BONN – Loni v prosinci se vedoucí světoví představitelé sešli v Paříži a dohodli se na souboru cílů a cest vedoucích k dekarbonizaci globální ekonomiky a ke zvýšení naší schopnosti adaptovat se na klimatické změny. Byl to významný úspěch, ale také to byl pouhý začátek. Každá země – s podporou měst, soukromého sektoru a občanů – nyní musí rychle učinit potřebné kroky, aby splnila dané sliby a získala klimatické změny pod kontrolu.
Nutnost naléhavé společné akce snad ani není zapotřebí zdůrazňovat. Jakákoliv prodleva způsobí, že se negativní důsledky budou dál hromadit. To si vyžádá nejen obrovské utrpení, zejména nejzranitelnějších lidí světa, ale dozvuky budou cítit ještě několik desítek let a plnění klíčového cíle udržet zvýšení globální teploty pod hranicí 2º Celsia (oproti předindustriální úrovni) bude stále nákladnější.
Potřebný rychlý pokrok si vyžádá velká snížení emisí oxidu uhličitého, jichž lze dosáhnout navýšením investic do vývoje a rozšiřování čistších a efektivnějších energetických zdrojů. Současně platí, že snaha o konzervaci a rozšiřování uhlíkových úložišť – tedy lesů, mokřadů, luk, mangrovů a mořských travin absorbujících velké množství emitovaného CO2 – je klíčová.
I v nejoptimističtějších scénářích však potrvá nějakou dobu, než se uskuteční globální posun od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie a obnoví se ošklivě vyčerpaná ekologická infrastruktura Země. Proto je důležité přijmout opatření na snížení znečišťujících látek s krátkou životností (SLCP), které rovněž způsobují klimatické změny. Patří mezi ně černý uhlík nebo saze (primární složka částicové hmoty, která představuje také významné a stále závažnější zdravotní riziko), dále hydrofluorouhlíky (HFC) používané nejčastěji při chlazení, metan a troposférický (neboli přízemní) ozon.
Tyto „superpolutanty“ způsobují mnohem větší oteplení na kilogram hmotnosti než CO2. Vliv sazí je například asi 900krát vyšší než vliv uhlíku a metan je přibližně 28krát silnějším polutantem; mnohé HFC jsou z hlediska oteplování zhruba 2000krát účinnější než CO2.
Problémy způsobované SLCP přitom přesahují rámec klimatických změn. Černý uhlík a přízemní ozon jsou tradičními znečišťovadly ovzduší, které společně usmrtí téměř sedm milionů lidí ročně a zničí stamiliony tun potravinářských plodin.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Koalice klimatu a čistého vzduchu za snížení objemu znečišťujících látek s krátkou životností, která je součástí Ekologického programu Organizace spojených národů, odhaduje, že rychlá akce s cílem snížit objem SLCP, zejména metanu a černého uhlíku, má potenciál zpomalit očekávané oteplení do roku 2050 o plných 0,5º Celsia. Navíc by mohla zachránit přes dva miliony životů a zabránit ztrátě více než 30 milionů tun plodin ročně.
Máme důvod doufat, že dokážeme těchto přínosů využít. Na základě pařížské dohody mají jednotlivé země snižovat emise podle vlastních, národně stanovených příspěvků. Více než dvanáct zemí zařadilo SLCP do svých národních klimatických akčních plánů. Koalice klimatu a čistého vzduchu navíc spolupracuje se svými 50 členskými zeměmi a také se Světovou bankou a Světovou zdravotnickou organizací na snižování superpolutantů.
Máme-li však být úspěšní, musí jít naše snaha nad rámec pařížské dohody. I na tomto poli naštěstí nastává pokrok.
Opatření na snížení produkce a spotřeby HFC se už realizují prostřednictvím montrealského protokolu o ochraně ozonové vrstvy. Vlády zahájily v listopadu oficiální vyjednávání s cílem dosáhnout do konce letošního roku dohody. Jednání staví na působivé eliminaci starších chemických látek, jako byly chlorofluorouhlovodíky (freony) a další, čímž se zabránilo proniknutí ekvivalentního množství 135 miliard tun CO2 do atmosféry a urychlilo se zotavování ozonové vrstvy.
Snížení SLCP by samozřejmě nemělo jít na úkor úsilí o omezení emisí CO2. Svět naopak může a musí odbourávat obojí současně. A snaha o redukci emisí CO2 samozřejmě probíhá i mimo rámec pařížské úmluvy. Mezinárodní organizace civilního letectví pracuje na snížení emisí z letecké dopravy a právě před několika týdny dosáhla na toto téma předběžné dohody. Mezinárodní námořní organizace usiluje o podobné cíle v oblasti námořní dopravy.
Oteplování v důsledku jakékoliv znečišťující látky je nebezpečné a uvádí do pohybu řadu potenciálně nezvratných pochodů, včetně setrvalého zvyšování mořské hladiny, ničení pralesů, úbytku arktického ledu a ledovců v Grónsku i na Tibetské náhorní plošině nebo tání trvale zmrzlé půdy. A co je ještě horší, tyto pochody se mohou navzájem posilovat, což táhne svět do neblahého cyklu, ze kterého se stále obtížněji uniká.
Budeme-li však jednat rychle a využijeme svěží dynamiky v oblasti HFC formou sesterských dohod k montrealskému protokolu a stále širšího souboru spolupracujících koalic, pak se můžeme vyhnout katastrofě a zajistit dlouhodobý hospodářský rozvoj včetně podpůrného pokroku při plnění cílů trvale udržitelného rozvoje.
Jednoduše řečeno rozhodne rychlost potírání všech emisí souvisejících s klimatem i o našem úspěchu při mýcení chudoby a utvoří podobu světa, který zdědí naši potomci. Vlády se 22. dubna chystají podepsat pařížskou dohodu a my jsme nikdy neměli lepší příležitost rázně vykročit k jasnější, čistší a příznivější budoucnosti.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The escalating war in the Middle East must be understood in a broader context. The fact that the Iranian regime felt emboldened to risk a direct strike on Israel attests to a changing world order in which Western power is increasingly open to challenge.
considers the implications of Iran’s unprecedented decision to launch a direct strike on Israeli territory.
BONN – Loni v prosinci se vedoucí světoví představitelé sešli v Paříži a dohodli se na souboru cílů a cest vedoucích k dekarbonizaci globální ekonomiky a ke zvýšení naší schopnosti adaptovat se na klimatické změny. Byl to významný úspěch, ale také to byl pouhý začátek. Každá země – s podporou měst, soukromého sektoru a občanů – nyní musí rychle učinit potřebné kroky, aby splnila dané sliby a získala klimatické změny pod kontrolu.
Nutnost naléhavé společné akce snad ani není zapotřebí zdůrazňovat. Jakákoliv prodleva způsobí, že se negativní důsledky budou dál hromadit. To si vyžádá nejen obrovské utrpení, zejména nejzranitelnějších lidí světa, ale dozvuky budou cítit ještě několik desítek let a plnění klíčového cíle udržet zvýšení globální teploty pod hranicí 2º Celsia (oproti předindustriální úrovni) bude stále nákladnější.
Potřebný rychlý pokrok si vyžádá velká snížení emisí oxidu uhličitého, jichž lze dosáhnout navýšením investic do vývoje a rozšiřování čistších a efektivnějších energetických zdrojů. Současně platí, že snaha o konzervaci a rozšiřování uhlíkových úložišť – tedy lesů, mokřadů, luk, mangrovů a mořských travin absorbujících velké množství emitovaného CO2 – je klíčová.
I v nejoptimističtějších scénářích však potrvá nějakou dobu, než se uskuteční globální posun od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie a obnoví se ošklivě vyčerpaná ekologická infrastruktura Země. Proto je důležité přijmout opatření na snížení znečišťujících látek s krátkou životností (SLCP), které rovněž způsobují klimatické změny. Patří mezi ně černý uhlík nebo saze (primární složka částicové hmoty, která představuje také významné a stále závažnější zdravotní riziko), dále hydrofluorouhlíky (HFC) používané nejčastěji při chlazení, metan a troposférický (neboli přízemní) ozon.
Tyto „superpolutanty“ způsobují mnohem větší oteplení na kilogram hmotnosti než CO2. Vliv sazí je například asi 900krát vyšší než vliv uhlíku a metan je přibližně 28krát silnějším polutantem; mnohé HFC jsou z hlediska oteplování zhruba 2000krát účinnější než CO2.
Problémy způsobované SLCP přitom přesahují rámec klimatických změn. Černý uhlík a přízemní ozon jsou tradičními znečišťovadly ovzduší, které společně usmrtí téměř sedm milionů lidí ročně a zničí stamiliony tun potravinářských plodin.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Koalice klimatu a čistého vzduchu za snížení objemu znečišťujících látek s krátkou životností, která je součástí Ekologického programu Organizace spojených národů, odhaduje, že rychlá akce s cílem snížit objem SLCP, zejména metanu a černého uhlíku, má potenciál zpomalit očekávané oteplení do roku 2050 o plných 0,5º Celsia. Navíc by mohla zachránit přes dva miliony životů a zabránit ztrátě více než 30 milionů tun plodin ročně.
Máme důvod doufat, že dokážeme těchto přínosů využít. Na základě pařížské dohody mají jednotlivé země snižovat emise podle vlastních, národně stanovených příspěvků. Více než dvanáct zemí zařadilo SLCP do svých národních klimatických akčních plánů. Koalice klimatu a čistého vzduchu navíc spolupracuje se svými 50 členskými zeměmi a také se Světovou bankou a Světovou zdravotnickou organizací na snižování superpolutantů.
Máme-li však být úspěšní, musí jít naše snaha nad rámec pařížské dohody. I na tomto poli naštěstí nastává pokrok.
Opatření na snížení produkce a spotřeby HFC se už realizují prostřednictvím montrealského protokolu o ochraně ozonové vrstvy. Vlády zahájily v listopadu oficiální vyjednávání s cílem dosáhnout do konce letošního roku dohody. Jednání staví na působivé eliminaci starších chemických látek, jako byly chlorofluorouhlovodíky (freony) a další, čímž se zabránilo proniknutí ekvivalentního množství 135 miliard tun CO2 do atmosféry a urychlilo se zotavování ozonové vrstvy.
Snížení SLCP by samozřejmě nemělo jít na úkor úsilí o omezení emisí CO2. Svět naopak může a musí odbourávat obojí současně. A snaha o redukci emisí CO2 samozřejmě probíhá i mimo rámec pařížské úmluvy. Mezinárodní organizace civilního letectví pracuje na snížení emisí z letecké dopravy a právě před několika týdny dosáhla na toto téma předběžné dohody. Mezinárodní námořní organizace usiluje o podobné cíle v oblasti námořní dopravy.
Oteplování v důsledku jakékoliv znečišťující látky je nebezpečné a uvádí do pohybu řadu potenciálně nezvratných pochodů, včetně setrvalého zvyšování mořské hladiny, ničení pralesů, úbytku arktického ledu a ledovců v Grónsku i na Tibetské náhorní plošině nebo tání trvale zmrzlé půdy. A co je ještě horší, tyto pochody se mohou navzájem posilovat, což táhne svět do neblahého cyklu, ze kterého se stále obtížněji uniká.
Budeme-li však jednat rychle a využijeme svěží dynamiky v oblasti HFC formou sesterských dohod k montrealskému protokolu a stále širšího souboru spolupracujících koalic, pak se můžeme vyhnout katastrofě a zajistit dlouhodobý hospodářský rozvoj včetně podpůrného pokroku při plnění cílů trvale udržitelného rozvoje.
Jednoduše řečeno rozhodne rychlost potírání všech emisí souvisejících s klimatem i o našem úspěchu při mýcení chudoby a utvoří podobu světa, který zdědí naši potomci. Vlády se 22. dubna chystají podepsat pařížskou dohodu a my jsme nikdy neměli lepší příležitost rázně vykročit k jasnější, čistší a příznivější budoucnosti.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.