NEW YORK – Od roku 1648, kdy vestfálský mír ukončil v Evropě třicetiletou válku, utvářel téměř čtyři sta let jádro mezinárodního řádu koncept suverenity – práva států na nezávislou existenci a autonomii. Z dobrého důvodu: jak jsme byli v každém století včetně toho současného svědky, svět s násilně porušovanými hranicemi je světem nestability a konfliktů.
V globalizovaném světě se však globální operační systém stojící výlučně na respektování suverenity – nazývejme ho Světovým řádem verze 1.0 – stává čím dál méně vhodným. Máloco si dnes zachovává lokální charakter. Prakticky kdokoliv a cokoliv – od turistů, teroristů a uprchlíků po e-maily, nemoci, dolary a skleníkové plyny – dokáže proniknout téměř kamkoliv. Výsledkem je stav, kdy to, co se děje uvnitř jedné země, už nemůže být výlučně její záležitostí. Dnešní realita volá po aktualizovaném operačním systému – Světovém řádu verze 2.0 – založeném na „suverénním závazku“, tedy na představě, že suverénní státy nemají jen práva, ale i závazky vůči ostatním.
Nový mezinárodní řád bude také vyžadovat rozšířený soubor norem a ujednání, počínaje dohodnutým základem státnosti. Vlády současných států by se dohodly, že se budou snahami o vytváření nových států zabývat jen v případech, kdy k tomu existuje historické opodstatnění, přesvědčivý důvod i podpora obyvatel a kdy by byl navrhovaný nový útvar životaschopný.
NEW YORK – Od roku 1648, kdy vestfálský mír ukončil v Evropě třicetiletou válku, utvářel téměř čtyři sta let jádro mezinárodního řádu koncept suverenity – práva států na nezávislou existenci a autonomii. Z dobrého důvodu: jak jsme byli v každém století včetně toho současného svědky, svět s násilně porušovanými hranicemi je světem nestability a konfliktů.
V globalizovaném světě se však globální operační systém stojící výlučně na respektování suverenity – nazývejme ho Světovým řádem verze 1.0 – stává čím dál méně vhodným. Máloco si dnes zachovává lokální charakter. Prakticky kdokoliv a cokoliv – od turistů, teroristů a uprchlíků po e-maily, nemoci, dolary a skleníkové plyny – dokáže proniknout téměř kamkoliv. Výsledkem je stav, kdy to, co se děje uvnitř jedné země, už nemůže být výlučně její záležitostí. Dnešní realita volá po aktualizovaném operačním systému – Světovém řádu verze 2.0 – založeném na „suverénním závazku“, tedy na představě, že suverénní státy nemají jen práva, ale i závazky vůči ostatním.
Nový mezinárodní řád bude také vyžadovat rozšířený soubor norem a ujednání, počínaje dohodnutým základem státnosti. Vlády současných států by se dohodly, že se budou snahami o vytváření nových států zabývat jen v případech, kdy k tomu existuje historické opodstatnění, přesvědčivý důvod i podpora obyvatel a kdy by byl navrhovaný nový útvar životaschopný.