BRIGHTON – Být chudý je nesmírně zahanbující zkušenost, která snižuje lidskou důstojnost a pocit sebeúcty. Projevy a příčiny chudoby se sice liší, avšak doprovodné ponížení je všeobecné. Nedávný výzkum provedený na Oxfordské univerzitě zjistil, že lidé potýkající se s ekonomickými těžkostmi – od Číny až po Velkou Británii, a to včetně dětí – prožívají prakticky totožný útok na vlastní hrdost a sebeúctu.
Navzdory pádným důkazům spojujícím chudobu s psychickým utrpením však politika boje proti chudobě obvykle nebere tento pocit zahanbení v potaz. Snaha o omezení chudoby se zaměřuje spíše na hmatatelné projevy deprivace, jako jsou nedostatečný příjem či vzdělání. V důsledku toho recepty na chudobu mnohdy implicitně předpokládají, že větší hmotné bohatství nebo lepší životní podmínky se automaticky přetaví do nehmotných přínosů včetně lepší duševní pohody.
Toto nedostatečné zaměření na „psychosociální“ stránku chudoby – tedy na interakci mezi společenskými silami a individuálním přístupem či chováním – je pomýlené. Chceme-li zmírnit lidské utrpení a dosáhnout hlavního cíle trvale udržitelného rozvoje OSN, totiž skoncovat do roku 2030 s chudobou „ve všech jejích podobách“, pak musí být středobodem naší snahy pocit zahanbení a jeho vnitřní i vnější podíl na fenoménu chudoby.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Antara Haldar
advocates a radical rethink of development, explains what went right at the recent AI Safety Summit, highlights the economics discipline’s shortcomings, and more.
The prevailing narrative that frames Israel as a colonial power suppressing Palestinians’ struggle for statehood grossly oversimplifies a complicated conflict and inadvertently vindicates the region’s most oppressive regimes. Achieving a durable, lasting peace requires moving beyond such facile analogies.
rejects the facile moralism of those who view the ongoing war through the narrow lens of decolonization.
The far-right populist Geert Wilders’ election victory in the Netherlands reflects the same sentiment that powered Brexit and Donald Trump’s candidacy in 2016. But such outcomes could not happen without the cynicism displayed over the past few decades by traditional conservative parties.
shows what Geert Wilders has in common with other ultra-nationalist politicians, past and present.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
BRIGHTON – Být chudý je nesmírně zahanbující zkušenost, která snižuje lidskou důstojnost a pocit sebeúcty. Projevy a příčiny chudoby se sice liší, avšak doprovodné ponížení je všeobecné. Nedávný výzkum provedený na Oxfordské univerzitě zjistil, že lidé potýkající se s ekonomickými těžkostmi – od Číny až po Velkou Británii, a to včetně dětí – prožívají prakticky totožný útok na vlastní hrdost a sebeúctu.
Navzdory pádným důkazům spojujícím chudobu s psychickým utrpením však politika boje proti chudobě obvykle nebere tento pocit zahanbení v potaz. Snaha o omezení chudoby se zaměřuje spíše na hmatatelné projevy deprivace, jako jsou nedostatečný příjem či vzdělání. V důsledku toho recepty na chudobu mnohdy implicitně předpokládají, že větší hmotné bohatství nebo lepší životní podmínky se automaticky přetaví do nehmotných přínosů včetně lepší duševní pohody.
Toto nedostatečné zaměření na „psychosociální“ stránku chudoby – tedy na interakci mezi společenskými silami a individuálním přístupem či chováním – je pomýlené. Chceme-li zmírnit lidské utrpení a dosáhnout hlavního cíle trvale udržitelného rozvoje OSN, totiž skoncovat do roku 2030 s chudobou „ve všech jejích podobách“, pak musí být středobodem naší snahy pocit zahanbení a jeho vnitřní i vnější podíl na fenoménu chudoby.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in