Skip to main content

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated Cookie policy, Privacy policy and Terms & Conditions

meinzendick1_Eric LafforgueArt in All of UsCorbis via Getty Images_ethiopianwomancoffeebeans Eric Lafforgue/Art in All of Us/Corbis via Getty Images

Jak zlepšit postavení afrických farmářek

WASHINGTON – Více než 60% všech zaměstnaných žen v subsaharské Africe pracuje v zemědělství. Přesto ženy v regionu často sklízejí jen skrovnou úrodu, a to ne kvůli nevlídnému počasí či špatné kvalitě půdy, nýbrž kvůli svému pohlaví – nebo konkrétně kvůli tomu, že je spletitá pavučina zákonů, politik, programů a zvyklostí staví do značně nevýhodného postavení.

Zacelení genderové propasti v zemědělství bude vyžadovat akci na třech frontách. První z nich jsou pozemková práva. Ve většině subsaharské Afriky ženy jen zřídkakdy vlastní půdu. Místo toho farmářky obvykle získávají přístup k půdě prostřednictvím mužského příbuzného, nejčastěji manžela, bratra či otce. V takovém uspořádání jsou však ženy nesmírně zranitelné; stačí, aby muž zemřel, rozvedl se nebo si to prostě jen rozmyslel, a farmářka může přes noc zůstat bez půdy.

Výsledná nejistota ovlivňuje způsob, jímž ženy farmaří. V prostředí ustavičného rizika vysídlení nedávají dlouhodobé investice zvyšující produktivitu finanční smysl. Proč omezovat erozi budováním teras a zlepšovat zdraví půdy, když si půdu i její zkvalitnění může začít nárokovat někdo jiný, sotva žena dokončí práci? Proč vysazovat sad, když ho někdo může sadařce jednoduše odebrat, jakmile vysadí poslední strom?

V posledních dvou desetiletích podnikla řada zemí významné kroky k podpoře a ochraně pozemkových práv žen. Například Etiopie zavedla společnou registraci půdy – na certifikátech musí figurovat jména a fotografie manžela i manželky –, čímž formálně stvrdila právo žen na obdělávanou půdu. Ukázalo se, že taková reforma vede k vyšším investicím do půdy, zejména ze strany žen. Ještě více pak investují do půdy ženy, které jsou lépe poučené o svých pozemkových právech, z čehož vyplývá důležitost programů právní gramotnosti.

Půda je však jen první krok. Ženy také postrádají rovný přístup ke vstupům včetně hnojiv, kvalitnějších semen, mechanizace a aplikovaných služeb v zemědělství, které by jim zprostředkovaly informace o zdokonalených zemědělských postupech. K této nerovnosti je nutno přičíst nerovný přístup k úvěrům, které farmáři potřebují k nákupu vstupů. Studie prokázaly, že v Keni, Malawi, Sieře Leone, Zambii a Zimbabwe existuje u žen menší pravděpodobnost, že budou moci využívat finančních služeb.

Zlepšení přístupu k finančním a zemědělským službám tak představuje druhou frontu zlepšování situace farmářek. Rozvojové agentury a nevládní organizace už začaly pracovat na koncepci finančních služeb a programů orientovaných na ženy, které by zlepšily přístup k zemědělským vstupům. Zároveň si africké ženy pomáhají navzájem, kdy stále větší počet ženských organizací, jako jsou mikrofinanční družstva, pracuje na zlepšení přístupu k finančním službám, novým technologiím a informacím. Například v Keni jsou členky takových svépomocných skupin oproti jiným ženám lépe obeznámené s klimaticky „chytrými“ zemědělskými postupy.

Subscribe now
ps subscription image no tote bag no discount

Subscribe now

Subscribe today and get unlimited access to OnPoint, the Big Picture, the PS archive of more than 14,000 commentaries, and our annual magazine, for less than $2 a week.

SUBSCRIBE

Poslední fronta je možná nejožehavější: rozhodovací pravomoci. Až v příliš mnoha kontextech nemají farmářky pravomoc rozhodovat o nakládání s vypěstovanými plodinami nebo s výdělkem. To má dalekosáhlé dopady na rozvoj.

V subsaharské Africe snižuje zemědělství chudobu 2-4krát účinněji než růst v jiných sektorech. Jak navíc ukázala zpráva Goalkeepers, kterou v září zveřejnila Nadace Billa & Melindy Gatesových, u žen existuje vyšší pravděpodobnost než u mužů, že budou investovat prostředky, které mají ve své moci, do naplňování potřeb svých dětí (potravinových a vzdělávacích).

Vzhledem k tomu je umožnění, aby měly farmářky pod kontrolou zdroje, důležité nejen pro splnění pátého cíle trvale udržitelného rozvoje OSN – zajištění rovnosti pohlaví a zlepšení postavení žen a dívek –, ale i pro mnoho dalších cílů, mimo jiné pro vykořenění chudoby (SDG1) a skoncování s hladem (SDG2).

Ačkoliv bylo na všech třech frontách dosaženo určitého pokroku směrem k posílení situace farmářek, zdaleka to nestačí. Abychom podnítili a usměrnili další kroky, vytvořili jsme s kolegy v Mezinárodním institutu pro výzkum potravinové politiky index postavení žen v zemědělství (WEAI), který měří rozhodovací pravomoc, přístup ke zdrojům (včetně úvěrů), kontrolu nad příjmy, časovou zátěž a členství ve skupinách.

WEAI poskytuje informace o rozsahu a zdrojích nerovného postavení žen v zemědělství v různých kontextech, čímž – spolu s pozdější adaptací pro-WEAI, která usnadňuje hodnocení dopadu projektů – pomáhá vládám, dárcům a nevládním organizacím koncipovat účinné intervence. Zatím používá WEAI (včetně adaptací) 99 různých organizací v 54 zemích světa. Informace z WEAI například napomohly k vytvoření bangladéšského projektu ANGeL, který si klade za cíl stanovit takové kroky a investice v zemědělství, jež zkvalitní výživu a zlepší postavení žen.

Když africké farmářky prosperují, mají z toho prospěch všichni: ženy samotné, děti, do nichž investují, komunity, které živí, i ekonomiky, do nichž přispívají. Při správných investicích a politických přístupech by ženami řízené africké farmy mohly sklidit rekordní úrodu rozvoje.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

https://prosyn.org/lTtnrptcs;
  1. haass107_JUNG YEON-JEAFP via Getty Images_northkoreanuclearmissile Jung Yeon-Je/AFP via Getty Images

    The Coming Nuclear Crises

    Richard N. Haass

    We are entering a new and dangerous period in which nuclear competition or even use of nuclear weapons could again become the greatest threat to global stability. Less certain is whether today’s leaders are up to meeting this emerging challenge.

    0