Rostoucí náklady na přírodní zdroje

Zásadním celosvětovým trendem je dnes prohlubující se nedostatek přírodních zdrojů. Ceny ropy a zemního plynu prudce rostou. Také ceny potravin zaznamenávají raketový růst, což vyvolává strádání chudých a velké přesuny příjmů mezi jednotlivými státy i mezi venkovskými a městskými oblastmi.

Nejzákladnějším důvodem vzestupu cen přírodních zdrojů je silný růst, zejména v Číně a Indii. Tyto země dosáhly mistrovství v produkci globálně konkurenceschopného zboží a služeb a jejich již tak velké ekonomiky se každých 7-10 let zdvojnásobují. Tento růst však naráží na fyzické hranice v podobě půdy, dříví, zásob ropy a plynu, dodávek vody a dalších přírodních omezení. Všude tam, kde se tedy s přírodním zbožím a službami obchoduje na trzích (například na trzích s energií a potravinami), ceny stoupají. A tam, kde se s nimi neobchoduje (například s čistým vzduchem), nejsou výsledkem vyšší ceny, nýbrž znečištění a vyčerpávání zdrojů.

Růst světových cen potravin je dramatický – jeden index (v amerických dolarech) se za posledních 12 měsíců zvýšil zhruba o 40%. Existuje pro to řada důvodů, ale základním faktorem je zvýšená spotřeba potravin, kterou i v tomto případě silně pohání hospodářský růst Číny. Čínská populace konzumuje více, zejména více masa, což vyvolává nutnost dovozu většího objemu živočišného krmiva na bázi sóji a kukuřice. Vzhledem k nedostatku půdy a vody v Číně je nepravděpodobné, že by tato země dokázala uspokojit zvyšující se poptávku z domácí produkce.

Vzestup světových cen energie navíc prodražil produkci potravin, neboť ta vyžaduje velké energetické vstupy v souvislosti s dopravou, obděláváním půdy a hnojivy. Stoupající ceny energií současně představují silnou pobídku pro farmáře, aby přešli z produkce potravin na produkci paliv – a to jak etanolu (kvašením plodin jako kukuřice nebo cukrová třtina), tak i bionafty (přeměnou rostlinných olejů, jako je sójový olej, v oleje palivové).

Ve Spojených státech se v marketingovém roce 2006-2007 přeměnilo na etanol určený k použití v automobilech 73 milionů kubíků kukuřice z celkové produkce 436 milionů kubíků. Toto číslo se má podle předpovědí v marketingovém roce 2007-2008 zvýšit na 127 milionů kubíků a navíc se buduje 70 nových továren na etanol, což zdvojnásobí množství kukuřice použité pro jeho výrobu. Tlak na nabídku kukuřice, která má sloužit jako potravina, tím pouze zesílí.

Situaci ještě zhoršuje další základní omezení: klimatické změny. Během posledních dvou let byly globální zásoby pšenice těžce zasaženy sledem katastrof souvisejících se změnou klimatu. Celková produkce pšenice poklesla ze 622 milionů tun v zemědělském roce 2005-2006 na odhadovaných 593 milionů tun v roce 2006-2007.

WINTER SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
PS_Sales_Winter_1333x1000

WINTER SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions

Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.

Subscribe Now

V Austrálii klesla úroda z 25 milionů na 10 milionů tun kvůli extrémnímu suchu, které by mohlo být důsledkem globálních klimatických změn. Snížila se také produkce v Evropě, v tomto případě kvůli velkým záplavám, jež by rovněž mohly signalizovat klimatické změny. V obou případech byl výsledkem pokles vývozu a zvýšené napětí na globálních trzích.

Každý trh má přitom dopad na ostatní. Zvýšení napětí na trhu s pšenicí povede k osevu pšenice na větší ploše, což sníží produkci kukuřice nebo sóji. A protože se stále více kukuřice a sóji nevyužívá jako potraviny, nýbrž pro výrobu paliv, nabídka potravin se sníží ještě více. Tři hrozby v podobě zvyšující se celosvětové poptávky, přeměny potravin v paliva a klimatických šoků se spikly a vyšroubovaly světové ceny potravin mnohem výše, než jsme ještě před pouhými několika lety předpokládali.

Dosud se nenašla žádná globální autorita, která by začala řešit důsledky těchto změn. Jedním z takových důsledků je například zjištění, že obrovské dotace na výrobu paliv z kukuřice a sóji ve Spojených státech jsou pochybené. Pokřivují totiž trh a zvyšují světové ceny potravin. Dalším důsledkem je skutečnost, že svět musí mnohem seriózněji spolupracovat na vývoji dlouhodobě ekologicky zdravých technologií, které nahradí vzácnou ropu a zemní plyn i paliva produkovaná na zemědělské půdě.

Sluneční energie má obrovský potenciál, který však potřebuje vyšší úroveň financování veřejného výzkumu. Potenciál mohou mít také biopaliva vyráběná na půdě, která se pro produkci potravin nehodí. Dokonce existuje potenciál i pro technologie „čistého uhlí“, při nichž se vyrábějí alternativní produkty k ropě, avšak i ty vyžadují veřejné financování technologických objevů – zejména se musíme naučit, jak zachycovat a odlučovat oxid uhličitý vznikající spalováním uhlí.

Dalším důsledkem je naléhavá nutnost zvýšit produktivitu při výrobě potravin v chudých zemích, zejména v Africe, která potřebuje vlastní „zelenou revoluci“, aby v příštích několika letech zdvojnásobila či ztrojnásobila produkci potravin. Jinak kombinace zvyšujících se světových cen potravin a dlouhodobých klimatických změn nejhůře zasáhne nejchudší lidi světa.

Nejvyšší světoví představitelé zatím tuto kombinovanou krizi energie, nabídky potravin a životního prostředí většinou zanedbávají. Zatímco ceny komodit pro potraviny a energii budou stoupat a opět klesat, s nimi související krize se pravděpodobně ještě prohloubí. Na nejvyšší příčku celosvětové agendy se vyšplhá udržitelný rozvoj. Potřebujeme takové představitele, kteří budou o těchto problémech poučeni a budou připraveni spolupracovat na globálních řešeních.

https://prosyn.org/AH9aRg2cs