Vladimir Putin Kremlin Pool/Planet Pix via ZUMA Wire

Putin není spojencem proti IS

MNICHOV – Lídři Spojených států a Evropské unie se dopouštějí hrubé chyby, když si myslí, že Rusko prezidenta Vladimira Putina je potenciálním spojencem v boji proti Islámskému státu. Důkazy jdou proti nim. Současným Putinovým cílem je napomáhat rozkladu EU a nejlepším způsobem jak toho docílit je zaplavit EU syrskými uprchlíky.

Ruská letadla bombardují civilní obyvatelstvo v jižní Sýrii, čímž jej nutí prchat do Jordánska a Libanonu. V poušti teď táboří 20 tisíc syrských uprchlíků čekajících na přijetí do Jordánska. Méně jich čeká na vpuštění do Libanonu. Obě skupiny se ale rozrůstají.

Rusko rovněž zahájilo rozsáhlý letecký úder proti civilistům v severní Sýrii. Na něj navázal pozemní útok armády syrského prezidenta Bašára al-Asada proti městu Aleppu, které mívalo dva miliony obyvatel. Barelové bomby přiměly 70 tisíc civilistů k útěku do Turecka; pozemní ofenziva by jich mohla vyhnat mnohem víc.

Prchající rodiny se nemusí zastavit v Turecku. Německá kancléřka Angela Merkelová letěla 9. února do Ankary, aby na poslední chvíli s tureckou vládou dohodla opatření, jež uprchlíky, kteří už v Turecku pobývají, přimějí k prodloužení pobytu v zemi. Nabídla, že každoročně přímo do Evropy letecky dopraví 200 až 300 tisíc syrských uprchlíků, za podmínky, že jim Turecko bude bránit v přechodu do Řecka a bude je přijímat zpět, pokud tak učiní.

Putin je talentovaný taktik, ale neuvažuje strategicky. Není důvod si myslet, že v Sýrii intervenoval proto, aby zhoršil evropskou uprchlickou krizi. Ostatně jeho intervence byla hrubou strategickou chybou, protože jej zatáhla do konfliktu s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem, který poškozuje zájmy obou.

Jakmile však Putin uviděl příležitost uspíšit rozklad EU, chopil se jí. Své činy zastírá slovy o spolupráci proti společnému nepříteli, IS. Podobný přístup uplatňuje na Ukrajině, neboť sice podepsal Minskou dohodu, ale její ustanovení neplní.

The World’s Opinion Page

Help support Project Syndicate’s mission

subscribe now

Je těžké pochopit, proč lídři USA i EU berou Putina za slovo, místo aby jej soudili podle skutků. Jediné vysvětlení, které nacházím, tkví v tom, že se demokratičtí politici snaží uklidnit veřejnost vykreslováním příznivějšího obrázku, než odpovídá realitě. Skutečnost je taková, že Putinovo Rusko a EU soupeří v dostizích s časem: otázka je, kdo se zhroutí dřív.

Putinův režim čelí bankrotu v roce 2017, kdy bude splatná velká část jeho zahraničního dluhu, a ještě dříve může propuknout politická vřava. Putinova stále vysoká obliba se opírá o společenskou dohodu, která vyžaduje, aby vláda zajišťovala finanční stabilitu a pomalu, ale jistě rostoucí životní úroveň. V důsledku západních sankcí, doprovázených strmým propadem cen ropy, režim v obou ohledech nutně selže.

Ruský rozpočtový schodek dosahuje 7 % HDP a vláda jej bude muset osekat na 3 %, aby předešla stavu, kdy se šplhající inflace vymkne kontrole. Ruskému fondu sociálního zabezpečení docházejí peníze a je nutné jej fúzovat s vládním infrastrukturním fondem, aby se doplnil. Tyto a další události budou mít negativní vliv na životní úrovně a názory voličů před podzimními parlamentními volbami.

Nejúčinnějším způsobem, jak Putinův režim může kolapsu předejít, je postarat se, aby se EU zhroutila dřív. EU párající se ve švech nedokáže zachovat sankce, které na Rusko uvalila po jeho vpádu na Ukrajinu. Právě naopak, Putin dokáže vytěžit značné ekonomické přínosy ze štěpení Evropy a zneužívání konexí s komerčními zájmovými skupinami a protievropskými stranami, jež si pečlivě kultivuje.

Tak, jak dnes věci stojí, EU směřuje k rozpadu. Už od finanční krize roku 2008 přes následné záchranné balíčky pro Řecko se EU naučila prokousávat se krizemi. Dnes se však střetá s pěti či šesti krizemi najednou, což už se může ukázat jako příliš. Jak správně předvídala Merkelová, migrační krize má potenciál EU zničit.

Když je stát nebo svazek států ve smrtelném nebezpečí, je lepší, aby jej jeho vůdci konfrontovali s krutou realitou, než aby ji přehlíželi. Dostihy o přežití postavily EU proti Putinovu Rusku. IS představuje hrozbu pro oba, ale neměla by se přeceňovat. Útoky páchané džihádistickými teroristy jsou sice děsivé, ale s hrozbou vycházející z Ruska nesrovnatelné.

IS (a před ním al-Káida) rozpoznal Achillovu patu západní civilizace – strach ze smrti – a naučil se jí zneužívat. Probouzejí na Západě latentní islamofobii a nutí veřejnost a vlády přistupovat k muslimům s podezřívavostí a doufají, že tím mladé muslimy přesvědčí, že není jiná cesta než terorismus. Jakmile tuto strategii pochopíme, nabízí se snadný protilék: odmítnout chovat se tak, jak chce váš nepřítel.

Vypořádat se s hrozbou přicházející z Putinova Ruska bude těžké. Pokud si to nepřiznáme, bude úkol o to těžší.

Z angličtiny přeložil David Daduč

http://prosyn.org/Q0bpqgw/cs;
  1. Television sets showing a news report on Xi Jinping's speech Anthony Wallace/Getty Images

    Empowering China’s New Miracle Workers

    China’s success in the next five years will depend largely on how well the government manages the tensions underlying its complex agenda. In particular, China’s leaders will need to balance a muscular Communist Party, setting standards and protecting the public interest, with an empowered market, driving the economy into the future.

  2. United States Supreme Court Hisham Ibrahim/Getty Images

    The Sovereignty that Really Matters

    The preference of some countries to isolate themselves within their borders is anachronistic and self-defeating, but it would be a serious mistake for others, fearing contagion, to respond by imposing strict isolation. Even in states that have succumbed to reductionist discourses, much of the population has not.

  3.  The price of Euro and US dollars Daniel Leal Olivas/Getty Images

    Resurrecting Creditor Adjustment

    When the Bretton Woods Agreement was hashed out in 1944, it was agreed that countries with current-account deficits should be able to limit temporarily purchases of goods from countries running surpluses. In the ensuing 73 years, the so-called "scarce-currency clause" has been largely forgotten; but it may be time to bring it back.

  4. Leaders of the Russian Revolution in Red Square Keystone France/Getty Images

    Trump’s Republican Collaborators

    Republican leaders have a choice: they can either continue to collaborate with President Donald Trump, thereby courting disaster, or they can renounce him, finally putting their country’s democracy ahead of loyalty to their party tribe. They are hardly the first politicians to face such a decision.

  5. Angela Merkel, Theresa May and Emmanuel Macron John Thys/Getty Images

    How Money Could Unblock the Brexit Talks

    With talks on the UK's withdrawal from the EU stalled, negotiators should shift to the temporary “transition” Prime Minister Theresa May officially requested last month. Above all, the negotiators should focus immediately on the British budget contributions that will be required to make an orderly transition possible.

  6. Ksenia Sobchak Mladlen Antonov/Getty Images

    Is Vladimir Putin Losing His Grip?

    In recent decades, as President Vladimir Putin has entrenched his authority, Russia has seemed to be moving backward socially and economically. But while the Kremlin knows that it must reverse this trajectory, genuine reform would be incompatible with the kleptocratic character of Putin’s regime.

  7. Right-wing parties hold conference Thomas Lohnes/Getty Images

    Rage Against the Elites

    • With the advantage of hindsight, four recent books bring to bear diverse perspectives on the West’s current populist moment. 
    • Taken together, they help us to understand what that moment is and how it arrived, while reminding us that history is contingent, not inevitable


    Global Bookmark

    Distinguished thinkers review the world’s most important new books on politics, economics, and international affairs.

  8. Treasury Secretary Steven Mnuchin Bill Clark/Getty Images

    Don’t Bank on Bankruptcy for Banks

    As a part of their efforts to roll back the 2010 Dodd-Frank Act, congressional Republicans have approved a measure that would have courts, rather than regulators, oversee megabank bankruptcies. It is now up to the Trump administration to decide if it wants to set the stage for a repeat of the Lehman Brothers collapse in 2008.