BERKELEY – Rok 2016 se nesl ve znamení sílícího populismu ve Spojených státech, ve Velké Británii a v mnoha dalších rozvinutých zemích. V době, kdy stagnace příjmů, uvadající ekonomické příležitosti a ztráta víry v pokrok vyvolávaly všeobecnou nespokojenost, podpořili voliči kandidáty, kteří slibovali vrátit moc „lidem“ a otřást systémy, jež političtí představitelé hlavního proudu „zmanipulovali“ ve prospěch zkorumpované „elity“. Ve Spojených státech pak další olej do volebního ohně přilily rostoucí etnická rozmanitost, doutnající rasová napětí a měnící se společenské zvyklosti.
V USA vyvrcholila dlouhodobá eroze důvěry ve federální vládu vítězstvím Donalda Trumpa v listopadových prezidentských volbách: prezident Barack Obama se sice těšil velké důvěře veřejnosti, avšak jen 19% Američanů věřilo, že federální vláda dělá, co je správné. Vzhledem k tradičním republikánským prioritám, jejichž odrazem byla volba členů Trumpova budoucího kabinetu, budou pravděpodobně seškrtány federální vládní programy (s výraznou výjimkou armády). Paradoxní je, že výdajové škrty v oblasti zdravotnictví, školství, profesního výcviku a životního prostředí v kombinaci s rozsáhlým regresivním snižováním osobních i podnikových daní dále obohatí „elitu“ a současně podkopají programy, z nichž má prospěch většina domácností.
Hlavní sociální a hospodářské problémy řešené federálními programy ovšem nevymizí. Zodpovědnost za jejich řešení pouze tížeji dolehne na státní a místní vlády, které je budou muset řešit novátorskými způsoby. Odpovědí na trumpismus je „progresivní federalismus“: plnění pokrokových politických cílů s využitím značných pravomocí delegovaných na subnárodní vlády v americkém federálním systému.
BERKELEY – Rok 2016 se nesl ve znamení sílícího populismu ve Spojených státech, ve Velké Británii a v mnoha dalších rozvinutých zemích. V době, kdy stagnace příjmů, uvadající ekonomické příležitosti a ztráta víry v pokrok vyvolávaly všeobecnou nespokojenost, podpořili voliči kandidáty, kteří slibovali vrátit moc „lidem“ a otřást systémy, jež političtí představitelé hlavního proudu „zmanipulovali“ ve prospěch zkorumpované „elity“. Ve Spojených státech pak další olej do volebního ohně přilily rostoucí etnická rozmanitost, doutnající rasová napětí a měnící se společenské zvyklosti.
V USA vyvrcholila dlouhodobá eroze důvěry ve federální vládu vítězstvím Donalda Trumpa v listopadových prezidentských volbách: prezident Barack Obama se sice těšil velké důvěře veřejnosti, avšak jen 19% Američanů věřilo, že federální vláda dělá, co je správné. Vzhledem k tradičním republikánským prioritám, jejichž odrazem byla volba členů Trumpova budoucího kabinetu, budou pravděpodobně seškrtány federální vládní programy (s výraznou výjimkou armády). Paradoxní je, že výdajové škrty v oblasti zdravotnictví, školství, profesního výcviku a životního prostředí v kombinaci s rozsáhlým regresivním snižováním osobních i podnikových daní dále obohatí „elitu“ a současně podkopají programy, z nichž má prospěch většina domácností.
Hlavní sociální a hospodářské problémy řešené federálními programy ovšem nevymizí. Zodpovědnost za jejich řešení pouze tížeji dolehne na státní a místní vlády, které je budou muset řešit novátorskými způsoby. Odpovědí na trumpismus je „progresivní federalismus“: plnění pokrokových politických cílů s využitím značných pravomocí delegovaných na subnárodní vlády v americkém federálním systému.