49

Evropské nacionalisty může porazit jen více Evropy

BRUSEL – Rozhodnutí britských voličů opustit Evropskou unii je nešťastné, ale nikoliv překvapivé. Britští politici se už několik desítek let vyhýbají argumentaci pro členství v EU i vysvětlování britským občanům, jak unie funguje a proč je nezbytná.

David Cameron se po celou dobu svého působení ve funkci premiéra neprojevil jako lídr a nedal najevo ochotu angažovat se smysluplným způsobem v EU. A když opakovaně horoval proti bezejmenným byrokratům v Bruselu, jako by byl neustále jednou nohou na odchodu. Jeho snaha obhájit během kampaně o brexitu na poslední chvíli členství v EU bohužel nestačila k tomu, aby odčinil následky několik desítek let trvajícího lhaní britským občanům.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Británie nedala na radu svých přátel a spojenců a rozhodla se pro izolaci v Evropě. Když je nyní její postimperiální úpadek završen, lze si z referenda o „brexitu“, které zpečetilo její osud, odnést jedno nejdůležitější ponaučení: totiž že nacionalismus nelze porazit podbízením se nacionalistům. Chce-li se EU popasovat s pnutím nacionalismu, jež podkopává samotnou její existenci, bude muset naslouchat obavám lidí a nabídnout jim radikální novou vizi efektivního vládnutí. Jinak se bude rakovina nacionalismu šířit.

Pro začátek musí zbylé členské státy EU dostát evropskému právu a prosazovat rychlý a čistý rozvod. Občané Velké Británie hlasovali pro vystoupení a jejich političtí lídři zdůrazňují, že budou výsledek referenda respektovat, takže není žádný „trest“ trvat na tom, aby to učinili co nejdříve. A bude-li Evropa kvůli britské nečinnosti a s ní spojené politické nejistotě dál ekonomicky trpět, pak by se plné odtržení mělo provést jednostranně.

Politicky už má Británie nakročeno k tomu, aby se stala spíše nepřítelem než důvěryhodným partnerem EU. Ještě předtím, než pod tlakem obrátila, se Theresa Mayová – ministryně vnitra, která je dnes čelní kandidátkou na premiérské křeslo po Cameronovi – dopustila nepřímého ohrožení budoucího statusu občanů EU žijících ve Velké Británii, když slíbila jen to, že budou „součástí jednání“ o podmínkách britského odchodu z unie.

Mayová přitom byla proti brexitu. Její antievropanství se však liší jen intenzitou, nikoliv charakterem od antievropanství zastánců vystoupení, jako jsou Daniel Hannan, konzervativní poslanec Evropského parlamentu, nebo Nigel Farage, lídr Strany za nezávislost Spojeného království, kteří se radují z možnosti dalších referend o vystoupení po celé EU.

Naštěstí se nákaza brexitu zatím nerozšířila, s největší pravděpodobností díky trapnému veřejnému spektáklu, který se v Británii po 23. červnu odehrává: ekonomické vyhlídky země pohasínají, její finanční sektor – globální hnací motor – si hledá nové lokality a její vedoucí představitelé si navzájem vrážejí dýky do zad.

Referendum možná dokonce přimělo členy EU – včetně států s hlasitými euroskeptickými stranami, jako jsou Dánsko a Švédsko –, aby se sjednotily v podpoře setrvání v unii. Průzkum provedený po britském referendu ve Švédsku zjistil, že 66% respondentů stále upřednostňuje členství v EU. V Dánsku zase podobný průzkum po referendu o brexitu ukázal devítiprocentní vzestup podpory členství.

Vedoucí představitelé EU nesmějí sedět se založenýma rukama. Unie by měla ke krizi kolem brexitu přistupovat jako k příležitosti s ohledem na to, že obavy z globalizace, terorismu, přistěhovalectví a nerovnosti se staly součástí hlavního politického proudu. Rozdělená Evropa nedokázala na tyto problémy reagovat, a jakkoliv budou Britové v unii chybět, EU teď bude rozdělená méně.

Unie v dnešní podobě však není schopná rozhodné a dalekosáhlé akce. Chce-li poskytnout alternativu k citovému apelu populistického nacionalismu, musí začít být vnímavější k požadavkům svých občanů. To si vyžádá radikální strukturální reformy eurozóny a stěžejních politických institucí EU.

Ekonomové se všeobecně shodují na tom, že jednotná měna bez fiskální unie či společného ministerstva financí je neudržitelná. Nedokončí-li Evropané práci, kterou započali zavedením eura, pak budou dál zakoušet ekonomické bolesti spojené se strukturální nejednotností. Úplná integrace by zajistila prosperitu a lepší řízení.

Podobnými nedostatky trpí také evropské bezpečnostní uspořádání. Je absurdní, že Evropa má celosvětově uznávanou Evropskou kosmickou agenturu, ale žádnou důvěryhodnou organizaci, která by shromažďovala a sdílela zpravodajské informace pro boj proti terorismu. Po listopadových útocích v Paříži mělo být zjevné, že přeshraniční terorismus vyžaduje přeshraniční zpravodajství, avšak členské státy EU dál kladou individuální suverenitu před kolektivní bezpečnost. Intenzivnější mezivládní spolupráce jednoduše nestačí. Evropa potřebuje ústřední zpravodajský orgán, jenž nebude bezzubý.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Pouze zahájením těchto dalekosáhlých reforem může Evropa čelit vzestupu populismu, který vedl až k úspěchu britské kampaně za vystoupení z EU. Někdo by namítl, že by se více suverénních pravomocí mělo naopak vrátit členským státům. S tím však musím zásadně nesouhlasit. Takový krok by jen dále oslabil integrační projekt, který už desítky let zajišťuje mír a prosperitu v Evropě. Populismus a euroskepticismus jsou nepřátelé tohoto projektu. A jediným způsobem, jak je porazit, je vybudovat Evropu pracující pro občany. Cokoliv menšího jen nahrává demagogům, kteří by nejraději následovali Velkou Británii do divočiny.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.