32

Opuštění pokroku

PAŘÍŽ – Margaret Thatcherová a Ronald Reagan jsou vzpomínáni v souvislosti s revolucí laissez-faire, již zpočátku 80. let zahájili. Vedli kampaně a zvítězili se slibem, že volnotržní kapitalismus sejme pouta růstu a prosperitě. Duchovní otec brexitu Nigel Farage, tehdejší lídr Strany nezávislosti Spojeného království, a americký prezidentský čekatel Donald Trump vedli v roce 2016 kampaně a zvítězili na základě něčeho úplně jiného: nostalgie. Výmluvné je, že stavěli na slibech, že „získají zpět kontrolu“ a „vrátí Americe velikost“ – jinými slovy že vrátí čas.

Jak postřehl Mark Lilla z Columbijské univerzity, Spojené království a USA nejsou jediné země zažívající obrodu zpátečnictví. V mnoha vyspělých i rozvíjejících se zemích se najednou minulost zdá mnohem přitažlivější než budoucnost. Ve Francii se Marine Le Penová, kandidátka nacionalistické pravice v nadcházejících prezidentských volbách, výslovně dovolává éry, kdy francouzská vláda ovládala hranice, chránila průmysl a řídila měnu. Taková řešení v 60. letech fungovala, tvrdí vůdkyně Národní fronty, takže jejich opětovné zavedení by znovu přineslo prosperitu.

Je zřejmé, že u voličů napříč Západem takové apely padají na úrodnou půdu. Hlavní okolnost, z níž tento posun postojů veřejnosti vyrůstá, tkví v tom, že mnoho občanů ztratilo víru v pokrok. Nevěří už, že jim budoucnost přinese zlepšení materiální situace a že jejich děti budou žít lepší život než oni sami. Bojí se pohlédnout vpřed, a proto se obracejí zpátky.

Pokrok ztratil lesk z několika příčin. První je deset let žalostné hospodářské výkonnosti: novým normálem pro každého ve věku do 30 let, zejména v Evropě, je recese a stagnace. Finanční krize si vybírá krutou daň. Rovněž tempo zvyšování produktivity zůstává ve vyspělých zemích (a do značné míry i v rozvíjejících se) neuspokojivě nízké. V oblasti příjmů je tedy velmi málo přírůstků k rozdělení – a ještě méně ve stárnoucích společnostech, kde pracuje méně lidí a ti, kdo už nepracují, déle žijí. Tato chmurná realita nemusí zůstat dlouho (ne všichni ekonomové souhlasí, že přetrvá), ale občanům lze odpustit, že své úvahy řídí podle skutečnosti, jak ji vidí kolem sebe.