climate change protest white house Alex Wong/Getty Images

Proces století

PRINCETON – Koncem příštího měsíce zahájí soudce v Oregonu slyšení v soudním sporu proti vládě Spojených států amerických, který vede skupina 21 mladých lidí s podporou neziskové organizace Our Children’s Trust. Žalobci tvrdí, že úřady aktivně přispívají ke klimatické krizi, a tím porušují jejich ústavní práva. Vládní obhájci se opakovaně snažili, aby byl případ smeten ze stolu nebo odložen, ale zatím se jim to nedaří a 29. října má začít soudní proces.

Nejlepší pozici k rozhodování o tom, jaká politika bude optimálně řešit ekologické a sociální problémy, mají v principu nikoliv soudy, nýbrž vlády. V roce 1992 přijala řada států včetně USA, Číny, Indie a všech evropských zemí (do roku 2006 jich bylo celkem 189) zodpovědnost za řešení klimatických změn. Během setkání na „Summitu Země“ v Rio de Janeiru se dohodly na stabilizaci emisí skleníkových plynů „na natolik nízké úrovni, aby se předešlo nebezpečným antropogenním zásahům do klimatického systému“.

V dohodě se nespecifikovalo, jaká úroveň je dostatečně nízká, aby zabránila těmto nebezpečným zásahům do našeho klimatu, ale vědci se dohodli na konsensu, podle něhož hrozí katastrofa v případě, že se průměrná globální teplota zvýší o více než 2°C oproti předindustriální úrovni. Tento závěr je založen na skutečnosti, že tak velké oteplení nevyhnutelně povede k mnohem většímu oteplování.

Ohřátý Severní ledový oceán totiž obsahuje méně ledu odrážejícího sluneční záření a více tmavé vody, která pohlcuje teplo ze slunce. Podobně platí, že při tání sibiřské tundry se uvolňuje metan – silný skleníkový plyn, jenž globální oteplování dále urychlí.

Dokonce i vzestup o 1,5°C bude zjevně nebezpečný. Vědci předpovídají, že při překročení této nižší hranice zmizí nízko položené tichomořské státy pod zvýšenou hladinou moře a kromě toho nastanou nevídaná sucha, lesní požáry a záplavy. Chceme-li uchovat bezpečné klimatické podmínky, potřebujeme udržet vzestup globální teploty na hodnotě nepřekračující 1°C.

Přesto s několika málo výjimkami platí, že vlády nedokázaly přijít s dostatečně razantními kroky, aby klimatické změny zastavily, a většina jich riziko ještě zhoršuje tím, že nadále podporuje využívání fosilních paliv. Proto se aktivisté v Belgii, Irsku, Kolumbii, Nizozemsku, Norsku, Novém Zélandu, Pákistánu a Švýcarsku snaží obracet se na soudy, aby dosáhli toho, čeho politickými kroky dosáhnout nemohou.

The Year Ahead 2019

Featuring commentaries by Joseph Stiglitz, Sri Mulyani Indrawati, Angus Deaton, Célestin Monga, Jean-Claude Juncker, and other leading thinkers. Now available for pre-order.

Learn more

První spor o klimatu, který přinesl pozitivní rozhodnutí, byla kauza Nadace Urgenda versus Nizozemský stát, v níž nizozemský soud v roce 2015 rozhodl, že vláda musí zajistit, aby se nizozemské emise skleníkových plynů do pěti let snížily o čtvrtinu. Nizozemská vláda v reakci na to skutečně vystupňovala úsilí o snížení emisí, ale zároveň se proti rozsudku odvolala. Haagský odvolací soud v říjnu vynese o tomto odvolání verdikt.

Podobnou důležitost jako případ Urgenda má ve Spojených státech v úvodu zmíněný spor Juliana versus Spojené státy,který je až dosud zdaleka nejvýznamnější klimatickou kauzou. Pokud si někdy nějaký případ zasloužil nést označení „proces století“, pak je to tento. Jeho výsledek bude mít dopad na všechny, kdo budou žít na zeměkouli po zbytek jednadvacátého století a možná i v několika stoletích následujících.

USA jsou druhým největším producentem skleníkových plynů na světě a jejich emise na obyvatele jsou přibližně dvakrát vyšší než v případě největšího emitenta, jímž je Čína. Přijmeme-li názor, že každý člověk na této planetě má nárok na stejný podíl kapacity atmosféry, která bude pohlcovat jeho emise skleníkových plynů, pak USA 3,5násobně překračují svůj spravedlivý díl. Amerika vypouští více skleníkových plynů než například Indie, ačkoliv má čtyřikrát méně obyvatel. Princip rovných emisí na obyvatele je navíc velkorysý ke starým průmyslovým státům, protože nebere v potaz jejich historickou zodpovědnost za minulé emise, které vedly k dnešní situaci. Lze konstatovat, že pokud USA své emise skleníkových plynů prudce nesnižují, pak jednají v rozporu s mezinárodním právem, neboť porušují nejzákladnější lidská práva zaručená Všeobecnou deklarací lidských práv a dalšími mezinárodními úmluvami.

Jakkoliv může znít tento argument věrohodně, základem obžaloby v případu Juliana je něco jiného. Advokáti, kteří pracují pro bono, chápou, že pokud chtějí vyhrát, budou muset v konečném důsledku přesvědčit americký Nejvyšší soud ovládaný konzervativci, že neschopnost vlády jednat je jasným porušením její ústavní zodpovědnosti.

Žalobci tvrdí, že aktivní přispívání jejich vlády ke klimatickým změnám porušovalo a porušuje jejich ústavní práva na život, svobodu a vlastnictví. Když se vláda snažila zabránit v samotném projednávání případu, vynesl federální okresní soud v Oregonu historický nález, že „právo na klimatický systém schopný trvale udržovat lidský život představuje základ svobodné a spořádané společnosti“.

Až se odvolání v případu Juliana versus Spojené státy dostane před Nejvyšší soud, což se jeví jako nevyhnutelné, možná už otázka nebude znít, zda ochrana ústavních práv žalobců vyžaduje „klimatický systém schopný trvale udržovat lidský život“; nelze popřít, že tomu tak je. Místo toho bude soud muset rozhodnout, zda je ochoten vzít v potaz vědecké důkazy, podle nichž kroky americké vlády skutečně ohrožují přežití lidského života na naší planetě. Pokud to udělá, pak bude i pro nejkonzervativněji laděné soudce obtížné vyhnout se závěru, že americká vláda porušuje ústavu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/4pNRdGe/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.