2

Globalizace trvale udržitelného rozvoje

WASHINGTON, DC – Otázka, jak může svět skoncovat s extrémní chudobou a zlepšit lidský blahobyt, získá v roce 2015 novou naléhavost, poněvadž Rozvojové cíle tisíciletí (MDG) v tomto roce vyprší a s konečnou platností se stanoví nový soubor cílů – navrhované Cíle trvale udržitelného rozvoje (SDG).

„Syntézová zpráva“ generálního tajemníka Organizace spojených národů Pan Ki-muna, která nastiňuje hlavní prvky agendy po roce 2015, představuje silné vodítko, jak by měl trvale udržitelný rozvoj vypadat a co musí vedoucí světoví představitelé v příštích 15 letech učinit, aby ho dosáhli. Po dvou letech, kdy jsme v souvislosti s trvale udržitelným rozvojem řešili otázku „co“, se musíme v nadcházejícím roce zaměřit na otázku, „jak“ dosáhnout vytyčených cílů.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Základní ambice je smělá: vymýcení extrémní chudoby do roku 2030. Abychom toho dosáhli, budou se SDG muset posunout od modelu rozvoje z dvacátého století, v němž bohaté země dávaly peníze těm chudým – většinou na nasycení hladovějících a zkvalitnění zdravotnictví a školství. V několika z těchto oblastí byly MDG pozoruhodně úspěšné. Od té doby se však obrázek podstatně změnil. Nová skupina rozvíjejících se ekonomik – zahrnující mimo jiné Čínu, Indii, Brazílii a Jihoafrickou republiku – se překotně modernizuje. Soukromý sektor přebírá větší roli v hospodářském rozvoji. A zhoršování životního prostředí ohrožuje úspěchy dosažené v posledních desetiletích.

SDG budou muset překonat představu planety ostře rozdělené mezi ty, kdo pomoc poskytují, a ty, kdo ji přijímají. Nové cíle musí zohledňovat, že svět prochází rychlou globalizací a všechny země mají svá aktiva i své potřeby. Dnešní problémy přesahují pouhé zajišťování zdraví, potravin a vzdělání. SDG budou muset skloubit tyto potřeby s požadavky stále početnější globální střední třídy, s důsledky přesouvající se politické a hospodářské moci a s problémy trvalé ekologické udržitelnosti včetně klimatických změn.

Pro dosažení těchto cílů budou nezbytné tři ingredience: mechanismy financování, obchod a partnerství. Čtyřicet let poté, co bohaté země slíbily, že budou vyčleňovat na pomoc 0,7% svého HDP, zůstávají jejich skutečné závazky na necelé polovině tohoto slibu. Ačkoliv už se většina rozvíjejících se ekonomik nespoléhá na pomoc, pro nízkopříjmové země má pomoc i nadále klíčový význam. I kdyby se však cíle pomoci splnily, přechod na trvale udržitelný rozvoj bude stát mnohem více, než samotná pomoc dokáže pokrýt. Musíme hledat nové zdroje financování, zajišťovat, aby vládní výdaje byly v souladu s agendou trvale udržitelného rozvoje, a zaměřovat se na oblasti, kde mohou peníze vykonat nejvíce dobrého.

Ve velké části rozvojového světa komplikuje investice do trvale udržitelného rozvoje skutečnost, že daňové výnosy jsou příliš nízké na to, aby se z nich dalo platit, co je třeba. Řešením přitom není vždy jen zvyšování daňových sazeb; často je to také otázka výběru peněz, které lidé a firmy dluží. Zacelování děr a potírání daňových úniků jsou dva způsoby, jak zajistit výběr daní. OECD odhaduje, že každý dolar pomoci vynaložený na zlepšení výběru daní vygeneruje příjmy v průměrné hodnotě 350 dolarů. Společný závazek vycházející z iniciativ skupiny G-8 by ztížil zakrývání daňových úniků spočívajících ve vyvádění prostředků do daňových rájů nebo v praní špinavých peněz.

Vlády nemohou zajistit trvale udržitelnou budoucnost samy. Také soukromý sektor musí hrát důležitou roli v energetice, zemědělství a rozvoji měst včetně dopravních a vodohospodářských systémů, které mohou být motorem inovací a ekonomických příležitostí. Objem soukromých prostředků je sice nesrovnatelně menší než objem mezinárodních veřejných financí, avšak nasměrování těchto soukromých prostředků do programů, které pomohou nejchudším a ochrání životní prostředí, vyžaduje správné politické podněty, jako jsou stanovení ceny uhlíku, regulační jistota a uvážlivé využívání veřejných peněz.

Obchod podporuje domácí výrobu a vytváří příjmy, které mohou pomoci financovat rozvoj. V přístupu na trhy došlo v posledních 15 letech k důležitým pokrokům: 80% exportu z rozvojových do rozvinutých zemí je dnes bezcelní a snížila se také celková průměrná cla.

Necelní bariéry však mohou zatížit exportní země více než cla. Zapotřebí je mezinárodní partnerství, které pomůže nízkopříjmovým státům začlenit se do globalizovaného trhu a současně zlepšit jejich ekologické a pracovněprávní standardy. SDG mohou vytvořit politickou dynamiku pro toto úsilí a Světová obchodní organizace by ji v prosinci 2015 mohla zasadit do správného rámce.

Zajištění trvalé udržitelnosti rozvoje bude také vyžadovat urychlení inovací a rozšíření technologií ode dneška do roku 2030. Globální partnerství by mohlo povzbudit investice do výzkumu a vývoje a usnadnit informační toky mezi vědci, podnikateli a politiky.

Tato nová a tvůrčí partnerství mohou zajistit pokrok u složitých problémů, které vlády, občanská společnost ani soukromý sektor nedokážou vyřešit osamoceně. Například Aliance GAVI (dříve Globální aliance pro vakcíny a imunizaci), což je partnerství zahrnující mezinárodní organizace, filantropy, vlády, firmy a výzkumné organizace, imunizovala od roku 2000 celkem 440 milionů dětí a pomohla odvrátit více než šest milionů úmrtí. Takové typy partnerství musíme zkvalitnit a rozšířit je i na další palčivé otázky, jako jsou infrastruktura, zemědělství a energetika.

Fake news or real views Learn More

Ode dneška až do září 2015, kdy se ve Valném shromáždění OSN sejdou hlavy států, se nám nabízí historická příležitost orientovat svět na trvale udržitelnější dráhu, která vymýtí chudobu a zvýší prosperitu pro všechny. Ambiciózní cíle představují pevný základ zářnější budoucnosti. V nadcházejících měsících však musí vedoucí představitelé spolupracovat, aby nasměrovali svět na správný kurz vedoucí k uskutečnění této vize.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.