WASHINGTON, DC – Infrastruktura je výkonným motorem hospodářského růstu a inkluzivního rozvoje, který dokáže roztočit dnešní agregátní poptávku a položit základy budoucího růstu. Je také klíčovým prvkem agendy týkající se změny klimatu. Když se infrastruktura postaví špatně, je součástí problému; když se vybuduje správně, je významnou součástí řešení.
Během příštích 15 let bude zapotřebí infrastrukturních investic za víc než 90 bilionů dolarů. To je víc než dvojnásobek hodnoty veškeré dnešní infrastruktury a vyžaduje to, aby se celkové roční investice zvýšily víc než dvojnásobně, z 2,5 až 3 bilionů dolarů na víc než 6 bilionů dolarů. Zhruba 75 % těchto investic se bude muset uskutečnit v rozvojovém světě, především ve středněpříjmových zemích, vzhledem k jejich růstovým potřebám, rychlé urbanizaci a už dnes rozsáhlým infrastrukturním restům.
Vyplnit tuto infrastrukturní mezeru bude nepochybně náročné. Představuje to ale zásadní příležitost k vytvoření základů pro udržitelnější budoucnost.
Za současné situace se víc než 80 % primární světové energetické nabídky a víc než dvě třetiny elektřiny získává z fosilních paliv. Samotná infrastruktura tvoří zhruba 60 % globálních emisí skleníkových plynů. Bude-li se svět držet týchž starých přístupů k budování nové infrastruktury, zablokuje se na neudržitelných cestách k růstu, které způsobují znečištění a jsou náročné na zdroje.
Opačný vliv však může mít obrat k obnovitelným energiím a udržitelné infrastruktuře, který by pomohl zmírnit emise skleníkových plynů a zároveň by upevnil odolnost zemí vůči změně klimatu. Pokud se do investičních rozhodnutí započtou klimatická rizika, ukáže se, že nejlepší bude sázet na obnovitelné energie, čistější dopravu, efektivnější vodohospodářské soustavy a promyšlenější, odolnější města.
Naštěstí politická vůle jednat s cílem zmírnit změnu klimatu nebyla nikdy silnější. Loni v prosinci světoví lídři na Klimatické konferenci OSN v Paříži dospěli k významné dohodě na úsilí směřujícím k udržitelnější budoucnosti, včetně transformace způsobu plánování, financování a realizace infrastrukturních projektů.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Stanovení agendy je ale jen první krok. Zprovoznit udržitelnou infrastrukturu v dostatečném měřítku bude vyžadovat rozhodné řízení veřejných politik a vstřícně naladěnou podnikavost soukromého sektoru.
Tvůrci politik musí jasně formulovat celkové strategie pro investice do udržitelné infrastruktury a zapracovat je do komplexních rámců udržitelného růstu a rozvoje. Tady mohou jít v čele země G20. Jedině s takovými integrovanými strategiemi tvůrci politik dokážou nabídnout úroveň soudržnosti politik, jíž je zapotřebí k maximalizaci účinnosti každé politiky, ale také vštípit důvěru soukromému sektoru, aby vykonal svůj díl práce.
Co přesně by takové strategie měly obsahovat? Konkrétní politické aktivity a priority je sice nezbytné upravit na míru okolností v jednotlivých zemích, ale hlavní prvky agend udržitelné infrastruktury lze obecně shrnout do čtyř „i“: investice, inspirace (pobídky), instituce a inovace.
V prvé řadě budou tvůrci politik muset zajistit výrazné zvýšení celkových investic. K tomu je zapotřebí zvrátit obecně negativní trend veřejných investic v posledních několika desetiletích. Vlády musí na udržitelnou infrastrukturu vyčlenit podstatně víc finančních prostředků.
Vzhledem k vážným fiskálním omezením v mnoha zemích však samotné veřejné investice stačit nebudou; víc než polovinu celkových potřeb bude muset uspokojit soukromý sektor. Pobídnout soukromý sektor k významnému rozšíření investic mohou snahy o snížení politických rizik a nákladů na podnikání.
Aby se zajistilo, že nové investice jsou orientovány na udržitelnou infrastrukturu, tvůrci politik musí také korigovat tržní pobídky. Obzvlášť důležité je odstranit subvence do fosilních paliv a zavést zpoplatnění uhlíku; jelikož jsou aktuálně velmi nízké ceny ropy, nadešla ideální doba, aby země takové reformy uskutečnily. Cenová reforma bude nutná i v dalších odvětvích, včetně vody. Správným nastavením cen a reformou regulace, která napraví pokřivené pobídky, dokážou vlády zapojit trhy do díla ve prospěch cílů veřejných politik.
Jen posílení investic ale nestačí. Aby byly investice proveditelné, kvalitní a účinné, je zapotřebí silných institucí. Obzvlášť důležitá je schopnost vytvářet pevná projektová spojení a institucionální rámce pro partnerství veřejného a soukromého sektoru. Jelikož ke zhruba 70 % investic do udržitelné infrastruktury dochází v urbánních oblastech, je třeba věnovat bedlivou pozornost také kvalitě městských institucí, jakož i fiskálnímu potenciálu měst. Pro rozvojové ekonomiky budou klíčovým partnerem pro budování kapacit a katalyzační podporu financování multilaterální rozvojové banky.
Konečně je tu čtvrté „i“: inovace. Na jedné straně budou nezbytné technické inovace, které zajistí čím dál účinnější prvky nízkouhlíkové, klimaticky odolné infrastruktury. Proto se musí také výrazně zvýšit investice do výzkumu a vývoje – zejména do technologií obnovitelné energetiky.
Na druhé straně budou potřené fiskální a finanční inovace, aby se potenciálu nových technologií chopily. Konkrétně kreativní využití fiskálního prostoru umožní mobilizaci více finančních prostředků na udržitelnou infrastrukturu. A prostoru bude víc, neboť příjmy vlád výrazně posílí uhlíkové daně (které rovněž zlepší strukturu daní).
Nové finanční nástroje a vynalézavé nasazení kapitálu může přitom využít víc soukromého financování a snížit jeho cenu. Povýšení infrastruktury coby třídy aktiv by k ní mohlo pomoci přilákat víc úspor. Aktiva ve správě bank a institucionálních investorů po celém světě aktuálně tvoří víc než 120 bilionů dolarů, z čehož na infrastrukturu připadá jen asi 5 %.
Naléhavě potřebné jsou dnes jak investice do infrastruktury, tak klimatické úsilí. Při správném přístupu můžeme splnit oba cíle najednou a vytvořit příznivější a udržitelnější budoucnost.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
WASHINGTON, DC – Infrastruktura je výkonným motorem hospodářského růstu a inkluzivního rozvoje, který dokáže roztočit dnešní agregátní poptávku a položit základy budoucího růstu. Je také klíčovým prvkem agendy týkající se změny klimatu. Když se infrastruktura postaví špatně, je součástí problému; když se vybuduje správně, je významnou součástí řešení.
Během příštích 15 let bude zapotřebí infrastrukturních investic za víc než 90 bilionů dolarů. To je víc než dvojnásobek hodnoty veškeré dnešní infrastruktury a vyžaduje to, aby se celkové roční investice zvýšily víc než dvojnásobně, z 2,5 až 3 bilionů dolarů na víc než 6 bilionů dolarů. Zhruba 75 % těchto investic se bude muset uskutečnit v rozvojovém světě, především ve středněpříjmových zemích, vzhledem k jejich růstovým potřebám, rychlé urbanizaci a už dnes rozsáhlým infrastrukturním restům.
Vyplnit tuto infrastrukturní mezeru bude nepochybně náročné. Představuje to ale zásadní příležitost k vytvoření základů pro udržitelnější budoucnost.
Za současné situace se víc než 80 % primární světové energetické nabídky a víc než dvě třetiny elektřiny získává z fosilních paliv. Samotná infrastruktura tvoří zhruba 60 % globálních emisí skleníkových plynů. Bude-li se svět držet týchž starých přístupů k budování nové infrastruktury, zablokuje se na neudržitelných cestách k růstu, které způsobují znečištění a jsou náročné na zdroje.
Opačný vliv však může mít obrat k obnovitelným energiím a udržitelné infrastruktuře, který by pomohl zmírnit emise skleníkových plynů a zároveň by upevnil odolnost zemí vůči změně klimatu. Pokud se do investičních rozhodnutí započtou klimatická rizika, ukáže se, že nejlepší bude sázet na obnovitelné energie, čistější dopravu, efektivnější vodohospodářské soustavy a promyšlenější, odolnější města.
Naštěstí politická vůle jednat s cílem zmírnit změnu klimatu nebyla nikdy silnější. Loni v prosinci světoví lídři na Klimatické konferenci OSN v Paříži dospěli k významné dohodě na úsilí směřujícím k udržitelnější budoucnosti, včetně transformace způsobu plánování, financování a realizace infrastrukturních projektů.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Stanovení agendy je ale jen první krok. Zprovoznit udržitelnou infrastrukturu v dostatečném měřítku bude vyžadovat rozhodné řízení veřejných politik a vstřícně naladěnou podnikavost soukromého sektoru.
Tvůrci politik musí jasně formulovat celkové strategie pro investice do udržitelné infrastruktury a zapracovat je do komplexních rámců udržitelného růstu a rozvoje. Tady mohou jít v čele země G20. Jedině s takovými integrovanými strategiemi tvůrci politik dokážou nabídnout úroveň soudržnosti politik, jíž je zapotřebí k maximalizaci účinnosti každé politiky, ale také vštípit důvěru soukromému sektoru, aby vykonal svůj díl práce.
Co přesně by takové strategie měly obsahovat? Konkrétní politické aktivity a priority je sice nezbytné upravit na míru okolností v jednotlivých zemích, ale hlavní prvky agend udržitelné infrastruktury lze obecně shrnout do čtyř „i“: investice, inspirace (pobídky), instituce a inovace.
V prvé řadě budou tvůrci politik muset zajistit výrazné zvýšení celkových investic. K tomu je zapotřebí zvrátit obecně negativní trend veřejných investic v posledních několika desetiletích. Vlády musí na udržitelnou infrastrukturu vyčlenit podstatně víc finančních prostředků.
Vzhledem k vážným fiskálním omezením v mnoha zemích však samotné veřejné investice stačit nebudou; víc než polovinu celkových potřeb bude muset uspokojit soukromý sektor. Pobídnout soukromý sektor k významnému rozšíření investic mohou snahy o snížení politických rizik a nákladů na podnikání.
Aby se zajistilo, že nové investice jsou orientovány na udržitelnou infrastrukturu, tvůrci politik musí také korigovat tržní pobídky. Obzvlášť důležité je odstranit subvence do fosilních paliv a zavést zpoplatnění uhlíku; jelikož jsou aktuálně velmi nízké ceny ropy, nadešla ideální doba, aby země takové reformy uskutečnily. Cenová reforma bude nutná i v dalších odvětvích, včetně vody. Správným nastavením cen a reformou regulace, která napraví pokřivené pobídky, dokážou vlády zapojit trhy do díla ve prospěch cílů veřejných politik.
Jen posílení investic ale nestačí. Aby byly investice proveditelné, kvalitní a účinné, je zapotřebí silných institucí. Obzvlášť důležitá je schopnost vytvářet pevná projektová spojení a institucionální rámce pro partnerství veřejného a soukromého sektoru. Jelikož ke zhruba 70 % investic do udržitelné infrastruktury dochází v urbánních oblastech, je třeba věnovat bedlivou pozornost také kvalitě městských institucí, jakož i fiskálnímu potenciálu měst. Pro rozvojové ekonomiky budou klíčovým partnerem pro budování kapacit a katalyzační podporu financování multilaterální rozvojové banky.
Konečně je tu čtvrté „i“: inovace. Na jedné straně budou nezbytné technické inovace, které zajistí čím dál účinnější prvky nízkouhlíkové, klimaticky odolné infrastruktury. Proto se musí také výrazně zvýšit investice do výzkumu a vývoje – zejména do technologií obnovitelné energetiky.
Na druhé straně budou potřené fiskální a finanční inovace, aby se potenciálu nových technologií chopily. Konkrétně kreativní využití fiskálního prostoru umožní mobilizaci více finančních prostředků na udržitelnou infrastrukturu. A prostoru bude víc, neboť příjmy vlád výrazně posílí uhlíkové daně (které rovněž zlepší strukturu daní).
Nové finanční nástroje a vynalézavé nasazení kapitálu může přitom využít víc soukromého financování a snížit jeho cenu. Povýšení infrastruktury coby třídy aktiv by k ní mohlo pomoci přilákat víc úspor. Aktiva ve správě bank a institucionálních investorů po celém světě aktuálně tvoří víc než 120 bilionů dolarů, z čehož na infrastrukturu připadá jen asi 5 %.
Naléhavě potřebné jsou dnes jak investice do infrastruktury, tak klimatické úsilí. Při správném přístupu můžeme splnit oba cíle najednou a vytvořit příznivější a udržitelnější budoucnost.
Z angličtiny přeložil David Daduč