0

Etika „biobezpečnosti“

Do věd o životě a do biolékařského výzkumu se vloudilo nové, zlověstné slovo: „biobezpečnost“. Tento termín odráží rostoucí povědomí o tom, že prudký rozvoj v těchto oborech sice znamená naději na velké přínosy, ale že znalosti, nástroje a techniky, jež tyto vědecké pokroky umožňují, lze také zneužít a způsobit záměrnou škodu.

Každá snaha se s tímto dilematem „dvojího využití“ vypořádat musí být nakonec mezinárodní, neboť biotechnologický výzkum je ryze globálním podnikem. Při zajišťování toho, aby úsilí o řízení rizik zvýšilo bezpečnost a posílilo mezinárodní spolupráci, která zabrání zhoubnému využití vědeckých pokroků, musí klíčovou úlohu sehrát mezinárodní vědecká obec.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Profesor Ronald Atlas z univerzity v Louisville a já jsme nedávno v časopise Science uveřejnili návrh Etického kodexu pro vědy o životě . S ostře protichůdnými reakcemi se setkal jak návrh, že kodex potřebujeme, tak návrh, co by mělo tvořit jeho obsah. Vědecká obec si čím dál jasněji uvědomuje, že samotná věda není bezhodnotovou činností, a že se proto volba, jaký výzkum se má provádět a jak, musí řídit etickými zásadami. Existuje však ještě skupina vědců, již toto pojetí odmítají a tvrdí, že hledání nových znalostí nesmí svazovat žádná omezení a že etické principy získávají opodstatnění až při aplikaci těchto znalostí.

Ve svém článku pro Science jsme uvažovali nad důvody, jež vědce k tomuto názoru vedou. Jak jsme však poznamenali, „i ti, kdo zpochybňují hodnotu kodexu, souhlasí s tím, že výzkum ve vědách o životě, včetně výzkumu v oblasti bioobrany, musí probíhat bezpečným a mravním způsobem“. Mezi orgány, jež o této potřebě veřejně hovoří, patří valné shromáždění Světové lékařské asociace, Britská lékařská asociace, Národní výzkumná rada USA, britský parlament a lídři Asijsko-tichomořské hospodářské spolupráce (APEC).

Etický kodex je potřebný, neboť moc vědy způsobit škodu, nebude-li dobře řízena, se obrovsky rozrostla. Společnost pověřila vědce a vědecké instituce tím, aby prokazovali úctu životu, zejména životu lidskému. Nezbytné jsou určité pojistky, které zajistí, že se tato důvěra naplňuje a především že věda není zneužívána v zájmu bioterorismu a bioválky.

Etický kodex nabízí několik přínosů. Zdůraznil by jak význam etických posudků navrhovaného vědeckého výzkumu, tak význam sledování probíhajícího bádání, obzvlášť bádání zahrnujícího coby zkoumaný předmět člověka nebo zvířata. Může také zavést základní předpoklad vědecké otevřenosti a transparentnosti a zároveň ponechat prostor pro výjimky, existuje-li riziko, že by vědecké poznání mohlo být zneužito ke způsobení vážných škod. Kodex by navíc mohl pomocí chránit takzvané „upozorňovatele“, kteří obracejí pozornost příslušných orgánů nebo veřejnosti na ty, kdo porušují morálku. Mohl by konečně také počítat s možností odmítnout z důvodů svědomí podíl na určitém výzkumu. Krátce, kodex může pomoci zanést etiku do všech aspektů vědeckého výzkumu už od jeho započetí.

Přestože ohledně etického kodexu ještě nevznikl žádný konsenzus, mezi vědci existuje široká shoda, že zásadní pojistkou proti biologickým hrozbám, ať záměrným či nezáměrným, je silné veřejné zdravotnictví. Záležitosti týkající se bezpečnosti a veřejného zdravotnictví se dnes překrývají, třebaže tradičně šlo o samostatné oblasti, jež vyvolávaly odlišné politické odezvy. Posilování schopnosti reagovat na přirozeně se vyskytující infekční nemoci či otravy je nezbytné jako ochrana proti úmyslnému zneužití vědy k šíření nemocí nebo jedů. Krátce, podpora veřejného zdravotnictví, biobezpečnosti a biozabezpečení na jedné straně a ochrana proti bioterorismu na straně druhé jsou související činnosti, které se doplňují.

Úvahy nad případnými novými biozbraněmi ovšem upozorňují na hluboce znepokojivé možnosti, které nás vracejí k problému, jak zajistit mravnost ve vědeckém výzkumu. Například „syntetická biologie“ zahrnuje vytváření živého materiálu z dílů jeho DNA, takže můžeme dle libosti nově konstruovat život. Technologie, která tento postup umožňuje, se velice pravděpodobně se snížením její nákladnosti do dvou let stane běžnou. Měli bychom uvažovat o pojistkách, jako je moratorium na takový vývoj nebo registrace zařízení potřebného k jeho uskutečňování.

Existují prastará tabu týkající se nasazení „jedu či nákazy“ jako zbraní či válečných metod a jejich využití bylo od pradávna v mnoha kulturách stigmatizováno a zapovídáno zvykovým mezinárodním právem i mezinárodními úmluvami. Tabu je dvojčetem posvátna: prostřednictvím tabu chráníme to, co považujeme za posvátné.

Fake news or real views Learn More

Ve vztahu k valné části našeho jednání v současném světě se tyto pojmy vytratily, avšak máme-li i nadále uctívat život, především život lidský, je pro nás nezbytně nutné tyto pojmy znovu nalézt ve vztahu k novým možnostem, jež otevírají vědy o životě. Výzvou pro nás není nic menšího než nepřipustit, aby se vědy o životě staly vědami o smrti. To bude vyžadovat ��etné ucelené, rozličné a sjednocené reakce velice široké škály aktérů na individuální, institucionální, společenské i globální úrovni.

V prvé řadě to bude vyžadovat bezúhonnost, poctivost, důvěru, odvahu a občas sebekázeň. Na úrovni mezinárodních vztahů a spolupráce to není právě malý požadavek.