0

Jak maximálně využít větší objem pomoci

PAŘÍŽ – Snaha vymýtit globální chudobu nikdy nebyla intenzivnější než dnes. Podle nových údajů OECD dosáhla celková oficiální rozvojová pomoc druhý rok za sebou historického maxima ve výši 135 miliard dolarů. To naznačuje, že rozvinuté ekonomiky zůstávají navzdory vlastním nedávným problémům odhodlané podporovat globální rozvoj.

Připočteme-li k tomu značné výdaje Číny, arabských států a latinskoamerických zemí na investice a půjčky, pak je zřejmé, že tok oficiální rozvojové pomoci do rozvojového světa dosáhl nevídané úrovně. Přesto bychom neměli dopustit, aby čísla z novinových titulků zastínila příležitosti využívat tyto zdroje efektivněji.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Oficiální pomoc z dárcovských zemí pomohla snížit extrémní chudobu a dětskou úmrtnost na polovinu a byla hnacím motorem pokroku také na mnoha dalších frontách. Začíná však být zjevné, že setrvalý tok rozvojové pomoci nepostačí k vymýcení extrémní chudoby do roku 2030 a k realizaci nových Cílů trvale udržitelného rozvoje OSN, které mají být dohodnuty v letošním roce.

Peníze vynakládané dnes na pomoc by mohly mít podstatně vyšší dopad, pokud by se využily k mobilizaci domácích daňových toků a soukromých investic v zemích závislých na pomoci. Takové využívání oficiální rozvojové pomoci lze lépe vystihnout prostřednictvím nového ukazatele, který OECD 8. dubna zavedla: celkové oficiální podpory rozvoje.

Rozvojové země vybírají na daních v průměru 17% svého HDP, oproti 34% v zemích OECD. Některé vyberou pouhopouhých 10%. Velká část ztracených daňových příjmů přitom uniká formou nezákonných toků a končí v zahraničí.

Například Afrika přichází v důsledku nezákonných toků přibližně o 50 miliard dolarů ročně, což je mnohem více, než dostává formou rozvojové pomoci. Kdybychom rozvojovým zemím umožnili generovat na daních o pouhé 1% HDP více, mobilizovali bychom částku, která dvojnásobně převyšuje celkový objem oficiální rozvojové pomoci – a celá tato suma by se mohla použít na školství, zdravotnictví, bezpečnost nebo přímé hotovostní platby.

Návratnost peněz vynaložených na posílení daňových soustav může být ohromující. Projekt Daňoví inspektoři bez hranic, který pod vedením OECD probíhá v Keni, zjistil, že každý dolar vynaložený na spolupráci s úřady při potírání daňových úniků přinesl zvýšení příjmů o 1290 dolarů. Podobně i na Filipínách vedlo poskytnutí půl milionu dolarů na podporu daňové reformy ke zvýšení daňových výnosů o více než miliardu dolarů. Přesto dnes na podporu daňových soustav v rozvojových zemích putuje pouze 0,1% veškeré rozvojové pomoci neboli necelých 120 milionů dolarů.

Při správném usměrňování má rozvojová pomoc také potenciál mobilizovat soukromé investice, pokud se vynakládá na snižování rizika. Garance, měkké půjčky a kapitálové investice podpořené rozvojovou pomocí mohou přispět k nalákání investorů, jako tomu bylo u projektů solární energie v Mali nebo výrobních závodů v Etiopii. V roce 2014 uvedl tehdejší komisař EU pro rozvoj Andris Piebalgs, že granty v hodnotě 2,1 miliardy eur na sebe „od roku 2007 navázaly celkovou odhadovanou částku 40,7 miliardy eur ve 226 projektech“.

Důležité také je, aby se pomoc zaměřovala tam, kde je nejvíce zapotřebí. Ačkoliv samotná výše pomoci zůstala v loňském roce na rekordní úrovni, objem prostředků poskytnutých nejméně rozvinutým zemím světa se snížil. Více peněz dostaly dlouhodobé programy v zemích, které jsou na tom lépe, zatímco řada chudších kandidátů zůstala opět opomenuta.

Až se v červenci sejdou v Addis Abebě vedoucí světoví představitelé na summitu o financování trvale udržitelného rozvoje, musí se dohodnout, že přesměrují pomoc do zemí s nejmenším přístupem k jiným zdrojům financování, s největšími obtížemi při lákání investorů a s nejslabšími daňovými soustavami. Zvláštní pozornost by se měla věnovat zranitelným skupinám, jako jsou etnické a náboženské menšiny a domorodé venkovské populace, které se usilovně snaží vymanit z chudoby.

Devětadvacet členských zemí Výboru OECD pro rozvojovou pomoc se zavázalo obrátit pokles objemu pomoci nejchudším zemí světa. Tyto dárcovské země zároveň slíbily, že splní cíl OSN vynakládat na rozvojovou pomoc nejméně rozvinutým zemím alespoň 0,15% svého hrubého národního příjmu. Navíc se dohodly na nových pravidlech, která by měla nasměrovat do nejchudších zemí více prostředků za měkčích podmínek a která zavádějí nové pojistky pro zajištění trvalé udržitelnosti dluhu.

Fake news or real views Learn More

Jsme první generací v dějinách lidstva, jež má prostředky potřebné k tomu, aby vytáhla každého člověka na zeměkouli z nejhorší chudoby. Peněz je na světě dost. Je nezbytně důležité, abychom je využívali moudřeji.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.