NEW YORK – Každý rok se v lednu snažím sestavit prognózu pro nadcházející rok. Ekonomické předpovědi jsou nechvalně proslulé svou složitostí; navzdory pravdě ukryté v žádosti Harryho Trumana o jednorukého ekonoma (který by argumentačně nemohl ukazovat na jednu i na druhou stranu) je ale historie mých prognóz věrohodná.
V posledních letech jsem správně předvídal, že bez silnější fiskální stimulace (která nebyla na dohled v Evropě ani ve Spojených státech) bude zotavení z Velké recese roku 2008 pomalé. Při tvorbě prognóz jsem spoléhal spíš na analýzu fundamentálních ekonomických sil než na spletité ekonometrické modely.
Na začátku roku 2016 se například zdálo jasné, že se stěží dramaticky změní nedostatky globální agregátní poptávky, zjevné už několik posledních let. Domníval jsem se proto, že ti, kdo předpovídali silnější zotavení, měli na očích růžové brýle. Ekonomické dění se odvíjelo v zásadě tak, jak jsem očekával.
NEW YORK – Každý rok se v lednu snažím sestavit prognózu pro nadcházející rok. Ekonomické předpovědi jsou nechvalně proslulé svou složitostí; navzdory pravdě ukryté v žádosti Harryho Trumana o jednorukého ekonoma (který by argumentačně nemohl ukazovat na jednu i na druhou stranu) je ale historie mých prognóz věrohodná.
V posledních letech jsem správně předvídal, že bez silnější fiskální stimulace (která nebyla na dohled v Evropě ani ve Spojených státech) bude zotavení z Velké recese roku 2008 pomalé. Při tvorbě prognóz jsem spoléhal spíš na analýzu fundamentálních ekonomických sil než na spletité ekonometrické modely.
Na začátku roku 2016 se například zdálo jasné, že se stěží dramaticky změní nedostatky globální agregátní poptávky, zjevné už několik posledních let. Domníval jsem se proto, že ti, kdo předpovídali silnější zotavení, měli na očích růžové brýle. Ekonomické dění se odvíjelo v zásadě tak, jak jsem očekával.