CAMBRIDGE – Brazilská ekonomika je ve volném pádu, padnuvši za oběť rokům chybné hospodářské správy a obřímu korupčnímu skandálu, který pohlcuje politický a podnikatelský establishment země – a teď hrozí, že povede k pádu druhého prezidenta během dvou let. Zdá se možná těžké soustředit se na vývoj politik vprostřed politického a ekonomického rozvratu, ale zůstává faktem, že pokud Brazílie chce položit základy pro udržitelný růst, musí překonat zásadní výzvy. Málokteré přitom působí tak vážné obavy jako fiskální těžkosti země.
Existují pádné důvody domnívat se, že přetěžované finance brazilské vlády už dlouho brzdí ekonomiku země. Na 36% úrovni je poměr vládních výdajů k HDP jeden z nejvyšších mezi zeměmi s podobnou výší příjmů. Roky fiskální nedbalosti, přibývajících závazků v oblasti sociálního zabezpečení a nízkých komoditních cen obrovsky posilují obavy – teď ještě prohloubené politickou krizí – z dluhového zatížení vlády, které aktuálně dosahuje zhruba 70 % HDP. Situaci dál zhoršují vysoké úrokové sazby nezbytné k financování hrozivého fiskálního postavení: vyšší splátky úroků tvoří velkou část rozdílu ve výdajích mezi Brazílií a srovnatelnými zeměmi.
Za těchto okolností brazilský Národní kongres ve snaze oživit důvěru trhů schválil loni v prosinci bezprecedentní ústavní dodatek, jímž zavedl strop vládních výdajů mimo úroky, indexovaný k míře inflace za předchozí rok, a to nejméně na deset let. Dokud bude výdajový strop platit, zaručí, že každý rok, kdy ekonomika zažije reálný růst, bude velikost vlády (bez splátek úroků) jako podíl národního důchodu klesat. Mezinárodní měnový fond jej tehdy nadšeně podpořil a označil jej za potenciální fiskální „obrat ve hře“.
CAMBRIDGE – Brazilská ekonomika je ve volném pádu, padnuvši za oběť rokům chybné hospodářské správy a obřímu korupčnímu skandálu, který pohlcuje politický a podnikatelský establishment země – a teď hrozí, že povede k pádu druhého prezidenta během dvou let. Zdá se možná těžké soustředit se na vývoj politik vprostřed politického a ekonomického rozvratu, ale zůstává faktem, že pokud Brazílie chce položit základy pro udržitelný růst, musí překonat zásadní výzvy. Málokteré přitom působí tak vážné obavy jako fiskální těžkosti země.
Existují pádné důvody domnívat se, že přetěžované finance brazilské vlády už dlouho brzdí ekonomiku země. Na 36% úrovni je poměr vládních výdajů k HDP jeden z nejvyšších mezi zeměmi s podobnou výší příjmů. Roky fiskální nedbalosti, přibývajících závazků v oblasti sociálního zabezpečení a nízkých komoditních cen obrovsky posilují obavy – teď ještě prohloubené politickou krizí – z dluhového zatížení vlády, které aktuálně dosahuje zhruba 70 % HDP. Situaci dál zhoršují vysoké úrokové sazby nezbytné k financování hrozivého fiskálního postavení: vyšší splátky úroků tvoří velkou část rozdílu ve výdajích mezi Brazílií a srovnatelnými zeměmi.
Za těchto okolností brazilský Národní kongres ve snaze oživit důvěru trhů schválil loni v prosinci bezprecedentní ústavní dodatek, jímž zavedl strop vládních výdajů mimo úroky, indexovaný k míře inflace za předchozí rok, a to nejméně na deset let. Dokud bude výdajový strop platit, zaručí, že každý rok, kdy ekonomika zažije reálný růst, bude velikost vlády (bez splátek úroků) jako podíl národního důchodu klesat. Mezinárodní měnový fond jej tehdy nadšeně podpořil a označil jej za potenciální fiskální „obrat ve hře“.