0

Pravda o klimatických změnách

EXETER – Mnoho lidí se ptá, nakolik jsme si jisti vědeckým základem klimatických změn. Nejvíce určující prošetření vědeckých důkazů lze nalézt v činnosti Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) a jeho poslední velké zprávě zveřejněné v roce 2007. V letech 1988 až 2002 jsem měl tu čest předsedat nebo spolupředsedat vědeckým hodnocením panelu.

V rolích přispěvatelů a recenzentů se na těchto zprávách podílelo mnoho set vědců z různých zemí – pravděpodobně jde o nejrozsáhlejší a nejdůkladnější mezinárodní hodnocení jakéhokoliv vědeckého tématu v dějinách. V červnu 1995, těsně před summitem skupiny G-8 ve Skotsku, vydaly akademie věd jedenácti největších světových ekonomik (členských zemí G-8, Indie, Číny a Brazílie) prohlášení, v němž se hlásí k závěrům IPCC a vyzývají světové vlády, aby podnikly naléhavé kroky k řešení problému klimatických změn. Nejlepší světoví vědci se už ani nemohli vyslovit jasněji.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Silné zájmové skupiny bohužel vynaložily miliony dolarů na šíření dezinformací o klimatických změnách. Nejprve se pokusily popřít existenci jakýchkoliv vědeckých důkazů o globálním oteplování. Později v převážné míře akceptovaly skutečnost antropogenních (člověkem vyvolaných) klimatických změn, ale tvrdí, že jejich dopady nebudou velké, že můžeme „počkat, co se stane“, a že kdyby se tento problém náhodou ukázal jako závažný, vždy ho můžeme vyřešit.

Vědecké důkazy však takové argumenty nepodporují. Zapotřebí jsou naléhavé kroky vedoucí jednak k adaptaci na klimatické změny, které jsou nevyhnutelné, a jednak ke snížení emisí skleníkových plynů, zejména CO2, s cílem zabránit v maximální míře budoucím škodám.

Na Summitu o Zemi konaném v roce 1992 v Rio de Janeiru podepsaly státy ze všech koutů světa Rámcovou úmluvu o změnách klimatu (FCCC), jejímž cílem je „stabilizovat koncentraci skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která nevyvolává nebezpečné zásahy do klimatického systému…, umožňuje ekosystémům přirozenou adaptaci na klimatické změny, vylučuje ohrožení produkce potravin a umožňuje pokračování hospodářského rozvoje trvale udržitelným způsobem“. Taková stabilizace by navíc v konečném důsledku zastavila další klimatické změny.

Dnes se uznává, že rozsáhlé škody způsobené například zvýšením hladiny moří a častějšími a prudšími vlnami veder, záplavami a suchy nastanou i při malých přírůstcích globální průměrné teploty. Proto je nezbytně nutné vyvinout velmi silnou snahu udržet průměrný vzestup globální teploty pod úrovní 2ºC oproti předindustriální úrovni.

Máme-li mít slušnou naději na dosažení tohoto cíle, nesmíme dopustit, aby koncentrace CO2 přesáhla 450 ppm (částic na milion), přičemž dnes dosahuje bezmála 390 ppm. Z toho vyplývá, že do roku 2050 se musí globální emise CO2 snížit na méně než 50% úrovně z roku 1990 (v současné době jsou 15% nad touto úrovní) a že se průměrné emise v rozvojových zemích musí snížit o nejméně 80% úrovně z roku 1990. Velká Británie si již stanovila závazný cíl snížit emise o toto množství a americký prezident Barack Obama vyjádřil názor, že by si Spojené státy měly vytknout stejný cíl.

Jedním ze zřejmých požadavků je zastavení kácení tropických pralesů, které se na přírůstku emisí skleníkových plynů podílí 20%, během příštích deseti či dvaceti let. Pokud jde o emise ze spalování fosilních paliv, Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve svých „Perspektivách energetických technologií“ podrobně nastínila, jaké technologie a postupy jsou v různých zemích a sektorech zapotřebí, aby bylo těchto cílů dosaženo.

Fake news or real views Learn More

Z krátkodobého hlediska poukazuje IEA na skutečnost, že se neobejdeme bez velmi rázné a odhodlané akce, abychom zajistili, že se globální emise CO2 přestanou zvyšovat (současné zvyšování přesahuje 3% ročně), zhruba do roku 2015 dosáhnou vrcholu a poté budou setrvale klesat k cíli vytčenému pro rok 2050. IEA také poznamenává, že těchto cílů lze dosáhnout bez nepřijatelných škod na ekonomice. Dokonce uvádí řadu přínosů v případě dodržování jejích doporučení.

Nyní je zapotřebí si uvědomit, že antropogenní klimatické změny těžce zasáhnou naše děti, vnoučata, světové ekosystémy i chudé komunity ve světě a že závažnost dopadů lze podstatně zmírnit, pokud okamžitě začneme jednat.