3

Neudržitelné rozvojové cíle

ARUSHA – Na konci tohoto měsíce se odehraje jedna z nejdůležitějších politických konferencí desetiletí, kdy se v New Yorku sejde více než 150 světových lídrů, aby rozhodli o směřování globálních rozvojových výdajů – což je více než 2,5 trilionu dolarů – od současnosti do roku 2030. Ve skutečnosti se však od hlav států na konferenci příliš neočekává. Vzhledem k tomu, že byla v minulém měsíci diplomaty a byrokraty OSN dokončena Agenda pro udržitelný rozvoj, očekává se od vůdců pouze úsměv pro kamery a podpis na tečkovaném řádku. Bohužel, propásnou tím generační příležitost udělat mnohem více dobra.

Agenda je výsledkem let vyjednávání. Aby jí OSN učinilo co nejkomplexnější, mluvilo s každým. Nicméně, jakkoliv obdivuhodný přístup to je, neukázal se jako úspěšný. Opravdu, když se totiž podíváme na agendu, kterou vytvořili – více než 15000 slov a bolest vyvolávajících 169 rozvojových cílů – tak zjistíme, že do dokumentu jednoduše naházeli vše, co slyšeli.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Porovnejme to s poslední globální rozvojovou agendou, poměrně úspěšnými Rozvojovými cíli tisíciletí (MDG). MDG obsahovaly pouze 18 jasných cílů, kdy v zásadě slibovali snížení hladu, chudoby a dětské těhotenské úmrtnosti a to při zvýšení počtu dětí ve školách a zlepšení přístupu k vodě a hygieně.

Není to tak, že by nové sliby postrádaly dobrý úmysl. Problémem je, že nereflektují efektivní prioritizaci, která při limitovaných zdrojích klíčová.

Agenda například volá po opatření “celosvětového přístupu k bezpečným, inkluzivním a přístupným zeleným veřejným plochám, zejména pro žen a děti a osoby s omezeními“ do roku 2030. Zeleň je krásná, ale v době, kdy 1,2 miliardy lidí žije v žalostné chudobě, 2,5 miliardy postrádá přístup k vodě a hygieně a téměř miliarda každý večer ulehá hladová, je opravdu zeleň tou nejvyšší prioritou? Nakonec, zdroje jsou limitované.

Některé sliby se zdá se zakládají na alternativní realitě. Jeden z deseti globálních slibů o vzdělávání je formulován takto pokřiveně: “Do roku 203 je třeba zajistit, aby všichni studenti dosáhli znalostí a dovedností potřebných k podpoře udržitelného rozvoje, skrze (mimo jiné) vzdělání pro udržitelný rozvoj a udržitelný způsob života, lidská práva, rovnost pohlaví podpora míru, globálního občanství a uvědomění si kulturní rozdílnosti a přispění kultury udržitelnému rozvoji.“ 

Výzkum však zatím ukazuje, že více než třetině všech dětí ve školním věku – což je celkově čtvrt miliardy – se zatím nedaří naučit ani základy čtení a matematiky. Měly bychom opravdu odvádět zdroje od základního vzdělání, abychom zajistili podporu udržitelného rozvoje ve školách?

Další cíle předpokládají, že pomoc “malým rybářům“ a “podpora udržitelného turismu“ patří mezi jedny z nejdůležitějších cílů na světě. Existuje dokonce cíl, který má “zajistit, že lidé mají všude relevantní informace a povědomí pro udržitelný rozvoj a způsob života v harmonii s přírodou.“ Opravdu bychom měli odvádět zdroje od snah potýkat se s chudobou a hladomorem v rozvojových zemích směrem ke zvýšení povědomí o životních stylech šetrných k životnímu prostředí?

Některé cíle jsou ještě více zcestné. Jeden slibuje dosažení “plné a produktivní zaměstnanosti a slušné zaměstnání pro všechny ženy a muže, včetně mladých lidí a lidí s postižením.“ I když slib plné zaměstnanosti může být politicky populární, je to nemožné, není to nutné a mnohdy je to dokonce škodlivé. Koneckonců, každá ekonomika potřebuje nezaměstnanost, která pracovníkům dovolí měnit práci. Navíc, všechny funkční vlády se na zvýšení zaměstnanosti soustředí. A studie ukazují, že zájmové skupiny používají politiku “slušné práce“ k vytvoření pracovních míst pro minority, čímže nechávají zbytek stranou, což mnohdy vytlačí zranitelné pracovníky zpět do neformální ekonomiky a zvedá se tak chudoba.

Ve stručnosti, mnoho z těchto cílů je buď jen okrajově využitelných, nebo silně problematických. Co je horší, sběr dat o 169 slibech by mohl stát téměř dva roky rozvojové pomoci. Výsledkem bude, že agenda zanechá ty celosvětově nejchudší v horším stavu, než v jakém by mohli být.

Je to sice nepravděpodobná vyhlídka, ale místo podepisování Agendy pro udržitelný rozvoj ve stavu, v jakém je, by si lídři tuto příležitost k vyfocení se měli odpustit a strávit čas v New Yorku redukcí agendy na pouhých 19 klíčových rozvojových cílů. To je počet cílů, který identifikoval panel držitelů Nobelových cen pro projekt mého think tanku, Copenhagen Consensus Center.

Panel studoval více než 1800 stránek recenzovaných analýz, aby tak určil, které potenciální cíle budou dělat nejvíce dobra – něco, co OSN nikdy neudělalo. Cíle, které určili, zahrnují mimo jiné redukci úmrtnosti na tuberkulózu o 95%, snížení rozšíření malárie na polovinu, dokončení hovorů z Dohá o globálním obchodu a zajištění všeobecného přístupu k rodinnému plánování. Směřování rozpočtu celého rozvoje do 19 cílů, které panel identifikoval, by bylo čtyřikrát užitečnější, než když ho budeme dělit mezi 169 cílů OSN, přičemž by šel velký podíl tohoto užitku těm, kdo jsou na tom celosvětově nejhůře.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

UN tvrdí vznešenou řečí, že 169 cílů Agendy pro udržitelný rozvoj je “integrovaných a nedělitelných.“ To je nesmysl. Co se mělo stát, byla jejich redukce.

A přesně to se stane den po konferenci OSN, kdy se lídři vrátí domů a uvědomí si (někteří už si v tichosti uvědomují), že nemohou pracovat na 169 obřích cílech najednou. Nevyhnutelně si zvolí menší číslo, na které se budou soustředit. Můžeme jen doufat, že zvolí ty cíle, které jsou příslibem největší pomoci.