HOUSTON – Pozorovatelé Ruska se právem soustředí na křehké příměří na Ukrajině a snaží se uhádnout tamní záměry prezidenta Vladimíra Putina. Mají-li ovšem projevit moudrost, neměli by přehlížet další rozbíhající se zápas, který bude mít hluboké a dlouhodobé důsledky pro Evropu a Putinovu schopnost vyvíjet na kontinent tlak.
Loni v prosinci obří ruská plynařská společnost Gazprom podepsala s tureckým provozovatelem plynovodů memorandum o porozumění ohledně výstavby plynovodu z Ruska do Turecka pod Černým mořem. Tento nový „Turecký tok“ je alternativou k černomořskému plynovodu „Jižní tok“ (South Stream) z Ruska do Bulharska – záměru, od něhož Kreml v prosinci ustoupil, v reakci na sankce, jež Evropská unie zavedla po ruské invazi na Ukrajinu a anexi Krymu.
Projekt South Stream nedokázal dostát směrnicím EU v oblasti ochrany hospodářské soutěže a energetiky a ohlášení tureckého plynovodu zřejmě upevní pověst Ruska jako nespolehlivého partnera, což urychlí evropské hledání náhradních zdrojů dodávek. Riskováním svého nejlukrativnějšího trhu Putin skutečně projevuje téměř sebevražednou lhostejnost k ruské ekonomice – a patrně mu nejde o nic jiného než zabetonovat nepřátelství vůči Ukrajině.
Kreml zamýšlí vyloučit Ukrajinu z plynovodné soustavy, která je v provozu od 80. let, a vést dodávky raději přes novou a nevyzkoušenou síť na trh, který možná ani neexistuje. Gazprom minulý měsíc ohlásil záměr ukončit přes Ukrajinu přepravu, jakmile v roce 2019 vyprší smlouvy ukrajinské plynovodné společnosti Naftogaz. Plyn z Tureckého toku bude přiváděn na řeckou hranici na základě nezávazné nabídky k odběru. Gazprom očekává, že povolení k provedení projekčních a průzkumných prací získá „brzy“ a že do Turecka se první dodávky dostanou v roce 2017.
Nevyzpytatelné chování Gazpromu není pro Evropu pramenem nevýznamných obav. Co se týče zemního plynu, kontinent je na Rusku závislý asi ze 30 %, z čehož 80 % se přepravuje přes Ukrajinu. Uzavření kohoutů už přitom kontinent zažil. V lednu 2009 Gazprom nařídil přiškrcení dodávek přes Ukrajinu a v šesti zemích ve východní a jihovýchodní Evropě vyvolal vážné nedostatky.
Koncem roku 2014 Rusko odřízlo Ukrajinu úplně, čímž opět dalo najevo ochotu využívat dodávek plynu jako zahraničněpolitické zbraně. EU kvapem dojednala urovnání, jež podle některých názorů bylo proti zájmům Ukrajiny.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Avšak navzdory tomu, v co Putin zřejmě věří, jako hlavní poražený z ruské snahy přesměrovat exporty plynu pravděpodobně nevyjde ani Evropa, ani Ukrajina. Gazprom získává dvě třetiny svých výnosů v tvrdé měně z Evropy a v období klesajících vývozů a domácí hospodářské krize není právě ideální zahrávat si se svým nejlepším zákazníkem.
Ostatně evropský trh už Rusku vyklouzává. Evropský odbyt Gazpromu ve třetím čtvrtletí loňského roku prudce klesl a v posledním čtvrtletí se zřítil o 25 %. Propad poptávky přichází v době, kdy Rusko zoufale potřebuje tvrdou měnu, vzhledem k sankcím, které jej vylučují z úvěrových trhů. Přední ruské podniky čelí rozsáhlé potřebě refinancovat dluhy, měnové rezervy země se hroutí, tamní ekonomika směřuje do hluboké recese a rubl se propadá na nová minima.
Přesměrováním exportů Rusko vlastně požaduje, aby Evropa vynaložila miliardy eur na novou infrastrukturu, která by nahradila zcela funkční plynovod, jen aby vyšla vstříc Putinově touze vyvolat těžkosti na Ukrajině. Generální ředitel Gazpromu Alexej Miller v lednu evropské obavy povýšeně odbyl, když prohlásil: „Své evropské partnery jsme informovali a teď je na nich, aby vybudovali nezbytnou infrastrukturu od turecko-řecké hranice.“
Prvotní reakcí v Evropě bylo, že Putin buď blafuje, anebo se pomátl na rozumu. „Takové rozhodnutí nedává ekonomický smysl,“ uvedl Maroš Šefčovič, místopředseda Evropské komise pro energetickou unii. „Jsme dobří zákazníci. Platíme spoustu peněz. Platíme včas a v tvrdé měně. Myslím si, že by se podle toho k nám mělo přistupovat.“
Putinovo nevyzpytatelné politiky nedbající na ekonomiku drobí poslední zbytky někdejšího monopolního postavení Gazpromu na evropském trhu s plynem. Je zřejmé, že má-li Evropa vynaložit miliardy na plynovody, udělá mnohem lépe, když tak učiní v rámci snahy o diverzifikaci zdrojů zemního plynu, než aby prohlubovala svou závislost na Rusku. Vždyť paměť neselhává, zejména co se týče ledových zim v nevytápěných bytech a stojících továren.
Když byl jeden z předních projektantů Josefa Stalina dotázán, proč je ochoten obhajovat řadu absurdních záměrů, proslule odvětil: „Raději se postavím za nerealistické plány, než abych za ty realistické seděl.“ Lze si představit, že představitelé Gazpromu uvažují v podobném duchu.
Je-li tomu tak, měli by začít přemýšlet jinak. Rusko si další ekonomickou bolest a strádání nemůže dovolit. Právě toho se mu však dostane, nepřeváží-li střízlivé hlavy.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
HOUSTON – Pozorovatelé Ruska se právem soustředí na křehké příměří na Ukrajině a snaží se uhádnout tamní záměry prezidenta Vladimíra Putina. Mají-li ovšem projevit moudrost, neměli by přehlížet další rozbíhající se zápas, který bude mít hluboké a dlouhodobé důsledky pro Evropu a Putinovu schopnost vyvíjet na kontinent tlak.
Loni v prosinci obří ruská plynařská společnost Gazprom podepsala s tureckým provozovatelem plynovodů memorandum o porozumění ohledně výstavby plynovodu z Ruska do Turecka pod Černým mořem. Tento nový „Turecký tok“ je alternativou k černomořskému plynovodu „Jižní tok“ (South Stream) z Ruska do Bulharska – záměru, od něhož Kreml v prosinci ustoupil, v reakci na sankce, jež Evropská unie zavedla po ruské invazi na Ukrajinu a anexi Krymu.
Projekt South Stream nedokázal dostát směrnicím EU v oblasti ochrany hospodářské soutěže a energetiky a ohlášení tureckého plynovodu zřejmě upevní pověst Ruska jako nespolehlivého partnera, což urychlí evropské hledání náhradních zdrojů dodávek. Riskováním svého nejlukrativnějšího trhu Putin skutečně projevuje téměř sebevražednou lhostejnost k ruské ekonomice – a patrně mu nejde o nic jiného než zabetonovat nepřátelství vůči Ukrajině.
Kreml zamýšlí vyloučit Ukrajinu z plynovodné soustavy, která je v provozu od 80. let, a vést dodávky raději přes novou a nevyzkoušenou síť na trh, který možná ani neexistuje. Gazprom minulý měsíc ohlásil záměr ukončit přes Ukrajinu přepravu, jakmile v roce 2019 vyprší smlouvy ukrajinské plynovodné společnosti Naftogaz. Plyn z Tureckého toku bude přiváděn na řeckou hranici na základě nezávazné nabídky k odběru. Gazprom očekává, že povolení k provedení projekčních a průzkumných prací získá „brzy“ a že do Turecka se první dodávky dostanou v roce 2017.
Nevyzpytatelné chování Gazpromu není pro Evropu pramenem nevýznamných obav. Co se týče zemního plynu, kontinent je na Rusku závislý asi ze 30 %, z čehož 80 % se přepravuje přes Ukrajinu. Uzavření kohoutů už přitom kontinent zažil. V lednu 2009 Gazprom nařídil přiškrcení dodávek přes Ukrajinu a v šesti zemích ve východní a jihovýchodní Evropě vyvolal vážné nedostatky.
Koncem roku 2014 Rusko odřízlo Ukrajinu úplně, čímž opět dalo najevo ochotu využívat dodávek plynu jako zahraničněpolitické zbraně. EU kvapem dojednala urovnání, jež podle některých názorů bylo proti zájmům Ukrajiny.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Avšak navzdory tomu, v co Putin zřejmě věří, jako hlavní poražený z ruské snahy přesměrovat exporty plynu pravděpodobně nevyjde ani Evropa, ani Ukrajina. Gazprom získává dvě třetiny svých výnosů v tvrdé měně z Evropy a v období klesajících vývozů a domácí hospodářské krize není právě ideální zahrávat si se svým nejlepším zákazníkem.
Ostatně evropský trh už Rusku vyklouzává. Evropský odbyt Gazpromu ve třetím čtvrtletí loňského roku prudce klesl a v posledním čtvrtletí se zřítil o 25 %. Propad poptávky přichází v době, kdy Rusko zoufale potřebuje tvrdou měnu, vzhledem k sankcím, které jej vylučují z úvěrových trhů. Přední ruské podniky čelí rozsáhlé potřebě refinancovat dluhy, měnové rezervy země se hroutí, tamní ekonomika směřuje do hluboké recese a rubl se propadá na nová minima.
Přesměrováním exportů Rusko vlastně požaduje, aby Evropa vynaložila miliardy eur na novou infrastrukturu, která by nahradila zcela funkční plynovod, jen aby vyšla vstříc Putinově touze vyvolat těžkosti na Ukrajině. Generální ředitel Gazpromu Alexej Miller v lednu evropské obavy povýšeně odbyl, když prohlásil: „Své evropské partnery jsme informovali a teď je na nich, aby vybudovali nezbytnou infrastrukturu od turecko-řecké hranice.“
Prvotní reakcí v Evropě bylo, že Putin buď blafuje, anebo se pomátl na rozumu. „Takové rozhodnutí nedává ekonomický smysl,“ uvedl Maroš Šefčovič, místopředseda Evropské komise pro energetickou unii. „Jsme dobří zákazníci. Platíme spoustu peněz. Platíme včas a v tvrdé měně. Myslím si, že by se podle toho k nám mělo přistupovat.“
Putinovo nevyzpytatelné politiky nedbající na ekonomiku drobí poslední zbytky někdejšího monopolního postavení Gazpromu na evropském trhu s plynem. Je zřejmé, že má-li Evropa vynaložit miliardy na plynovody, udělá mnohem lépe, když tak učiní v rámci snahy o diverzifikaci zdrojů zemního plynu, než aby prohlubovala svou závislost na Rusku. Vždyť paměť neselhává, zejména co se týče ledových zim v nevytápěných bytech a stojících továren.
Když byl jeden z předních projektantů Josefa Stalina dotázán, proč je ochoten obhajovat řadu absurdních záměrů, proslule odvětil: „Raději se postavím za nerealistické plány, než abych za ty realistické seděl.“ Lze si představit, že představitelé Gazpromu uvažují v podobném duchu.
Je-li tomu tak, měli by začít přemýšlet jinak. Rusko si další ekonomickou bolest a strádání nemůže dovolit. Právě toho se mu však dostane, nepřeváží-li střízlivé hlavy.
Z angličtiny přeložil David Daduč