0

Nový pohled na meze růstu

Od konce studené války padly bariéry všech typů a světová ekonomika se od základu proměnila. Do roku 1989 zahrnoval světový trh 800 milionů až jednu miliardu lidí. Dnes je třikrát větší a stále roste. Jsme svědky jedné z nejdramatičtějších revolucí moderních dějin, která se ovšem odvíjí téměř bez povšimnutí. Z modelu platného pro menšinu světové populace se „západní spotřební společnost“ stává převládajícím hospodářským modelem světa, k němuž čím dál větší měrou není alternativa. Do poloviny století by se jejími zákony mohly řídit životy sedmi miliard lidí.

Západ vybudoval ekonomický model jedenadvacátého století s dosud neslýchanou životní úrovní a téměř všechny státy a regiony se snaží vyrovnat se mu, ať to stojí, co to stojí. Když Římský klub v 70. letech minulého století vydal svou proslulou zprávu „Meze růstu“, reakcí byly obavy. Jak však během let světové hospodářství bez přerušení – a v současné éře globalizace zdánlivě neomezeně – vytrvale rostlo, temné prognózy Římského klubu byly čím dál častěji terčem posměchu. A přece se základní poznání Římského klubu – totiž že žijeme a pracujeme v konečném globálním ekosystému, jehož zdroje a schopnosti se mohou vyčerpat – vrací a je pro nás opět výzvou.

Svět dnes neznepokojují „meze růstu“, ale šíří se povědomí o důsledcích růstu na klima a ekosystém planety. Čína například potřebuje 10% roční tempo růstu, aby své obrovské ekonomické, sociální a ekologické problémy udržela pod kontrolou. Nebylo by na tom nic senzačního, kdyby byla Čína zemí velikosti Lucemburska nebo Singapuru. Ale Čína má 1,3 miliardy obyvatel. Důsledky jejího hospodářského růstu jsou tedy mnohem závažnější.

Světovou poptávku po energiích, surovinách a potravinách ovlivňuje stále víc rostoucí poptávka v Číně a Indii, jejichž úhrnný počet obyvatel činí 2,5 miliardy. Ve stopách těchto obrů jdou další velké a lidnaté vyspívající země v Asii a Jižní Americe. Setrvale rostoucí ceny surovin, zemědělských produktů a energie už odrážejí obavy z budoucích nedostatků.