8

Argument pro pálení slonoviny

JOHANNESBURG – Keňa se chystá zničit svoje veškeré zásoby slonoviny. Více než 100 metrických tun “bílého zlata“ – jak nelegálně sklizeného (konfiskace od pytláků či obchodníků), tak přirozeně nahromaděného (z přirozené úmrtnosti) – se tento víkend promění v kouř. V Číně – která je hlavní spotřebitel a shromažďovatel slonoviny na světě - je cena podle posledních zpráv $1,100 za kilogram, což představuje celkovou hodnotu materiálu ke spálení zhruba $110 milionů.

Pro většinu ekonomů je představa zničení něčeho s tak velkou hodnotou něčím zakázaným. Existují však dobré důvody, aby se země – i tak chudá, jako je Keňa – vzdala svého slonovinového bohatství a nechala ho shořet.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Pro začátek, zničení zásob posílí důvěryhodnost kampaní na snižování poptávky ve východní Asii, bez kterých by pytlácký problém nebyl nikdy vyřešen. Snižování poptávky má za cíl oslabit trh pro tento produkt tím, že změní zálibu konzumentů. Když klesnou ceny, klesne i motivace pytláků zabíjet slony.

Nicméně když si země své zásoby ponechají, dávají tak signál, že předpokládají v budoucnosti prodej své slonoviny. To podrývá důvěryhodnost kampaní na snižování poptávky; pokud je pravděpodobné, že se obchod jednoho dne legalizuje, tak se tí m naruší jakékoliv stigma v současnosti asociované se spotřebou slonoviny.

Zastánci regulovaného, legálního mezinárodního obchodu se slonovinou argumentují, že snahy o snížení poptávky mohou spoluexistovat společně s limitovanou a legitimní nabídkou. Tento způsob argumentace má však nebezpečnou slabinu: Předpokládá, že by legální kartel – navrhovaný model pro regulaci nabídky – vytlačil nelegální dodavatele poskytnutím slonoviny za nižší cenu.

To je přinejmenším pochybná domněnka. Kvantity, které by byly obchodované skrze legální mechanismy, by byly nedostatečné k zaplavení trhu v té výši, aby se srazila cena. Legalizovaný obchod by podrýval snahy o snížení poptávky, cena slonoviny by pravděpodobně zůstala vysoká a zajistila by tak pokračování pytláctví.

Některé jihoafrické země argumentují, že by se jim mělo povolit prodávat slonovinu v CITES povolených, jednorázových prodejích, které by financovaly snahy o zachování zdravých slonních populací. Není však jasné, kromě malé pravděpodobnosti, že by v některých zemích šly zisky opravdu tímto směrem, jestli by se takto vydělalo hodně peněz.

V rámci regulací CITES je vládám povoleno prodávat pouze jiným vládám. Co jsou však jiné vlády ochotny zaplatit by mohla být pouze desetina z nezákonné hodnoty. A i tak, vlády smí prodávat pouze přirozeně získanou slonovinu, ne tu co byla zkonfiskována pytlákům či obchodníkům.

Čína a Spojené státy pracují na formulaci zákazů na domácí obchod se slonovinou, takže není jasné, jaké vlády by měly zájem o nákup afrických zásob. Pravděpodobní kandidáti jsou Vietnam a Laos, ale ti jsou také součástí nechvalně známého “zlatého trojúhelníku,“ kde se nadále daří nelegálnímu obchodu s divou zvěří a jejími produkty. Možnost, že by legální obchod se slonovinou posunul na chabě regulované trhy, vyžaduje společnou mezinárodní reakci, v jejímž čele by byly africké vlády prostřednictvím koalic jako je Elephant Protection Initiative, společně se zeměmi jako Čína.

Zachování – namísto spálení – zásob je nehospodárná volba. Udržení zásob je administrativně a operativně nákladné – a často zbytečné. Management inventáře je pracný a technologicky náročný. Slonovina musí být také klimatizována, aby se kly nelámaly, nebo nekřehly (což je důležitý faktor k zajištění vyšší ceny).

Vzhledem k malé pravděpodobnosti možnosti prodeje v budoucnosti jsou náklady na skladování a ochranu slonoviny v podstatě nevratnou investicí. Kriminální syndikáty na druhé straně potřebují pouze zkorumpovat několik místních úředníků, aby se se zbožím ze země ztratily.

Dále tu máme vysoké náklady obětované příležitosti v podobě investic do udržování zásob. Vzácné lidské a finanční zdroje, alokované na management zásob, by mohly být efektivněji nasměrovány na snahy o ochranu krajiny (která se po čase může stát soběstačná díky platbám za ekosystémové služby).

No a konečně, spálit slonovinu v hodnotě milionů dolarů má bezpochyby symbolický dopad. Vysílá to jasnou zprávu: Slonovina patří slonům a nikomu jinému. A jasně to také říká, že sloni jsou cennější živí, než mrtví.

Hodnota slonů ale vůbec není jen symbolická. Sloni jsou klíčový druh pro zachování důležitých ekosystémů. A přesto bující pytláctví ničí populace slonů napříč Afrikou, kdy umírá v průměru 30 000 slonů ročně.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Pytláctví má na společnost negativní dopad, kdy přináší prospěch menšině na náklady většiny. Nedávný výzkum ukázal, že komunitní oblasti k ochraně životního prostředí v severní Keni jsou vysoce efektivní formou zachování krajiny (a tudíž i slonů), pokud jsou na místě ty správné pobídky. To je důležité, protože v zemích jako je Keňa a Tanzanie žije většina divoké zvěře mimo formálně chráněné oblasti.

Keňa by měla být pochválena za moudré a efektivní rozhodnutí. Její sousedé, stejně jako země dále na jih, by tento příklad měly následovat. Ideálně by všechny země v dosahu měly zničit své zásoby, aby se tak překonal problém regionální kolektivní akce. Pokud by tak učinily, vyslaly by neklamný signál globálnímu trhu: Slonovina není na prodej, ne teď a ne v budoucnosti.