9

Jak správně řídit migraci

DHÁKA – Na loňském zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů slíbili vedoucí světoví představitelé, že budou spolupracovat na zajištění bezpečné, spořádané, stabilní a zodpovědné migrace. Letos musí učinit více, aby tento závazek realizovali.

Členské státy OSN připustily, že migrace má řadu výhod: mimo jiné se podílí na stabilizaci globálních trhů práce, šíření znalostí a myšlenek, vytváření diaspor, které podněcují rozvoj obchodu a investic, a podpoře ekonomik po celém světě prostřednictvím peněz zasílaných do domovských zemí, kde se z nich financují zdravotní péče, vzdělání a bydlení rodinných příslušníků.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Tyto výhody se však snadno promarní, pokud – jak jsme byli nedávno svědky v případě krizí ve Středozemním moři, Andamanském moři, středoamerickém koridoru, Sahelu a Africkém rohu – není migrace zodpovědně a ve vzájemné spolupráci řízena.

Více než 4300 migrantů v letošním roce zemřelo, když se snažili dorazit na místo určení. Jen ve Středozemním moři zahynulo 3200 lidí a v Andamanském moři, nedaleko na východ od Bengálského zálivu, zůstaly tisíce migrantů uvězněny na člunech, které neměly kde přistát, případně je jejich pašeráci drželi jako rukojmí.

Vzhledem k této situaci by vlády členských zemí OSN měly uznat, že mezi ideály, k nimž se loni hlásily, a drsnou realitou, jíž mnozí migranti a uprchlíci i nadále čelí, zeje hluboká propast. Vedoucí světoví představitelé to mohou tento měsíc napravit na dalším zasedání Valného shromáždění – a konkrétně na dnešním bezprecedentním summitu o migraci a uprchlících.

Světoví lídři by měli nejprve obnovit svůj závazek k silnějšímu globálnímu řízení migrace a dohodnout se na uspořádání vůbec první mezivládní konference v roce 2018, která by se zaměřovala výlučně na uzavření nové globální dohody o migraci, jak počátkem letošního roku navrhl generální tajemník OSN Pan Ki-mun.

Už pouhá možnost, že se členské státy OSN dohodnou na nové globální úmluvě, je významnou událostí. Mezinárodní společenství až příliš dlouho usiluje o efektivní řízení migrace. Bez institucí globálního řízení a právních rámců, jež by upravovaly mezinárodní spolupráci, se většina zemí musí uchylovat k jednostrannému řízení vlastních migračních toků.

Když státy nedokážou efektivně řídit migraci, vytvářejí vakuum, které zaplňují bezskrupulózní aktéři: pašeráci, obchodníci s lidmi a organizovaný zločin. Státy, migranti i hostitelské komunity přicházejí zkrátka, protože nesou na svých bedrech náklady migrace, aniž by využívaly jejích výhod.

OSN v současné době zaostává v poskytování účinné podpory členským státům, migrantům a společnostem, které jsou jejich hostiteli. Členské vlády se potřebují dohodnout na všeobecných principech, aby vytvořily mezinárodní rámec pro řešení migrace, a OSN samotná by měla učinit z řízení migrace jedno ze svých stěžejních poslání, místo aby tento úkol rozdělovala mezi různé agentury.

Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se dnes naštěstí začlení do systému OSN. Očekává se, že bude hrát přední roli při zvyšování soudržnosti a efektivity řízení migrace.

Moje země, Bangladéš, iniciovala myšlenku globální dohody výslovně proto, aby zlepšila řízení migrace. Jako současná předsedající země Globálního fóra pro migraci a rozvoj je Bangladéš odhodlaný zajistit, aby se globální dohoda utvářela podle nabytých zkušeností. Nechceme-li však uzavírat nové dohody, které jen opětovně stanoví či opětovně zformulují současné závazky, musí světoví lídři ihned začít budovat institucionální a právní základy pro operacionalizaci předchozích návrhů a zajišťovat další pokrok.

Mezinárodní spolupráce v oblasti migrace by měla být založena na stávajících mezivládních dohodách, jako jsou Agenda pro trvale udržitelný rozvoj do roku 2030, Akční agenda z Addis Abeby z roku 2015, Sendaiský rámec pro snižování rizika katastrof z roku 2015 nebo Deklarace dialogu na vysoké úrovni v oblasti mezinárodní migrace a rozvoje z roku 2013.

Migrace je mnohorozměrné téma; vyžaduje komplexní přístup, jenž respektuje také stávající národní zákony a regulace. Politici by měli maximalizovat ekonomické přínosy migrace, zpřístupňovat legální kanály, aby si migranti nevybírali nelegální alternativy, odstraňovat bariéry zaměstnávání a převodu peněz do domovských zemí, řídit nepravidelné migrační toky a chránit bezpečnost migrantů zejména ve válečných zónách nebo v situacích, kdy migrace dosáhne tak jako letos krizové úrovně.

Státy i nevládní organizace musí zůstat ve střehu před vykořisťováním migrantů a vlády by měly sdílet zodpovědnost za umísťování uprchlíků. A chce-li mezinárodní společenství držet krok s rychle se měnícími geopolitickými podmínkami, mělo by uvažovat o nových partnerstvích, která budou řešit migraci a velké přesuny obyvatelstva.

A konečně vyžaduje efektivní řízení migrace institucionální a právní rámce, jež dokážou uvést do souladu leckdy protichůdné motivy. Například je nutné nalézt rovnováhu mezi zájmem státu udržet vlastní suverenitu, kontrolovat své hranice a vymáhat domácí zákony na jedné straně a mezi lidskými právy migrantů, jejich legitimní touhou zlepšit své životy a poptávkou společnosti po imigrantech a větší diverzitě na straně druhé.

Fake news or real views Learn More

Vyřešením všech těchto otázek může mezinárodní společenství naplnit princip společné prosperity prostřednictvím společné zodpovědnosti, který tvoří jádro agendy OSN pro trvale udržitelný rozvoj do roku 2030. Nastal čas nasměrovat svět na novou dráhu konstruktivní spolupráce namísto populisty preferované cesty destruktivního unilateralismu. Abychom maximalizovali výhody a minimalizovali nevýhody, musíme si jen uvědomit, že z migrace máme prospěch všichni.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.