1

Uprchlíci a venkovská chudoba

ŘÍM – Rozvojoví experti a tvůrci politik se pochopitelně zaměřují na migraci do městských prostředí a na nutnost udržitelné urbanizace. Neměli by ale ztrácet ze zřetele dramatické změny probíhající ve venkovských oblastech, které se velmi často přehlížejí.

Přestože sílící poptávka po potravinách – poháněná růstem populace i příjmů – přináší obyvatelům venkova příležitosti, ve venkovských oblastech rozvojových zemí se nadále koncentrují hlad a chudoba. Pokud se rozvoji venkova nedostane větší pozornosti, mladí lidé budou dál odcházet ze zemědělství a z venkova ve snaze najít si lepší živobytí ve městech nebo v zahraničí.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Světoví lídři loni na Valném shromáždění Organizace spojených národů přijali Agendu udržitelného rozvoje a Cíle udržitelného rozvoje (CUR) do roku 2030, jejichž součástí je závazek „nenechat nikoho pozadu“. Nadto za situace, kdy počet nuceně vysídlených osob letos dosahuje historických vrcholů, OSN pořádá 19. září summit, na němž se problém bude diskutovat.

Žádná snaha najít řešení potíží obklopujících globální nápor migrantů a běženců však neuspěje, nezaměří-li se konkrétně na tíživou situaci světové venkovské chudiny.

Podle Světové banky v roce 1990 žilo v rozvojových regionech zhruba 37 % lidí za méně než 1,90 dolaru na den. Do roku 2012 jich bylo 12,7 %, což znamená, že z krajní chudoby se vymanila víc než miliarda lidí. Přesto ovšem vzrostla nerovnost mezi venkovem a městy. Dnes na venkově žijí tři čtvrtiny nejchudších a nejhladovějších lidí světa.

Drobné farmy celosvětově živí 2,5 miliardy lidí a připadá na ně až 80 % potravin produkovaných v Asii a subsaharské Africe. Většina drobných rolníků ale stále pracuje bez mnoha základních podmínek nezbytných k růstu jejich podnikání a investic do komunit, jako jsou finance, infrastruktura, přístup na trhy, bezpečné vlastnictví půdy a právo na zdroje.

To znamená, že snahy o transformaci venkovských oblastí se musí zaměřit na tyto institucionální faktory (kromě zlepšení rovnosti pohlaví a zajištění vlády práva) a zároveň do místních komunit zavádět nové technologie. Vůbec nejdůležitější je ale nutnost zapojit samotné obyvatele venkova nejen jako zainteresované na pomoci či jako její příjemce, nýbrž jako partnery.

Významné pohledy na problematiku celosvětového potlačování chudoby, hladu a nerovnosti přinášejí dvě nové studie. Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD) se chystá 14. září zveřejnit Zprávu o rozvoji venkova, která kompiluje nový výzkum pro tvůrce politik a další aktéry usilující o vykořenění chudoby. Přední myslitelé analyzovali snahy o rozvoj venkova ve více než 60 rozvojových zemích a vyvodili, co se osvědčilo a co nikoliv.

Jedním stěžejním zjištěním je, že rozvoj zaměřený konkrétně na venkovské komunity má významný pozitivní dopad na příjmy, bezpečnost, potraviny a výživu. Tato zlepšení kvality života se dále promítají do lepšího vzdělávání, zdravotní péče a dalších zásadních služeb. Zároveň tyto přínosy nebyly rovnoměrně rozložené a subsaharská Afrika zaznamenala mnohem menší pokrok než jiné oblasti.

Druhá studie, financovaná IFAD a nedávno zveřejněná Mezinárodním výzkumným institutem potravinových politik, se zabývá celosvětovým ekonomickým poklesem od roku 2012 v kontextu venkovských populací. Zjišťuje, že v důsledku poklesu zůstane do roku 2030 v krajní chudobě o 38 milionů víc lidí, než by tomu pravděpodobně bylo jinak, přičemž obzvlášť ohrožené jsou rolnické domácnosti v zemích se středně vysokými příjmy.

To představuje značnou výzvu pro snahu CUR skoncovat s chudobou „ve všech jejích podobách všude na světě“ a upevňuje důvodnost politik a investic konkrétně zaměřených na venkovské oblasti, kde jsou opatření k potlačování chudoby potřebnější a budou mít větší účinek.

Dosavadní pokrok venkovských oblastí odhaluje jejich budoucí potenciál. V mnoha případech se jejich ekonomiky diverzifikovaly a získaly větší dynamiku a nové silnice a komunikační sítě zkrátily fyzickou a kulturní vzdálenost mezi obyvateli venkovských a urbanizovaných oblastí. V malých městech a obcích se vyvíjejí nové typy společností, v nichž je sice zemědělství stále důležité, ale už není tím jediným, co definuje tamní ekonomický a kulturní život.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Je načase podívat se na rozvoj uceleněji a pochopit, že rozvoj venkova a rozvoj měst se nevylučují – vzájemně se potřebují. Budeme-li venkovské oblasti přehlížet, vytrvalá chudoba a hlad budou nadále vyvolávat migrační toky, nejen do měst, ale i do sousedních a okolních zemí, jakož i do míst ve vzdálenější cizině. Ponecháním venkovských oblastí pozadu se rozvojové země vpřed nepohnou; právě naopak, v mnoha případech hrozí, že při takovém přístupu se motory pokroku dostanou do zpětného chodu.

Z angličtiny přeložil David Daduč