gates10_john keatley_hedegaard gates John Keatley 

Insider Interview

Není času nazbyt

Billu Gatesovi vyjde tento měsíc nová kniha How to Avoid a Climate Disaster (Jak předejít klimatické katastrofě) s podtitulem Řešení, která máme, a průlomy, které potřebujeme.

Connie Hedegaardová: Dovolte mi začít přiznáním: Roky jsem si myslela, že vás změna klimatu nijak zvlášť nezajímá. Živě si vybavuji uzavřené jednání v Davosu před několika lety. Diskuse se stočila ke klimatu, namísto jiných otázek udržitelnosti, a vy jste opustil místnost.

Teď přesvědčivě a důrazně obhajujete bezodkladnou klimatickou aktivitu. Knihu začínáte popisem své cesty. Zprvu bylo „těžké přijmout, že pokud budou lidé nadále vypouštět jakékoli množství skleníkových plynů, teploty dál porostou“. Teprve když jste se „několikrát s navazujícími otázkami“ obrátil na skupinu klimatologů, konečně vám to „došlo“. Čemu připisujete svůj počáteční odpor a jak by se vaše zkušenost mohla uplatnit ve snaze osvětlit věc dalším lidem?

Bill Gates: Svět je dnes úplně jiný, než když jsem se studiem změny klimatu začal zabývat. Víme víc a dospěli jsme v této problematice k širšímu konsenzu. Pro leckoho je ale stále těžké přijmout, že nestačí prosté snížení emisí, aniž bychom směřovali k nule. Těžké je také akceptovat, kolik novátorství bude zapotřebí, než se k nule dostaneme – než zásadně přebudujeme energetiku, největší byznys na světě. Předkládám v knize argumenty, které přesvědčily mne, a doufám, že přesvědčí jiné. Zastánce klimatické aktivity bych naléhavě vyzval, aby dál obhajovali nulu a snižování emisí, které nás dostane na cestu k ní.

CH: Od analogie s vanou po alegorii o rybě věnujete značnou pozornost úsilí dodat abstraktním představám a složitým údajům na konkrétnosti a srozumitelnosti. Domníváte se, že takový přístup je klíčem k tomu, aby se konečně pohnulo uvažování těch, kdo navzdory všem vědeckým poznatkům a údajům patrně stále věří, že můžeme jednoduše dál jet ve vyjetých kolejích? Pomohly vám takové přístupy ve vaší práci při posouvání technologických hranic v Microsoftu nebo zajišťování pokroku v oblasti globálního zdraví a rozvoje v Nadaci Gatesových?

BG: Kniha se sice nezaměřuje konkrétně na klimatické skeptiky, ale rozhodně doufám, že je přesvědčí o tom, že je zapotřebí vážně investovat do čisté energetiky. Země, které pro rozvoj inovací na tomto poli udělají nejvíc, budou domovem příští generace průlomových společností – a současně pracovních míst a hospodářské aktivity, které je doprovázejí. Proto je chytré takto investovat, i když nevěříte neotřesitelné argumentaci, že lidé způsobují změny podnebí, které budou mít katastrofální následky, pokud se proti nim nic nepodnikne.

CH: Pandemie covidu-19 nejenže zdůraznila, jak draho vyjde ignorovat vědu, ale také dokázala, že rychlá a rozsáhlá změna chování je možná, a předvedla, že lídři, kteří na sebe vezmou zodpovědnost za řešení problémů, mohou získat respekt. Jak ale poukazujete, přinesla také další zásadní ponaučení: poměrně malý (10%) úbytek emisí skleníkových plynů, který byl důsledkem globálních lockdownů, dokládá, že změny chování v oblastech jako létání či používání osobních automobilů ani zdaleka nestačí. Dostali jsme během pandemie ještě další lekce, které platí i pro změnu klimatu? Jak jich můžeme nejlépe využít v klimatickém úsilí?

BG: Jedno ponaučení je rubem myšlenky, že méně létat nebo jezdit autem nestačí: Potřebujeme obrovské množství inovací, aby lidé mohli létat, jezdit autem a jinak se zapojovat do moderní ekonomiky, aniž by způsobovali emise. Je to vlastně ještě náročnější úkol než vyrobit a distribuovat vakcíny proti covidu-19 (což je největší zdravotnická kampaň v dějinách).

Bude ale nutná tatáž úzká spolupráce mezi vládami na všech úrovních, jakož i se soukromým sektorem. A stejně jako musíme všichni odvést svůj díl práce nošením roušek a udržováním odstupů, budou muset jednotlivci sehrát svou úlohu i ve snižování emisí. Mohou prosazovat politické přístupy, které urychlí přechod k nule, a mohou snižovat zelenou přirážku tím, že budou kupovat výrobky s nízkými či nulovými uhlíkovými emisemi jako elektromobily a rostlinné karbanátky. To do těchto oblastí přiláká větší konkurenci a nakonec to zelenou volbu zlevní.

CH: Tvrdíte, že řešení změny klimatu závisí do velké míry, podobně jako ukončení pandemie, na vědě a novátorství. Celkově jste „optimista, že dokážeme vynalézt [potřebné nástroje], uvést je do praxe, a budeme-li jednat dostatečně rychle, předejít klimatické katastrofě“. Jaké zkušenosti či ponaučení vám vštípily toto přesvědčení?

BG: Viděl jsem na vlastní oči, jak investice do výzkumu a vývoje dokážou měnit svět. Výzkum sponzorovaný vládou USA a americkými firmami umožnil vznik mikroprocesorů a internetu, což otevřelo dveře fenomenálnímu množství podnikatelské energie, která stvořila odvětví osobních počítačů. Rovněž snaha vlády USA zmapovat lidský genom vedla k průlomům v léčbě rakoviny a dalších smrtelných nemocí.

Subscribe to Project Syndicate
Bundle2021_web4

Subscribe to Project Syndicate

Enjoy unlimited access to the ideas and opinions of the world's leading thinkers, including weekly long reads, book reviews, and interviews; The Year Ahead annual print magazine; the complete PS archive; and more – All for less than $9 a month.

Subscribe Now

Co se týče cesty k nule, sám sleduji úžasnou práci. Soukromý fond Breakthrough Energy Ventures, který jsem vytvořil s několika partnery, už investoval do více než dvou desítek společností, které pracují na nízkouhlíkových či bezuhlíkových způsobech výroby cementu a oceli, výroby a skladování velkých množství čisté elektřiny, produkce rostlin a zvířat, přepravy osob a zboží po světě a vytápění a chlazení budov. Mnohé z těchto myšlenek se neosvědčí. Ty, které uspějí, by ale mohly změnit svět.

CH: Jak však podotýkáte, „novátorství není jen otázkou vývoje nových zařízení. Je také otázkou vývoje nových politik, abychom vynálezy dokázali co nejrychleji předvést a dostat na trh.“ Evropská unie (a teď také Čína) se takovou inovací politik začala zabývat.

Ve snaze korigovat pokřivenou strukturu pobídek, která nezohledňuje to, co nazýváte „zelenými přirážkami“, mnohé evropské země zavedly mechanismy zdanění emisí CO2, plýtvání se zdroji a znečišťování. Posouvají takové politiky smysluplně strukturu pobídek? Pomohl by popohnat pokrok mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích?

BG: Zpoplatnit uhlík je jedna z politik, které budou mít vliv, v rámci celkového přístupu, kde je cílem zvýšit jak nabídku průlomů v oblasti čisté energetiky, tak poptávku po nich. Uvádím ve své knize širokou škálu dalších nápadů. Jedna věc, kterou například mohou udělat vlády, aby rozšířily nabídku novátorství, je dramaticky posílit financování výzkumu a vývoje v oblasti čisté energetiky. (Doporučuji pětinásobné zvýšení.) Na straně poptávky se vedle zpoplatnění uhlíku jedná o věci jako normy, kolik elektřiny nebo paliv musí pocházet z bezuhlíkových zdrojů.

Inovace v politikách potřebujeme stejně jako v technice. Že se politika a technika spojily s cílem vyřešit velké problémy, už jsme zažili. Jak dokládám ve své knize, výborným příkladem je znečištění vzduchu; americkému zákonu o čistém ovzduší se skvěle podařilo zbavit vzduch jedovatých plynů. K dalším neuvěřitelně efektivním politickým řešením v USA patří elektrifikace venkova, rozšíření energetické bezpečnosti a zažehnutí hospodářského oživení po Velké recesi roku 2008. Teď potřebujeme politické a technické IQ světa zacílit na eliminaci emisí. Můj tým v Breakthrough Energy, síti iniciativ, kterou jsem založil s cílem urychlit přechod k čisté energetice, usilovně pracuje na vývoji a prosazení smělých politik, které dosáhnou klimatických cílů světa.

CH: Vlády, podotýkáte, se často pokoušejí ke snížení emisí využít pravidel zavedených k řešení jiných problémů, což je přístup podobný snaze „vytvořit umělou inteligenci za pomoci sálového počítače z 60. let“.

Zavádět významnou novou legislativu je ale těžké, v neposlední řadě proto, že vyšší normy a další nákladné změny odmítají současní producenti. Jako člověk, který má zkušenost z „regulované“ strany regulatorní rovnice, jaká řešení či poznatky vidíte jako východisko z problému zaostávajících politik?

BG: K řešení tohoto problému potřebujeme vládní aktivitu – bavíme se o transformaci celé světové energetické soustavy bezprecedentní rychlostí. Soukromí investoři sami neuspějí, nebudeme-li mít tržní podmínky, které odměňují inovace a umožňují čistým technologiím konkurovat, a potřebujeme, aby s vytvořením takového prostředí pomohly vlády. Potřebujeme tedy vládní úsilí a musí být cílené, rázné a předvídatelné.

Právě proto hovořím o inovacích nejen v technice, ale i v politikách a na trzích. Potřebujeme, aby tvůrci politik kreativně přemýšleli, jak správně podnítit novátorství v oblasti čisté energetiky, srovnat hrací plochu a uspíšit energetickou transformaci. Můj tým v Breakthrough Energy spolupracuje s lídry napříč veřejným sektorem, abychom vyvinuli a obhájili politiky, které potřebujeme k dosažení čistých nulových emisí.

CH: Kromě politik nadnášíte, že vlády musí být odvážnější, když v souvislosti s klimatem investují do výzkumu a vývoje. Jakou úlohu by tu měly hrát univerzity, jak ve smyslu výzkumu, tak přenosu znalostí potřebných k formování politik?

BG: Univerzity poskytují prostředí, které tříbí nápady, a vyvíjejí čisté technologie. Věda, výzkum a technika na světových univerzitách patří k nejdůležitějším faktorům, které nám pomáhají dosáhnout čistých nulových emisí. Samozřejmě že objevy musí překročit univerzitní prostředí, aby se promítly do nových politik a formovaly trhy. Některé akademické ústavy vyvíjejí soustředěné úsilí s cílem pomoci svým profesorům efektivněji komunikovat, posílit význam jejich výzkumu pro tvůrce politik a dostat jejich technické objevy do firem a na trhy. Tyto střípky mají zásadní význam pro to, abychom předešli klimatické katastrofě.

CH: Zdůrazňujete, že mravní argument pro klimatickou aktivitu je stejně silný jako argument ekonomický, protože změna klimatu neúměrně postihne nejchudší lidi na světě. Klimatické úsilí má ale také důsledky pro distribuci bohatství. Jak připouštíte, nízkopříjmové domácnosti v Americe by si možná nemohly dovolit ani velice nízkou zelenou přirážku za dekarbonizaci celé tamní elektrické soustavy a rozvojové země jsou v ještě mnohem slabším postavení, aby se do takové transformace vůbec pustily. Jak lze tyto těžkosti překonat? Nabízí uplatnitelná poučení vaše práce při zavádění jiných technologií do nízkopříjmových prostředí?

BG: Tohle je ohromně důležité téma. Jak budou země s nízkými a středními příjmy v nadcházejících desetiletích vystupovat z chudoby, budou využívat víc energie. Měli bychom všichni chtít, aby se jednalo o čistou energii – k jejímu využívání se ale zavážou, jedině pokud bude tak laciná jako dnes fosilní paliva.

Jestliže tedy jste ve vedoucím postavení v bohaté zemi, je třeba, abyste si kladli otázku, co vaše vláda nebo firma dělá pro to, aby zelená transformace byla cenově dostupná pro celý svět, včetně zemí se středními a nakonec i s nízkými příjmy. Rozšířené investice do výzkumu a vývoje a dalších politik se musí na tento cíl zaměřit. Mnohé ze společností, do nichž investuji, pracují na nápadech, které by byly cenově dostupné v nízkopříjmových zemích.

CH: Patříte ke skupině podnikatelských lídrů, kteří v současnosti veřejně uznávají zásadní úlohu vlády v každém velkém počinu. Změna klimatu vyčnívá i mezi takovými počiny. Bude ke splnění této výzvy zapotřebí ještě větší úlohy veřejného sektoru – obecně nebo v konkrétní oblasti –, než jsou zvyklí i její největší zastánci?

BG: Motorem přechodu k čisté energetice budou muset být vlády i soukromý sektor ve vzájemné spolupráci – jak tomu bylo během revoluce osobních počítačů.

Bude to znamenat větší roli pro vládu, ale jen proto, že doposud byla poměrně malá. Vezměme si pětinásobné posílení výzkumu a vývoje ve veřejném sektoru, které jsme probírali dříve. Takový vzestup by v USA posunul výzkum v oblasti čisté energetiky na úroveň zdravotnického výzkumu. A tak jako máme Národní instituty zdraví, které na tuto práci dohlížejí a koordinují ji, měli bychom vytvořit Národní instituty energetických inovací (NIEI), abychom předešli duplicitám a co nejlépe využili zdroje. Institut dekarbonizace dopravy by byl zodpovědný za práci na nízkouhlíkových palivech. Další instituty by měly podobné působnosti a pravomoci ve výzkumu ukládání energie, obnovitelných zdrojů a tak dále.

NIEI by byl také zodpovědný za koordinaci se soukromým sektorem. Cílem by bylo dosáhnout toho, aby národní laboratoře odváděly výzkum, který vyústí v průlomové produkty, které se v rozsáhlém měřítku dostanou na trh. Potřebujeme politiky, které urychlí celý inovační postup, od raného výzkumu po masové rozšíření.

CH: Na jednom místě v knize píšete: „Kromě hledání způsobů výroby bezemisních materiálů můžeme jednoduše používat méně věcí.“ Někteří lidé by namítli, že kapitalismus závisí na spotřebě – čím větší, tím lépe. Závisí skutečné řešení klimatické krize na nové vizi kapitalismu pro jedenadvacáté století? Mohlo by se základem takového systému stát, řekněme, nové, na kvalitu víc zaměřené chápání „růstu“?

BG: Skutečně si myslím, že lidé v bohatém světě mohou a měli by část svých emisí osekat. (Jak v knize zmiňuji, ke snížení a kompenzaci svých vlastních emisí podnikám řadu kroků.) Spotřeba energie se ale celosvětově do roku 2050 zdvojnásobí, poháněna významným růstem v zemích s nízkými a středním příjmy. Tento růst je pozitivní v tom ohledu, že lidé žijí zdravější, produktivnější životy. Musíme jej ale dosahovat způsobem, který nebude komplikovat řešení klimatického problému. Proto potřebujeme inovace, které dostatečně zlevní možnost zbavit se emisí pro každého všude na světě.

CH: Píšete, že vaše „kniha je o tom, co bude zapotřebí, [abychom předešli klimatické katastrofě,] a proč si myslím, že to můžeme zvládnout“. Ruku na srdce: Věříte, že se dáme do kupy včas?

BG: Ano. Jak píšu v závěru knihy, jsem v jádru optimista, protože jsem viděl, co dokáže technika a co dokážou lidé. Je zapotřebí, abychom příštích deset let strávili zaváděním správných politických, technologických a tržních struktur, aby většina světa mohla být do roku 2050 na nulových emisích. Nemáme času nazbyt.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/LzsJdGfcs