Cambridge – Dnešní vystřelující ceny komodit rozkřikují zásadní pravdu moderního života a mnozí politici, zejména na Západě, si přejí, abychom ji neslyšeli: světové přírodní zdroje jsou omezené, a jelikož miliardy lidí v Asii i jinde se vymaňují z chudoby, západní spotřebitelé se o ně budou muset dělit. Další pravda říká: cenový mechanismus je mnohem lepším způsobem alokace přírodních zdrojů než vedení válek, v minulém století provozované západními mocnostmi.
Nedomyšlený americký program dotací biopaliv ukazuje, jak se reagovat nemá . Místo aby uznala, že vysoké ceny paliv jsou nejlepším způsobem, jak motivovat k energetickým úsporám a inovacím, Bushova administrativa zřídila rozsáhlé dotace pro americké zemědělce na podporu pěstování obilí pro výrobu biopaliv. Co na tom, že ve smyslu využití vody a půdy je to nesmírně neefektivní.
Navíc i podle nejoptimističtějšího scénáře budou USA a svět stále spoléhat hlavně na konvenční fosilní paliva, dokud éra uhlovodíků neskončí (čehož se dožije nemnoho z nás). V neposlední řadě platí, že převod obrovských lánů zemědělské půdy do výroby paliv přispěl ke zdvojnásobení cen pšenice a dalších obilovin. Vzhledem k tomu, že v desítkách zemí dochází k potravinovým nepokojům, není na čase přiznat, že celý tento nápad byl obrovskou, byť dobře míněnou chybou?
Dalším šlápnutím vedle je návrh na dočasné zrušení daní uvalených na benzin, který nedávno vzali za svůj dva američtí prezidentští kandidáti. Ať už je snaha pomoci řidičům s nižšími příjmy zvládnout prudce rostoucí ceny paliv jakkoli chvályhodná, odbourávání daní není ten správný způsob jak to provést. Benzinovou daň je třeba zvýšit , ne snížit. Je smutným faktem, že udržováním vysokých cen ropy dělá OPEC pro ochranu životního prostředí víc než západní politici, kteří se snaží éru ekologicky neudržitelného západního konzumerismu prodloužit.
Samozřejmě, vysoké nejsou jen ceny ropy, ale všech komodit, od kovů přes potraviny až po dřevo. Ceny mnoha komodit se za posledních několik let zdvojnásobily. Ceny ropy vystoupaly za posledních pět let téměř o 400%. Bezprostřední příčinou je globální ekonomická konjunktura, která je výraznější, delší a šířeji založená než kterákoli jiná v moderních dějinách.
V čele kráčí Asie, ale pro Latinskou Ameriku a pro Afriku bylo uplynulých pět let nejlepších za několik desetiletí. Široce založený nedostatek komodit se často začíná objevovat na konci dlouhých globálních expanzí a současná konjunktura se v tomto ohledu nijak neliší.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Někteří politici si rovněž stěžují na spekulanty, již stále větší měrou obchodují s komoditami na složitých a rozrůstajících se trzích, které jim umožňují sázet na to, zda je pravděpodobné, že třeba budoucí poptávka na rozvíjejících se trzích předežene růst budoucí nabídky. Je to ale něco špatného? Jestliže „spekulanti“ ženou vzhůru dnešní komoditní ceny, protože si uvědomují, že příští generace budou komodity chtít taktéž, není to zdravý vývoj? Vysoké ceny komodit dnes znamenají větší nabídku pro budoucí generace a současně se stávají pobídkou k rozvoji nových způsobů úspor v oblasti spotřeby. Opět platí, že vysoké ceny pomáhají způsoby, o nichž se západní politici zřejmě bojí uvažovat.
Je třeba přiznat, že globální boom komoditních cen má hluboké, třebaže nesmírně složité a nejisté dopady na chudobu. Zatímco chudým zemědělcům a chudým zemím obdařeným přírodními zdroji stoupající ceny komodit pomáhají, pro městskou chudinu, jejíž příslušníci občas za potraviny utratí i přes 50% příjmu, jsou katastrofou.
Jednou součástí řešení je vyšší cenu přežití těm nejchudším kompenzovat. V dlouhodobějším výhledu je rovněž nezbytné dát víc peněz na hnojiva a další pomoc podporující soběstačnost. Na pomoc přišla Světová banka, Organizace spojených národů, ba i Bushova administrativa, třebaže v porovnání s rozsahem problému v malém měřítku. Ovšemže, patří se podotknout, že kdyby hospodářská reforma v Africe obdařené přírodními zdroji probíhala tímtéž tempem jako v Asii, mohla se éra vystřelujících komoditních cen odsunout o sto let dál.
Pro tuto chvíli by však vlády místo hořekování nad vysokými komoditními cenami měly chránit jen své nejchudší obyvatele a nechat strmé cenové skoky, aby posloužily jako budíček pro nás ostatní. Konec západního konzumerismu ještě není nablízku, ale vysoké ceny komodit jsou jasnou výstrahou, že bude zapotřebí rozsáhlých změn, neboť Asie a další rozvíjející se státy začínají konzumovat větší díl globálního koláče.
Pravda, až dnešní globální ekonomický rozkvět skončí, což se nevyhnutelně stane, komoditní ceny se zřítí, snadno o 25%, ba dost možná o 50% či víc. Západní politici se zaradují a nejeden učenec vyjádří úlevu nad tím, že do nedemokratických zemí v rozvojovém světě proudí méně peněz.
Avšak dnešní éra vysokých komoditních cen není jen noční můrou, kterou je namístě zapomenout, jakmile skončí. Vysoké ceny jsou skutečným poselstvím o nedostatku v globalizujícím se světě. Ti, kdo mu nevěnují pozornost, zejména pokud se stavějí na odpor tržním silám, dělají tragickou chybu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The United States and its allies have a unique opportunity to help Syria finally move away from foreign-sponsored proxy wars and toward a more balanced regional alignment. Engagement with Syria's new leadership offers leverage, whereas confrontation will merely perpetuate the old cycle of bloodshed.
explains how America and its allies should respond to the demise of the country's longstanding dictatorship.
The US president-elect has vowed to round up illegal immigrants and raise tariffs, but he will probably fail to reinvigorate the economy for the masses, who will watch the rich get richer on crypto and AI. America has been here before, and if Trump doesn’t turn on the business class and lay the blame at its feet, someone else will.
thinks the next president will be forced to choose between big business and the forgotten man.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
Cambridge – Dnešní vystřelující ceny komodit rozkřikují zásadní pravdu moderního života a mnozí politici, zejména na Západě, si přejí, abychom ji neslyšeli: světové přírodní zdroje jsou omezené, a jelikož miliardy lidí v Asii i jinde se vymaňují z chudoby, západní spotřebitelé se o ně budou muset dělit. Další pravda říká: cenový mechanismus je mnohem lepším způsobem alokace přírodních zdrojů než vedení válek, v minulém století provozované západními mocnostmi.
Nedomyšlený americký program dotací biopaliv ukazuje, jak se reagovat nemá . Místo aby uznala, že vysoké ceny paliv jsou nejlepším způsobem, jak motivovat k energetickým úsporám a inovacím, Bushova administrativa zřídila rozsáhlé dotace pro americké zemědělce na podporu pěstování obilí pro výrobu biopaliv. Co na tom, že ve smyslu využití vody a půdy je to nesmírně neefektivní.
Navíc i podle nejoptimističtějšího scénáře budou USA a svět stále spoléhat hlavně na konvenční fosilní paliva, dokud éra uhlovodíků neskončí (čehož se dožije nemnoho z nás). V neposlední řadě platí, že převod obrovských lánů zemědělské půdy do výroby paliv přispěl ke zdvojnásobení cen pšenice a dalších obilovin. Vzhledem k tomu, že v desítkách zemí dochází k potravinovým nepokojům, není na čase přiznat, že celý tento nápad byl obrovskou, byť dobře míněnou chybou?
Dalším šlápnutím vedle je návrh na dočasné zrušení daní uvalených na benzin, který nedávno vzali za svůj dva američtí prezidentští kandidáti. Ať už je snaha pomoci řidičům s nižšími příjmy zvládnout prudce rostoucí ceny paliv jakkoli chvályhodná, odbourávání daní není ten správný způsob jak to provést. Benzinovou daň je třeba zvýšit , ne snížit. Je smutným faktem, že udržováním vysokých cen ropy dělá OPEC pro ochranu životního prostředí víc než západní politici, kteří se snaží éru ekologicky neudržitelného západního konzumerismu prodloužit.
Samozřejmě, vysoké nejsou jen ceny ropy, ale všech komodit, od kovů přes potraviny až po dřevo. Ceny mnoha komodit se za posledních několik let zdvojnásobily. Ceny ropy vystoupaly za posledních pět let téměř o 400%. Bezprostřední příčinou je globální ekonomická konjunktura, která je výraznější, delší a šířeji založená než kterákoli jiná v moderních dějinách.
V čele kráčí Asie, ale pro Latinskou Ameriku a pro Afriku bylo uplynulých pět let nejlepších za několik desetiletí. Široce založený nedostatek komodit se často začíná objevovat na konci dlouhých globálních expanzí a současná konjunktura se v tomto ohledu nijak neliší.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Někteří politici si rovněž stěžují na spekulanty, již stále větší měrou obchodují s komoditami na složitých a rozrůstajících se trzích, které jim umožňují sázet na to, zda je pravděpodobné, že třeba budoucí poptávka na rozvíjejících se trzích předežene růst budoucí nabídky. Je to ale něco špatného? Jestliže „spekulanti“ ženou vzhůru dnešní komoditní ceny, protože si uvědomují, že příští generace budou komodity chtít taktéž, není to zdravý vývoj? Vysoké ceny komodit dnes znamenají větší nabídku pro budoucí generace a současně se stávají pobídkou k rozvoji nových způsobů úspor v oblasti spotřeby. Opět platí, že vysoké ceny pomáhají způsoby, o nichž se západní politici zřejmě bojí uvažovat.
Je třeba přiznat, že globální boom komoditních cen má hluboké, třebaže nesmírně složité a nejisté dopady na chudobu. Zatímco chudým zemědělcům a chudým zemím obdařeným přírodními zdroji stoupající ceny komodit pomáhají, pro městskou chudinu, jejíž příslušníci občas za potraviny utratí i přes 50% příjmu, jsou katastrofou.
Jednou součástí řešení je vyšší cenu přežití těm nejchudším kompenzovat. V dlouhodobějším výhledu je rovněž nezbytné dát víc peněz na hnojiva a další pomoc podporující soběstačnost. Na pomoc přišla Světová banka, Organizace spojených národů, ba i Bushova administrativa, třebaže v porovnání s rozsahem problému v malém měřítku. Ovšemže, patří se podotknout, že kdyby hospodářská reforma v Africe obdařené přírodními zdroji probíhala tímtéž tempem jako v Asii, mohla se éra vystřelujících komoditních cen odsunout o sto let dál.
Pro tuto chvíli by však vlády místo hořekování nad vysokými komoditními cenami měly chránit jen své nejchudší obyvatele a nechat strmé cenové skoky, aby posloužily jako budíček pro nás ostatní. Konec západního konzumerismu ještě není nablízku, ale vysoké ceny komodit jsou jasnou výstrahou, že bude zapotřebí rozsáhlých změn, neboť Asie a další rozvíjející se státy začínají konzumovat větší díl globálního koláče.
Pravda, až dnešní globální ekonomický rozkvět skončí, což se nevyhnutelně stane, komoditní ceny se zřítí, snadno o 25%, ba dost možná o 50% či víc. Západní politici se zaradují a nejeden učenec vyjádří úlevu nad tím, že do nedemokratických zemí v rozvojovém světě proudí méně peněz.
Avšak dnešní éra vysokých komoditních cen není jen noční můrou, kterou je namístě zapomenout, jakmile skončí. Vysoké ceny jsou skutečným poselstvím o nedostatku v globalizujícím se světě. Ti, kdo mu nevěnují pozornost, zejména pokud se stavějí na odpor tržním silám, dělají tragickou chybu.