riziko nukleární konfrontace – za použití taktických i strategických jaderných zbraní – by bylo vyšší než kdykoli jindy od studené války. Území i občané všech členských států NATO by byli v existenčním ohrožení.
Subscribe to PS Digital Now
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
NATO prozatím výzvy ke zřízení bezletové zóny rovnou odmítlo. Také v reakci na Putinovo řinčení jaderným arzenálem dosud projevuje zdrženlivost. Putin 27. února 2022 uvedl ruské nukleární síly do vysoké pohotovosti v reakci na západní sankce a na to, co označil za „agresivní výroky“ mocností NATO. Bělorusko téhož dne odstoupilo od svého nejaderného statusu – čímž připustilo ruské jaderné zbraně na svém území. Tato eskalace následovala krátce po rozsáhlých ruských strategických jaderných manévrech z 19. února a po Putinově televizním projevu, v němž 24. února oznámil invazi a zdůraznil, že Rusko je stále jedním z nejmocnějších jaderně vyzbrojených států.
Přestože jsou takové výroky pravděpodobně jen zuřivé štěkání, nelze je jednoduše přehlížet. Vždyť dochází k nehodám, a kdykoli se nukleárním arzenálem máchá, riziko neúmyslného jaderného neštěstí roste. Navíc třebaže racionální aktér by se tváří v tvář vzájemně zaručenému zničení nikdy k jaderné síle neuchýlil, o spolehlivosti této záruky lze pochybovat. Kromě toho se racionality může nedostávat právě tam, kde by jí bylo nejvíc zapotřebí. Někteří pozorovatelézpochybnili, zdali Putin zůstává plně způsobilý, a spekulují, že izolace během pandemie u něj posílila paranoi.
Hodiny posledního soudu od ledna 2020 ukazují sto vteřin před půlnocí, což znamená, že Bulletin atomových vědců se domnívá, že lidstvo je k člověkem způsobené apokalypse blíž než kdykoli dřív od spuštění hodin v roce 1947. Hodnocení vychází zejména z nukleárních rizik, změny klimatu a disruptivních technologií. K výročnímu nastavení hodin došlo letos 20. ledna. Kdyby se místo toho uskutečnilo 1. března, ručičky by se nepochybně posunuly blíž k půlnoci a armagedonu.
Riziko jaderné války se teď zdá nejvyšší od kubánské raketové krize v říjnu 1962 nebo přinejmenším od cvičení NATO pod názvem Able Archer v roce 1983, kdy si členové politbyra a ozbrojených sil Sovětského svazu tyto manévry vyložili jako zástěrku opravdového prvního jaderného úderu a zahájili přípravy na nukleární válku. Vliv kubánské raketové krize na americké akciové trhy byl malý: došlo ke zhruba 7% poklesu S&P 500, který z větší části odezněl, když sovětský vůdce Nikita Chruščov ustoupil. O incidentu během cvičení Able Archer se veřejnost dozvěděla až v roce 2015, takže trhy nelze vinit z toho, že na něj nereagovaly.
Dnes máloco dokládá, že by si trhy sílícího rizika jaderného střetu alespoň všimly. Tomu se říká zavírání očí.
Z angličtiny přeložil David Daduč