Mexico city street food Robin Cerutti/Getty Images

Mexický paradox

CAMBRIDGE – Málokterá ekonomika představuje tak velký paradox jako ta mexická. Po sérii makroekonomických krizí v polovině 90. let podniklo Mexiko smělé reformy, které měly zemi nasměrovat na dráhu rychlého hospodářského růstu. Nastolilo kurz makroekonomické uvážlivosti, liberalizovalo hospodářskou politiku, podepsalo Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA), investovalo do vzdělání a zavedlo novátorské politiky boje s chudobou.

Tyto reformy se v mnoha ohledech vyplatily. Země dosáhla makroekonomické stability, domácí investice vzrostly o dva procentní body HDP a průměrné dosažené vzdělání občanů se zvýšilo téměř o tři roky. Zřejmě nejviditelnější úspěchy zaznamenalo Mexiko na vnější frontě. Export se zvýšil z 5% na 30% HDP a přímé zahraniční investice v zemi vyjádřené jako podíl HDP se ztrojnásobily.

Tam, kde je to opravdu důležité – tedy v oblasti celkové produktivity a hospodářského růstu –, je však výsledek značným zklamáním. Hospodářský růst na obyvatele dosáhl od roku 1996 průměrné hodnoty hluboko pod 1,5% a celková produktivita faktorů stagnuje nebo klesá.

https://prosyn.org/BlhbYy2cs