Mezi zdravím a ekonomickou výkonností existuje vzájemný vztah. Dětská úmrtnost a průměrná délka života tak například odvisí od výse průměrného příjmu. Ve čtyřech náhodně vybraných zemích, kde v roce 1990 průměrný roční příjem činil 660, 1 727, 3 795 a 11 422 dolarů, se dětská úmrtnost pohybovala na 114, 66, 33 a 9 osobách na tisíc obyvatel. S rostoucím příjmem se úměrně snižuje úmrtnost, což se samozřejmě promítá i do ostatních ukazatelů zdravotního stavu a bohatství státu.
Zhorsené zdravotní podmínky výrazným způsobem brání rozvoji. Například choroba AIDS útočí na populaci v neproduktivnějsím věku a každoročně vezme milionům sirotků jejich rodiče. Tento dvojí účinek poskodí společnost na dlouhé generace a navíc už dnes odlákává investice.
Hospodářský dopad malárie je ovsem jestě zákeřnějsí, zvlásť tam, kde je riziko přenosu velmi vysoké. Na rozdíl od AIDS totiž malárie nejvíce postihuje děti. Malárií každoročně onemocní 300 milionů lidí, z toho 1,5 milionu jí podlehne. Větsina z nich jsou malé děti. Děti, jež přežijí, jsou už proti ní v dospělosti relativně imunní. Ovsem návstěvníci oblastí zamořených malárií jsou vystaveni stejnému riziku jako místní děti, protože jim imunita chybí.
Hospodářské skody způsobené malárií jsou obrovské právě proto, že se od jiných infekcí v mnoha směrech lisí. Žádná jiná choroba není tak rozsířená, tak sžitá s místním prostředím a tak asymetrická ve svých účincích na místní obyvatele a návstěvníky odjinud. Kdysi malárie obyvatele tropů chránila před nájezdy kolonizátorů, kteří se jí obávali, ale dnes stejným lidem ze stejného důvodu skodí: odhání totiž investory a návstěvníky.
Snad nejviditelnějsím důkazem souvislosti mezi chudobou a malárií je dopad této infekce na přímé zahraniční investice. Průmysl se maláriovým oblastem vyhýbá - s výjimkou oblastí, kde lze těžit lukrativní přírodní zdroje či kde lze díky jedinečným podmínkám obzvlástě dobře rozvíjet některé zemědělské činnosti. Zdravotní pojistění proti malárii pro zahraniční pracovníky a jejich rodiny navíc spolehlivě odradí jakýkoli pokus či snahu vybudovat v těchto oblastech výrobní kapacity.
Tam, kde je riziko přenosu nižsí a kde tudíž lidé nemají vypěstovanou přirozenou imunitu proti malárii, udeří každá epidemie malárie s o to větsí silou a vyžádá si vysoké oběti ve vsech věkových skupinách. Tyto invaze jsou živelné a v několika málo týdnech stačí zasáhnout celou populaci. V městských oblastech, kde větsina domorodého obyvatelstva není vůči malárii imunní, mívají tyto občasné epizody za následek sníženou produktivitu, což navzdory tamějsí levné pracovní síle jen dále přispívá k neochotě zahraničních firem investovat do regionů sužovaných malárií.
Nemocnost následkem malárie také bezprostředně snižuje příjem domácností, poněvadž zneschopňuje práceschopné obyvatelstvo, zkracuje odpracované hodiny, prodlužuje čas strávený péčí o nemocné děti, narusuje kognitivní schopnosti a má nepříznivé účinky na těhotenství, jejichž výsledkem může být nejen nižsí porodní váha, ale i tělesné vady novorozenců. Malárie rovněž komplikuje obchodní aktivity, cestovní ruch a turistiku. Negativní vliv malárie na turistiku je obzvlásť výrazný, neboť turistika je pro rozvojové země jedním z účinných způsobů, jak získávat valuty.
Malárie nejenže brzdí zahraniční investice, ale je navíc jednou z hlavních příčin odlivu mozků ze země. Lidé, kteří za studiem odesli do zahraničí, se s návratem domů obávají ztráty imunity, a tak si raději hledají práci jinde. Platí to zvlástě pro ty, kteří v cizině založí rodinu a bojí se, že jejich děti po návratu do vlasti svých rodičů onemocní.
Obecně vzato platí, že největsí tíhu břemene malárie nesou na svých bedrech rozvojové země, a zejména ty v subsaharské Africe. Důkaz vztahu mezi malárií a chudobou tak vychází najevo mnohem zřetelněji. Malárie je příčinou chudoby a chudoba je příčinou malárie - mnohem víc než jiné nemoci.
Podle propočtů má malárie obrovský negativní dopad na hospodářský růst. V zemích s vysokým rizikem přenosu jsou příjmy v průměru o třetinu nižsí než jinde. Růst se každým rokem snižuje o 1,3 procenta a malárie tyto země ročně přijde na jedno procento ročního HDP. Žádná jiná lidská choroba nemá za následek takový rozdíl mezi jejími (relativně mírnými) přímými důsledky pro místní obyvatelstvo a jejím celkovým dopadem na národní hospodářství.
Vztah mezi chudobou a malárií naznačuje, že pokud se daný stav věcí nebude nějakým způsobem řesit, nebudou se subsaharské státy moci hospodářsky rozvíjet. Boj s malárií s sebou ovsem nese jisté konkrétní problémy, protože ekonomické břemeno této choroby je z větsí části nepřímé: ohrožuje totiž životy neimunních návstěvníků postižených oblastí. Opatření, jejichž cílem je řesit tuto bezútěsnou situaci po zdravotní stránce, vsak neřesí stránku ekonomickou.
Boj s malárií se tradičně soustřeďuje na distribuci insekticidových sítí proti hmyzu a léků pro nejohroženějsí obyvatele postižené oblasti. Touto pomocí ,,nejchudsím z nejchudsích`` se sice daří zachraňovat nemálo lidských životů, proč se vsak nepokusit také o aktivity na podporu hospodářského rozvoje, jež by se mohly cíleněji zaměřit například na ochranu životního prostředí, zkvalitňování bydlení, používání reziduálních insekticidů či způsoby hubení komárů, kteří jsou přenaseči maláriové infekce.
Pomoc, snažící se snižovat riziko přenosu infekce, má za cíl vytváření prostředí, jež bude fungovat jako ,,motor hospodářského růstu``. Zaměřuje se nikoli na jednotlivce, ale na skupiny jednotlivců a měla by být podporována veřejnými investicemi. Vedle jednotlivých záchranářských aktivit je třeba dále realizovat strategie na snižování rizika přenosu infekce v přístavních městech a dalsích střediscích ekonomické aktivity.
Vzhledem k tomu, že očkování je zatím v boji s malárií neúčinné, musí veskeré snahy v tomto směru usilovat o rovnováhu mezi zásahy, zaměřenými na bezprostřední přínosy pro zdraví, a zásahy, jež by jednou mohly malárii jakožto překážku hospodářskému rozvoji zcela vymýtit.
Mezi zdravím a ekonomickou výkonností existuje vzájemný vztah. Dětská úmrtnost a průměrná délka života tak například odvisí od výse průměrného příjmu. Ve čtyřech náhodně vybraných zemích, kde v roce 1990 průměrný roční příjem činil 660, 1 727, 3 795 a 11 422 dolarů, se dětská úmrtnost pohybovala na 114, 66, 33 a 9 osobách na tisíc obyvatel. S rostoucím příjmem se úměrně snižuje úmrtnost, což se samozřejmě promítá i do ostatních ukazatelů zdravotního stavu a bohatství státu.
Zhorsené zdravotní podmínky výrazným způsobem brání rozvoji. Například choroba AIDS útočí na populaci v neproduktivnějsím věku a každoročně vezme milionům sirotků jejich rodiče. Tento dvojí účinek poskodí společnost na dlouhé generace a navíc už dnes odlákává investice.
Hospodářský dopad malárie je ovsem jestě zákeřnějsí, zvlásť tam, kde je riziko přenosu velmi vysoké. Na rozdíl od AIDS totiž malárie nejvíce postihuje děti. Malárií každoročně onemocní 300 milionů lidí, z toho 1,5 milionu jí podlehne. Větsina z nich jsou malé děti. Děti, jež přežijí, jsou už proti ní v dospělosti relativně imunní. Ovsem návstěvníci oblastí zamořených malárií jsou vystaveni stejnému riziku jako místní děti, protože jim imunita chybí.
Hospodářské skody způsobené malárií jsou obrovské právě proto, že se od jiných infekcí v mnoha směrech lisí. Žádná jiná choroba není tak rozsířená, tak sžitá s místním prostředím a tak asymetrická ve svých účincích na místní obyvatele a návstěvníky odjinud. Kdysi malárie obyvatele tropů chránila před nájezdy kolonizátorů, kteří se jí obávali, ale dnes stejným lidem ze stejného důvodu skodí: odhání totiž investory a návstěvníky.
Snad nejviditelnějsím důkazem souvislosti mezi chudobou a malárií je dopad této infekce na přímé zahraniční investice. Průmysl se maláriovým oblastem vyhýbá - s výjimkou oblastí, kde lze těžit lukrativní přírodní zdroje či kde lze díky jedinečným podmínkám obzvlástě dobře rozvíjet některé zemědělské činnosti. Zdravotní pojistění proti malárii pro zahraniční pracovníky a jejich rodiny navíc spolehlivě odradí jakýkoli pokus či snahu vybudovat v těchto oblastech výrobní kapacity.
Tam, kde je riziko přenosu nižsí a kde tudíž lidé nemají vypěstovanou přirozenou imunitu proti malárii, udeří každá epidemie malárie s o to větsí silou a vyžádá si vysoké oběti ve vsech věkových skupinách. Tyto invaze jsou živelné a v několika málo týdnech stačí zasáhnout celou populaci. V městských oblastech, kde větsina domorodého obyvatelstva není vůči malárii imunní, mívají tyto občasné epizody za následek sníženou produktivitu, což navzdory tamějsí levné pracovní síle jen dále přispívá k neochotě zahraničních firem investovat do regionů sužovaných malárií.
SUMMER SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99
Subscribe Now
Nemocnost následkem malárie také bezprostředně snižuje příjem domácností, poněvadž zneschopňuje práceschopné obyvatelstvo, zkracuje odpracované hodiny, prodlužuje čas strávený péčí o nemocné děti, narusuje kognitivní schopnosti a má nepříznivé účinky na těhotenství, jejichž výsledkem může být nejen nižsí porodní váha, ale i tělesné vady novorozenců. Malárie rovněž komplikuje obchodní aktivity, cestovní ruch a turistiku. Negativní vliv malárie na turistiku je obzvlásť výrazný, neboť turistika je pro rozvojové země jedním z účinných způsobů, jak získávat valuty.
Malárie nejenže brzdí zahraniční investice, ale je navíc jednou z hlavních příčin odlivu mozků ze země. Lidé, kteří za studiem odesli do zahraničí, se s návratem domů obávají ztráty imunity, a tak si raději hledají práci jinde. Platí to zvlástě pro ty, kteří v cizině založí rodinu a bojí se, že jejich děti po návratu do vlasti svých rodičů onemocní.
Obecně vzato platí, že největsí tíhu břemene malárie nesou na svých bedrech rozvojové země, a zejména ty v subsaharské Africe. Důkaz vztahu mezi malárií a chudobou tak vychází najevo mnohem zřetelněji. Malárie je příčinou chudoby a chudoba je příčinou malárie - mnohem víc než jiné nemoci.
Podle propočtů má malárie obrovský negativní dopad na hospodářský růst. V zemích s vysokým rizikem přenosu jsou příjmy v průměru o třetinu nižsí než jinde. Růst se každým rokem snižuje o 1,3 procenta a malárie tyto země ročně přijde na jedno procento ročního HDP. Žádná jiná lidská choroba nemá za následek takový rozdíl mezi jejími (relativně mírnými) přímými důsledky pro místní obyvatelstvo a jejím celkovým dopadem na národní hospodářství.
Vztah mezi chudobou a malárií naznačuje, že pokud se daný stav věcí nebude nějakým způsobem řesit, nebudou se subsaharské státy moci hospodářsky rozvíjet. Boj s malárií s sebou ovsem nese jisté konkrétní problémy, protože ekonomické břemeno této choroby je z větsí části nepřímé: ohrožuje totiž životy neimunních návstěvníků postižených oblastí. Opatření, jejichž cílem je řesit tuto bezútěsnou situaci po zdravotní stránce, vsak neřesí stránku ekonomickou.
Boj s malárií se tradičně soustřeďuje na distribuci insekticidových sítí proti hmyzu a léků pro nejohroženějsí obyvatele postižené oblasti. Touto pomocí ,,nejchudsím z nejchudsích`` se sice daří zachraňovat nemálo lidských životů, proč se vsak nepokusit také o aktivity na podporu hospodářského rozvoje, jež by se mohly cíleněji zaměřit například na ochranu životního prostředí, zkvalitňování bydlení, používání reziduálních insekticidů či způsoby hubení komárů, kteří jsou přenaseči maláriové infekce.
Pomoc, snažící se snižovat riziko přenosu infekce, má za cíl vytváření prostředí, jež bude fungovat jako ,,motor hospodářského růstu``. Zaměřuje se nikoli na jednotlivce, ale na skupiny jednotlivců a měla by být podporována veřejnými investicemi. Vedle jednotlivých záchranářských aktivit je třeba dále realizovat strategie na snižování rizika přenosu infekce v přístavních městech a dalsích střediscích ekonomické aktivity.
Vzhledem k tomu, že očkování je zatím v boji s malárií neúčinné, musí veskeré snahy v tomto směru usilovat o rovnováhu mezi zásahy, zaměřenými na bezprostřední přínosy pro zdraví, a zásahy, jež by jednou mohly malárii jakožto překážku hospodářskému rozvoji zcela vymýtit.