17

Co říkám svým neamerickým přátelům

CAMBRIDGE – Často cestuji do zahraničí a moji zahraniční přátelé se mě pravidelně a s různou mírou úžasu ptají: Co se to, propána, ve vaší zemi děje? Řeknu vám, co jim odpovídám.

Za prvé: neinterpretujte volby z roku 2016 nesprávně. Přes americký politický systém se navzdory některým komentářům nepřehnala vlna populismu. Pravdou je, že máme dlouhou historii vzpour proti elitám. Donald Trump jen navázal na tradici spojovanou s vůdci, jako byli Andrew Jackson a William Jennings Bryan v devatenáctém století a Huey Long a George Wallace ve století dvacátém.

Přesto Trump ve všelidovém hlasování prohrál téměř o tři miliony hlasů. Ve volbách zvítězil díky tomu, že apeloval na populistické nálady ve třech státech „rezavého pásu“ – v Michiganu, Pensylvánii a Wisconsinu –, které dříve volily demokrata. Kdyby bylo sto tisíc volebních lístků v těchto státech vhozeno jinak, Trump by ve sboru volitelů prohrál a vůbec by prezidentský úřad nezískal.

Trumpovo vítězství nicméně ukazuje na skutečný problém rostoucí sociální a regionální nerovnosti ve Spojených státech. Nedávný bestseller J. D. Vance s názvem Hillbilly Elegy přesvědčivě líčí obrovský rozdíl mezi Kalifornií a Appalačským pohořím.

Výzkum provedený ekonomy Princetonské univerzity Anne Caseovou a Angusem Deatonem ukazuje, že demografické trendy bělochů s nižšími příjmy a bez univerzitního vzdělání jsou horší než v případě Afroameričanů, kteří historicky okupovali spodní extrémy nerovnosti. V roce 1999 byla míra úmrtnosti bělochů bez univerzitního vzdělání zhruba o 30% nižší než u Afroameričanů; v roce 2015 byla o 30% vyšší.

Zaměstnanost ve výrobní sféře, kdysi hlavní zdroj dobře placených pracovních míst pro bělošské dělníky, za poslední generaci prudce klesla na pouhých 12% pracovní síly. Tyto někdejší voliče demokratů zlákaly Trumpovy sliby, že vyvolá zemětřesení a přivede pracovní místa ve výrobě zpět. Trumpova snaha zrušit zdravotnickou legislativu bývalého prezidenta Baracka Obamy by paradoxně životy těchto voličů zhoršila.

Za druhé svým zahraničním přátelům říkám, ať nepodceňují Trumpovy komunikační schopnosti. Mnohé z nich urážejí jeho smrště tweetů a pohoršující pohrdání fakty. Trump je však veteránem reality TV, kde se naučil, že klíčem k úspěchu je monopolizace pozornosti diváků a že jí lze dosáhnout vyhraněnými prohlášeními, nikoliv úzkostlivým lpěním na pravdě.

Twitter mu pomáhá určovat agendu a odvracet pozornost kritiků. To, co uráží komentátory ve sdělovacích prostředcích a v akademických kruzích, jeho stoupence netrápí. Jakmile však Trump ustoupí ze své permanentní sebestředné kampaně a pokusí se vládnout, stává se z Twitteru dvousečná zbraň, která odrazuje potřebné spojence.

Za třetí své přátele nabádám, ať nečekají normální chování. Prezident, který prohraje ve všelidovém hlasování, se za normálních okolností posune do politického středu, aby si získal další podporu. Právě to v roce 2001 úspěšně provedl George W. Bush. Naproti tomu Trump prohlašuje, že on ve všelidovém hlasování zvítězil, chová se, jako by tomu tak opravdu bylo, a apeluje na své kmenové voliče.

Na ministerstva obrany, zahraničí a vnitřní bezpečnosti sice jmenoval solidní centristy, avšak do čela Agentury pro ochranu životního prostředí a ministerstva zdravotnictví a lidských služeb vybral kandidáty reprezentující extrémy Republikánské strany. Jeho personál v Bílém domě je rozdělený mezi pragmatiky a ideology a on dokáže uspokojit obě skupiny.

Za čtvrté by nikdo neměl podceňovat americké instituce. Moji přátelé někdy hovoří tak, jako by se hroutil svět, a ptají se, zda je Trump stejně nebezpečným narcistou, jako byl Mussolini. Odpovídám jim, ať nepanikaří. USA navzdory všem problémům nejsou Itálií v roce 1922. Naše národní politické elity jsou často polarizované, ale totéž se dalo říci o zakladatelích Ameriky.

Při koncipování americké ústavy si zakladatelé nekladli za cíl zajistit harmonické vládnutí, nýbrž omezit politickou moc systémem kontrolních a vyvažovacích mechanismů tak, aby bylo vládnutí obtížné. Jedna anekdota říká, že zakladatelé vytvořili politický systém, který znemožňoval králi Jiřímu, aby nám vládl – a od té doby to znemožňuje každému. Neefektivita byla dána do služeb svobody.

Trumpovo prezidentství je teprve v počátcích a nemůžeme s jistotou říci, co by se mohlo stát například po velkém teroristickém útoku. Prozatím však soudy, Kongres i jednotlivé státy administrativu kontrolují a vyvažují, přesně jak to Madison zamýšlel. Další zátěž pak přidávají státní úředníci s definitivou v exekutivních úřadech.

A konečně se mě přátelé ptají, co tohle všechno znamená pro americkou zahraniční politiku a liberální mezinárodní uspořádání, v jehož čele USA od roku 1945 stojí. Upřímně řečeno nevím, ale vzestupu Číny se obávám méně než vzestupu Trumpa.

Třebaže si američtí lídři včetně Obamy stěžovali a stěžují na ty, kdo se jen vezou, USA už dlouho stojí v čele zajišťování klíčových globálních veřejných statků: bezpečnosti, stabilní mezinárodní rezervní měny, relativně otevřených trhů a správy společných zdrojů na Zemi. I přes problémy mezinárodního řádu pod taktovkou USA svět v tomto řádu prosperuje a chudoba se snižuje. Člověk si však nemůže být jistý, zda to bude pokračovat. USA budou muset spolupracovat s Čínou, Evropou, Japonskem a dalšími na řešení nadnárodních problémů.

Během loňské předvolební kampaně byl Trump prvním kandidátem velké strany za posledních 70 let, jenž zpochybnil systém amerických spojenectví. Od lednového nástupu do úřadu však on i jím jmenované osoby svými prohlášeními naznačují, že tento systém pravděpodobně přetrvá. Tvrdá i měkká síla Ameriky koneckonců pramení převážně z faktu, že USA mají 60 spojenců (zatímco Čína jich má jen pár).

Stabilita multilaterálních institucí, které pomáhají řídit světovou ekonomiku a globální statky, je už však nejistější. Trumpův vrchní rozpočtář hovoří o rozpočtu tvrdé síly se seškrtanými položkami pro ministerstvo zahraničí a systém Organizace spojených národů. Další představitelé prosazují nahrazení multilaterálních obchodních smluv „spravedlivými a vyváženými“ bilaterálními dohodami. A Trump odmítá Obamovu snahu řešit problém klimatických změn. Svým přátelům říkám, že bych je rád v těchto otázkách uklidnil. Bohužel nemohu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.