3

Překrásné nové buňky?

LONDÝN – Britský Úřad pro lidská oplodnění a embryologii (HFEA) zahájil veřejnou rozpravu s cílem změřit postoje ke kontroverzním novým lékařským zákrokům, jejichž účelem je prevence přenosu neléčitelných nemocí, které jsou výsledkem mutací buněčných struktur zvaných mitochondrie. Stoupenci tohoto výzkumu vykreslují jeho kritiku jako snahu bránit záchraně dětských životů a brzdit vědecký vývoj. Tento názor však opomíjí jeden klíčový faktor debaty: vyvíjené metody vyvolávají trvalé genetické změny, které se budou přenášet na budoucí generace.

Mitochondrie jsou jakési buněčné „baterie“, v nichž se vyrábí energie a které jako jediné stavební prvky mimo buněčné jádro obsahují DNA – konkrétně 37 genů neboli přibližně 0,2% genetické výbavy člověka. Vzhledem k tomu, že tyto geny jsou obsaženy ve vajíčku, a proto se dědí pouze po matce, snaží se nové metody nahradit zmutované mitochondrie matky nezmutovanými mitochondriemi zdravé dárkyně vajíček. Výsledkem jsou embrya obsahující genetický materiál tří osob – otce a matky dítěte plus dárkyně vajíčka.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Skutečná otázka tedy zní, jak se veřejnost staví k překročení linie mezi léčbou již žijících lidí a nezvratnými genetickými změnami, které by se přenášely na budoucí generace prostřednictvím genetických úprav lidské zárodečné linie (posloupnosti zárodečných buněk, jako jsou spermie a vajíčka obsahující genetický materiál, který může dítě zdědit).

Přestože se mitochondriální výzkum vede s dobrými úmysly, mezinárodní obavy z důsledků překročení této hranice postupně sílí. Nejenže většina vědců a vlád pokládá genetické úpravy lidské zárodečně linie za nepřijatelné, ale více než 40 zemí včetně Velké Británie je výslovně zakazuje. V důsledku toho experti ve Spojených státech, Kanadě, Německu, Izraeli i jinde kriticky reagují na možnost, že by Velká Británie jednostranně podkopala konsensus, který tyto metody staví mimo zákon.

Mitochondriální mutace mohou mít vážné důsledky, jako jsou epilepsie, selhání jater, cukrovka nebo kardiomyopatie. Ačkoliv se však počet lidí zasažených těmito mutacemi odhaduje na jeden ku dvěma až čtyřem stům, ve většině případů se mutace neprojeví závažným onemocněním. A protože škodlivé změny jsou často přítomné jen v malé míře a protože jediná buňka může obsahovat zmutované i normální mitochondrie, všeobecně se předpokládá, že mitochondriální onemocnění postihují jen jednoho člověka z pěti tisíc – podle některých odhadů dokonce z deseti tisíc.

Navzdory této relativně nízké četnosti Wellcomeův trust (organizace snažící se zlepšit zdraví lidí a zvířat) nedávno věnoval vědcům z Univerzity v Newcastlu čtyři miliony liber (6,5 milionu dolarů) na založení centra pro mitochondriální výzkum. V jedné studii z roku 2010 tito vědci ohlásili první úspěch metody využívající lidské zygoty (jednobuněčná embrya) upravené tak, aby obsahovaly jen zdravé mitochondrie. Pouze 8% zygot se jim však podařilo rozvinout do mírně pozdějšího stadia.

Koalice vědců a dárců přesto v roce 2011 zaslala bývalému britskému ministru zdravotnictví Andrewu Lansleymu dopis, v němž požadovala revizi současné regulační úpravy a povolení k využití těchto nových metod v klinické léčbě, „jakmile [budou] předloženy dostatečné preklinické d��kazy“. Vlivné skupiny podporující tuto koalici – včetně Britské akademie lékařských věd, Rady pro lékařský výzkum a Wellcomeova trustu – tvrdily, že „přetavení výzkumu v léčbu [se zdá] dosažitelné v blízké budoucnosti.”

„Léčba“ však ještě neznamená pomoc lidem, kteří dnes trpí. Spíše by tyto metody mohly umožnit malé podmnožině žen s mitochondriálním onemocněním (ve Velké Británii je jich zhruba 10-20 ročně), aby snížily riziko, že jejich děti danou mutaci zdědí – ovšem za cenu precedentu s vážnými potenciálními důsledky.

Genetické úpravy lidské zárodečné linie výslovně zakazuje nejen národní legislativa, ale i mezinárodní smlouvy, jako je Konvence Rady Evropy o lidských právech a biomedicíně (kterou Velká Británie nepodepsala). Snadným vysvětlením tohoto zákazu by byla morální averze k eugenice – pavědě, která se snaží zlepšovat genetickou výbavu obyvatelstva a která si na Západě získala popularitu v první polovině dvacátého století, než ji zdiskreditovali nacisté.

Na rozdíl od eugeniků doufají zastánci pozměňování mitochondriální DNA pouze a jednoduše v to, že osvobodí budoucí generace od smrtelných nemocí. Kritikové se však obávají, že je to balancování na šikmé ploše. Prolomení etické a právní bariéry trvalých genetických úprav by koneckonců mohlo ztížit zablokování jejich využití i k léčbě neusmrcujících nemocí, nebo dokonce ke zlepšování některých vlastností typu kognitivních funkcí či atletické zdatnosti.

Ještě naléhavější je však nebezpečí, že jakákoliv forma genetické úpravy zárodečné linie by mohla napáchat dlouhodobé či trvalé škody. I expertní komise samotného HFEA uvedla, že bezpečnost mitochondriálních metod zdaleka není pro současné uživatele prokázaná. A nelze vůbec říci, co by to mohlo znamenat pro jejich potomky.

Podle Joanny Poultonové, expertky Oxfordské univerzity na mitochondriální výzkum, zatím není namístě nabízet léčbu při tak malých znalostech potenciálních důsledků, když jsou dostupné rozumné alternativy – například dárcovství vajíčka ženou nepostiženou mitochondriálním onemocněním nebo preimplantační genetická diagnóza (PGD). Poultonová tvrdí: „Existuje velmi málo rodin, které nechtějí využívat darované oocyty (vajíčka), kde by nefungovala PGD a kde je riziko narození dětí s těžkým postižením natolik vysoké, že by to ospravedlňovalo vyzkoušení těchto nových metod.“

Faktem zůstává, že mitochondriální studie už začaly přinášet neočekávané výsledky. Vědci v Oregonu například nedávno pozorovali abnormální oplodnění u některých lidských vajíček, s nimiž manipulovali. Vzhledem k tomu, že u defektních vajíček dochází k přirozenému potratu, byl by u této metody zapotřebí větší než očekávaný počet vajíček – což by mohlo představovat riziko pro dárkyně. Tým ve své studii použil 106 vajíček od sedmi žen, z nichž jedna darovala celkem 28 vajíček, což naznačuje možnou hyperstimulaci vaječníků, která může být nebezpečná nebo i smrtelná.

Fake news or real views Learn More

Stejně jako každé lidské úsilí také věda chápe některé věci špatně. U genetických úprav zárodečné linie však hrozí, že se tyto omyly stanou trvalými. Britské vědecké a charitativní organizace prosazující mitochondriální výzkum jsou hrdé na vstřícný legislativní rámec, který jim umožnil vyšvihnout se „na světovou špičku“. Rozšíření tohoto shovívavého přístupu i na genetické úpravy lidské zárodečné linie by však mohlo docela dobře způsobit, že příští generace budou na jejich počínání pohlížet úplně jinak.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.