0

Uzavírání mezery v datech zdravotní péče

BOSTON – Zatímco většina dnešního světa trpí informačním zahlcením, stále existují místa, kde jsou nedostatkem. A tento nedostatek někdy stojí lidi životy.

Na porodnickém oddělení největšího zanzibarského zdravotnického zařízení, Mnazi Mmoja Hospital, jsou data o pacientech vypsány na tabulce s křídou. Informace na tabuli se skládají z počtu přijatých žen, druhu a závažnosti jejich stavu, a pokud přežily.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Tato data mohou být sice lepší než nic, ale ne o moc. Neexistují data, datové známky, či dlouhodobé systémy vyplňování. Bez fotografií, které jsou přísně zakázány, existují záznamy pouze po dobu, co jsou na tabuli.

Přístup Zanzibaru ke zdravotním záznamům není jedinečný. Ve skutečnosti je Zanzibar opatrnější než mnoho jiných míst v Africe a Asii, kde systém na sběr dat zkrátka neexistuje.

Když země trpí nedostatkem těchto údajů, tak jsou její politika ve veřejném zdraví, rozpočty a strategie rozhodovány podle osobního prospěchu v politice a dohadů. Někdy jsou odhady správné, ale většinou ne.

Je to hlavní výzva pro zdravotní systémy rozvojového světa. Sběr informací o pacientech (při zachování jejich soukromí) je nezbytný pro sledování hrozeb pro veřejné zdravotnictví, pochybení v péči a lékařské omyly, a je nezbytnou a nutnou podmínkou pro udržení otevřených a upřímných debat o otázkách zdravotní péče, které mohou ovlivnit celá společenství či země.

Podle analýzy British Medical Journal od Martina Makary a Michaela Daniela z John Hopkins University School of Medicine ve Spojených státech, jsou lékařská pochybení sama o sobě třetí hlavní příčinou úmrtí, po onemocněních srdce a rakovině. V kontextu jejich analýzy mohou lékařská pochybení zahrnovat špatné lékaře, chybné klinické zhodnocení, nedorozumění mezi personálem či odděleními a nesprávné diagnózy.

Není důvod si myslet, že se tento problém omezuje na USA. Nastavení zdravotní péče v rozvojovém světě mnohdy čelí mnohem strmějším výzvám. Jako je nedostatek technické kapacity u nemocničního managementu, nedostatek personálu, špatné školení, nekvalitní léčiva a relativní beztrestnost profesního pochybení. Bohužel, protože máme tak omezená data, nemůžeme znát rozsah, v jakém tyto faktory přispívají v rozvojových zemích ke slabým zdravotním výsledkům a úmrtím, kterým šlo předejít.

Spolehlivá data, kromě potenciálu zachraňovat bezpočet životů, mohou redukovat náklady, finanční a psychologické. Finanční břemeno zdravotní péče v nízko a středně příjmových zemích je zásadní, navzdory pokroku, kterého bylo dosaženo v boji s HIV, malárií a tuberkulózou. Kromě těchto chorob, na které existuje léčba a možnost sledování, částečně díky více než dostatečnému povědomí, projde mnoho chorob neidentifikováno a pokračuje zatěžování služeb veřejného zdravotnictví.

Porozumění běžným příčinám úmrtí je jedinou cestou ke zlepšení zdravotní péče ve společenstvích s vysokou zátěží onemocnění, patriarchální hierarchií a velkou a rozptýlenou vesnickou populací, která spoléhá na tradiční medicínu. V těchto nastaveních je interakce pacienta s lékařem vzácná, je proto důležité sbírat záznamy při každé příležitosti.

Rozdílná společenství mají rozdílné potřeby zdravotní péče, a plně pochopit jaké jsou, to není jednoduchá záležitost. Můžeme však začít třemi procesy.

První je vytvoření povědomí v rámci komunit. Všichni chtějí pro sebe a své milované zdravé a produktivní životy, tudíž uvítají nový přehled toho, proč lidé v jejich společnosti umírají, nebo jsou nemocní. S nástupem občanského žurnalismu a sociálních médií jsou i v chudých zemích kampaně na zvýšení veřejného povědomí dostupnější než kdy jindy.

Druhý krok spočívá v navržení lepších způsobů sběru dat. Mnoho rozvojových zemí postrádá finance, infrastrukturu a trénink potřebný k používání sofistikovaných nástrojů na sběr dat. To však neznamená, že nemohou ve sběru dat udělat významné pokroky. Jak ukázal Atul Gawande z Harvard University’s School of Public Health, jednoduché kontrolní seznamy mohou být efektivní jak pro sběr dat, tak pro učinění lepších rozhodnutí. Pokud politici a zdravotní pracovníci budou vědět, jaká data jsou důležitá a proč, budou tak v lepší pozici pro změnu výsledků veřejného zdravotnictví.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Posledním krokem je založit transparentní dohled nad sbíranými daty. Některá data by mohla vést k politicky nevyhovujícím a neintuitivním závěrům, a politici by mohli být v pokušení zamést je pod koberec. Ve věku sociálních médií a volného přístupu k informacím bychom měli požadovat, aby nově nasbíraná data byla k dispozici širokému spektru lidí zabývajících se výzkumem veřejného zdravotnictví a pracujících na nastavení zdravotní péče.

Konec konců, možná nebudeme schopní zamezit všem smrtím způsobeným některými nemocemi. S více informacemi je však v naší moci zabránit těm úmrtím, které jsou způsobeny naší vlastní lhostejností a nekompetencí.