3

Příroda, a.s.?

BERLÍN – Jen málokdo si dnes ještě dělá iluze, že úmluvy Organizace spojených národů, jako jsou Rámcová úmluva OSN o změně klimatu nebo Úmluva o biologické rozmanitosti, mohou odvrátit globální oteplování, ztrátu biodiverzity a vyčerpávání orné půdy a vody. Stejně tak se zdá, že snaha prosadit pevné stropy na emise CO2 a přísnější ekologické a sociální normy s cílem snížit spotřebu přírodních zdrojů a ochránit zaměstnance vyšla z módy, neboť ekonomiky sužované krizemi se obávají, že podobné regulace by brzdily investice a obchod.

V situaci, kdy staré metody ztratily důvěryhodnost, volí některé vlády, ekonomové a mezinárodní instituce, jako je Program OSN pro životní prostředí, nový přístup založený na názoru, že příroda je poskytovatelem „služeb ekosystému“. Tím přesouvají břemeno řešení ekologického rizika na soukromý sektor a tržní mechanismy.

V tomto novém schématu je ochrana přírody komerční záležitostí, přičemž životní prostředí není ničím více než souborem obchodovatelného zboží a služeb. Důsledkem této logiky je skutečnost, že služby ekosystému už nebudou poskytovány bezplatně. Podle Pavana Sukhdeva, hlavního autora studie Ekonomie ekosystémů a biodiverzity, která si klade za cíl zdůrazňovat ekonomické dopady ničení životního prostředí, „využíváme přírodu, protože je hodnotná, ale přicházíme o ni, protože je zadarmo“.

Jistě, ohodnocení služeb ekosystému nespočívá v pouhém přilepení cenovky na tyto služby. Zmíněný přístup může pomoci formulovat takovou ekologickou politiku, která efektivněji využije přínosů biodiverzity a ekosystémů. Na rozdíl od HDP zahrnují některé nové účetní modely mechanismy pro kvantitativní vyjádření výhod spojených se službami ekosystému nebo naopak nákladů spojených s jejich zničením, čímž se vytváří základ pro politickou a ekonomickou akci.