27

Rok platebních neschopností suverénů?

MIAMI – Když přijde řeč na suverénní dluh, často je špatně chápán pojem „platební neschopnost“ (default). Téměř nikdy neznamená úplné a stálé zavržení celého objemu dluhu; ostatně splaceny (byť jen zčásti) byly nakonec i dluhopisy z dob carského Ruska po revoluci roku 1917. Nesplácení – podle agentur provádějících úvěrový rating „platební neschopnost,“ dotkne-li se soukromých věřitelů – obvykle vyvolává rozpravu o restrukturalizaci dluhu, která může sestávat z odkladů splatnosti, seškrtání kuponových plateb, odkladných lhůt či snížení nominálních hodnot (takzvané „sestřihy“).

Jsou-li nám vodítkem dějiny, takové rozpravy mohou být v roce 2016 velice časté.

Hromadění dluhu a platební neschopnosti se, podobně jako tolik jiných rysů globální ekonomiky, objevují obvykle v cyklech. Od roku 1800 globální ekonomika prošla několika takovými cykly, přičemž podíl nezávislých zemí podstupujících restrukturalizaci během daného roku kolísá mezi nulou a 50 % (viz obrázek). Nejsou sice neobvyklá období klidu trvající jednu až dvě dekády, ale po každé pokojné periodě následuje nová vlna platebních neschopností.

Poslední cyklus platebních neschopností zahrnuje dluhovou krizi rozvíjejících se trhů v 80. a 90. letech minulého století. Většina zemí své problémy s externím dluhem vyřešila do poloviny 90. let, ale podstatný podíl zemí ve skupině s nejnižšími příjmy zůstává vůči svým oficiálním věřitelům v chronickém prodlení.