Philippine: pigs over hot coals Noel Celis/Getty Images

Nekonečné léto asijských měst

POSTUPIM/MANILA – V Asii je období monzunů – a to je znamením konce měsíců parných teplot. Extrémní vedro se ale vrátí; obzvlášť kruté podmínky přitom zakoušejí města. Urbanizovaná území v Asii už dnes zažívají dvakrát víc horkých dní než venkov – a do roku 2100 by jich mohly zažívat až desetkrát víc. Tehdy už by nebylo jak trend zvrátit.

První podrobné hodnocení klimatického rizika v Asii, uskutečněné Asijskou rozvojovou bankou (ADB) a Postupimským ústavem pro výzkum klimatických dopadů (PIK), zřetelně ukazuje, že asijská města stojí v první linii boje proti klimatickým změnám. Vždyť v městských prostředích se protíná řada důsledků teplejší planety – například extrémnější povětrnostní jevy, vzestup hladiny moře, migrace kvůli životnímu prostředí a rostoucí sociální napětí.

Platí to obzvlášť v Asii, kde jsou města domovem více než poloviny populace a vytvářejí téměř 80 % ekonomického výstupu. Do roku 2050 by se počet obyvatel asijských měst mohl téměř zdvojnásobit, na tři miliardy lidí. Bez nových klimatických iniciativ by města v regionu mohla v příštích 20 letech přispět víc než polovinou přírůstků globálních skleníkových plynů.

Takovému scénáři se často říká „jízda ve vyjetých kolejích“. Ve skutečnosti by ji ale nabourávaly důsledky změny klimatu; nespoutané oteplování by brzdilo, ba možná ukrajovalo nedávný hospodářský pokrok Asie.

Čím déle budeme s řešením problematiky změny klimatu otálet, tím ničivější budou negativní dopady. Mnoho výstrah se nám přitom možná nedostane, protože klimatické vlivy se obecně nevyvíjejí lineárním způsobem, ale spíš nastávají náhle a s vervou, jakmile dojde k překročení určitých bodů zlomu.

Pro posouzení exponovanosti Asie vůči vlivům klimatu, natož pro posílení ochrany ve zranitelných oblastech či snížení emisí skleníkových plynů dosud nebylo učiněno ani zdaleka dost. Region potřebuje strategie nízkouhlíkového zeleného růstu, které spotřebovávají méně půdy, vody a energie. Takové strategie přispějí ke zpomalení rychlé urbanizace, jejíž součástí je hustá výstavba, silnice s nepropustnými povrchy a osobní automobily – a to vše přispívá k efektu „městského tepelného ostrova“.

Secure your copy of PS Quarterly: Age of Extremes
PS_Quarterly_Q2-24_1333x1000_No-Text

Secure your copy of PS Quarterly: Age of Extremes

The newest issue of our magazine, PS Quarterly: Age of Extremes, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.

Subscribe Now

Půjdeme-li dál současnou cestou, průměrná teplota nad asijskou pevninou by do roku 2100 mohla vystoupat o víc než 6°C nad předprůmyslové úrovně. Lidé mohou churavět, a dokonce umírat v důsledku onemocnění dýchacích cest a jiných zdravotních obtíží vyvolaných tepelným stresem nebo znečištěním. Kromě negativních dopadů na lidské zdraví by vyšší teploty podkopaly zemědělskou a průmyslovou produktivitu.

Výzvy, jimž čelí asijská města, ještě zjitří klimaticky vyvolané migrační toky. Nebude-li vytvořen dostatečný počet slušných pracovních míst, klimatičtí migranti by se mohli stát trvalou spodinou. I když ovšem budou k dispozici pracovní místa, vážné ohrožení bude přinášet environmentální tlak čím dál lidnatějších měst. Odhady dopadů klimatických změn na migraci v Asii přesto zůstávají neobhajitelně omezené co do počtu, rozsahu i prognostické přesvědčivosti.

Ke zlepšení plánování měst a zdravotnických služeb potřebujeme jednoduchý a přesný způsob hodnocení úrovně současné i budoucí schopnosti urbánních populací snášet vedra. Dále potřebujeme strategie ke snižování tepelného stresu ve městech, včetně příklonu k polycentrickým uspořádáním měst, kde se ekonomiky a společnosti nesoustředí kolem jediného města, ale budují se kolem vícera regionálních uzlů a přírodní bohatství se zachovává pomocí biokoridorů a propojených zelených ploch.

Stoupající teploty ale nejsou zdaleka jedinou hrozbou plynoucí ze změny klimatu. Silnější a častější budou extrémní povětrnostní události, od sucha po záplavy. Zvýšené množství srážek a zhoršení tropických cyklonů napáchá spoušť v asijské produkci potravin, takže na venkově budou klesat příjmy. Například na Srí Lance by výnosy rýže mohly do roku 2050 klesnout až o 20 %; na Fidži by se produkce kasavy mohla propadnout o 36 %.

To vše ještě zhorší stoupající hladiny moří, které by do konce století mohly být o 1,4 metru vyšší a potenciálně zapříčinit, že řada zemí přijde o víc než 10 % své rozlohy. Pokud státy splní své závazky podle pařížské dohody o klimatu, celkový vzestup hladin moří by mohl být poloviční; ambicióznější plány by slibovaly větší snížení. Pokud ale budeme ještě pouhých několik desetiletí pokračovat v současném směřování, mohli bychom vyvolat staletí vzestupu hladin moří, i kdybychom následně skoncovali se všemi emisemi skleníkových plynů. Důsledky by byly sice postupné, ale nemilosrdné.

Rizika jsou zřejmě nejvyšší na zalidněných asijských pobřežích, kde miliony lidí ohrožují záplavy. Navíc těchto rizik nadále přibývá: v zemích jako Bangladéš, Indie, Filipíny a Vietnam se očekává, že počet obyvatel žijících na pobřeží se do roku 2060 zdvojnásobí. V Asii leží 13 z 20 světových měst, u nichž se očekává, že v období od současnosti do roku 2050 zažijí nejprudší nárůst ročních ekonomických ztrát v důsledku povodní.

Rizikům vzestupu hladin moří ohrožujícím asijská pobřežní urbanizovaná centra za současného stavu stále dostatečně nerozumíme a nejsou ani odpovídajícím způsobem integrována do plánovacích procesů. To se musí změnit. V zemích náchylných k záplavám by programy městského plánování měly spojovat šedou infrastrukturu jako odvodňovací systémy, hráze a vlnolamy se zelenými opatřeními, jako je ochrana mokřadů a lesů. Podstatně by pomohla také dokonalejší meteorologická pozorování a systémy včasného varování.

I tady ale schází dostatečné znalosti a příprava. Neexistuje systematická analýza ekonomických nákladů a přínosů protipovodňového opevňování pobřeží oproti jiným přístupům. „Měkčí“ zásahy jako lepší územní plánování a přístupy založené na ekosystémovém přístupu mají sice širokou podporu, ale jejich účinnost byla hodnocena jen v několika studiích malého rozsahu.

Povodňová rizika by v pobřežních městech zemí jako Bangladéš a Indie mohla komplikovat rozvoj energetické infrastruktury. Alespoň v této oblasti je cesta vpřed jasnější: užší regionální spolupráce by pomohla vyrovnávat výpadky elektřiny, zatímco lokální energie z obnovitelných zdrojů a klimaticky odolných rozvodných sítí by zemím pomohla zlepšit si energetickou bezpečnost.

Asie musí být vzhledem ke své obrovské rozloze, populaci a hospodářskému významu v centru globálního úsilí o zmírnění změny klimatu. V mnoha ohledech mají budoucnost Země v rukou asijská města. Na její ochranu musí vynaložit maximální úsilí.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/4ejngJbcs