Peter Macdiarmid/Getty Images

Zakázat burkiny?

MELBOURNE – Moji rodiče přišli do Austrálie jako utečenci, prchající před nacistickou perzekucí, když Hitler anektoval Rakousko. Dostali se do země plné elánu asimilovat přistěhovalce do dominantní anglo-irské kultury. Když se moji rodiče bavili v tramvaji, byli napomenuti: „Tady mluvíme anglicky!“

Asimilace tohoto druhu se z politických přístupů australské vlády už dávno vytratila a nahradila ji z velké části úspěšná forma multikulturalismu, který imigranty povzbuzuje, aby si uchovali své osobité tradice a jazyky. „Burkiny“ – plavky zakrývající tělo od temene hlavy po chodidla, ovšem nikoli tvář – jsou jedním z prvků tohoto multikulturalismu. Vymyslela je muslimka ze Sydney, aby muslimským dívkám dbalým pravidel umožnila přidat se ke spolužákům a dalším dětem při plážových aktivitách, které jsou důležitou součástí australského léta.

Pro Australany je těžké pochopit, proč by některá francouzská pobřežní města měla usilovat o zákaz burkin. Bez plavek vyhovujících jejich náboženskému přesvědčení by dbalé rodiny nedovolily svým dívkám jít na pláž. To by etnické a náboženské příkopy nezúžilo, nýbrž prohloubilo.

Zákazy burkin ve Francii (některé už soudně zrušené) přicházejí po jiných francouzských omezeních odívání a ozdob. Studenti ve veřejných školách nemohou nosit nápadné náboženské symboly, což se obvykle vykládá jako zákaz šátků, jež na hlavě nosí islámské ženy, ale i jarmulek (čepiček) židovských chlapců a velkých křížů mezi křesťany. Oděv plně zahalující tvář – burku či nikáb – je zákonem zakázáno nosit kdekoli na veřejnosti.

Francie se často pokládá za zvláštní případ, kvůli své dlouhé historii přísného oddělení církve a státu. Minulý měsíc ale zákaz nošení burky na veřejných místech, jako jsou úřady, školy, univerzity a soudní síně, navrhl německý ministr vnitra Thomas de Maizière, takže otevřel možnost, že se takové zákazy rozšíří mimo Francii. Je to, řekl de Maizière, „otázka integrace“ a německá kancléřka Angela Merkelová souhlasila: „Z mého pohledu má plně zahalená žena stěží šanci se integrovat.“

Kyvadlo se tedy vychyluje zpět k asimilaci a stěžejní otázkou je, jak daleko by se mělo přehoupnout. Měla by země přijímající přistěhovalce také dovolit, aby si zachovali všechny své kulturní a náboženské praktiky, včetně těch, které jsou v rozporu s hodnotami, jež za zásadní pro svůj způsob života považuje většina obyvatel země?

The World’s Opinion Page

Help support Project Syndicate’s mission

subscribe now

Právo na kulturní a náboženskou praxi nemůže být absolutní. Takové právo naráží na své hranice minimálně tam, kde praktiky mohou být újmou ostatním. Děti je například nutné vzdělávat, a pokud stát povoluje domácí vyučování, má právo stanovit soubor standardů pro znalosti a dovednosti, které se musí vyučovat. U extrémních případů, jako jsou různé formy znetvoření ženských genitálií s cílem potlačit sexuální rozkoš, téměř nikdo nepodporuje, aby se přistěhovalcům v nové zemi dovolovalo dodržování jejich tradice.

Ve Francii se argumentovalo tím, že povolením nosit na pláži burkiny se tiše schvaluje útlak žen. Vyžadovat od žen, aby měly zakrytou hlavu, ruce a nohy, když muži nic podobného nemusí, je forma diskriminace. Kde je ale hranice mezi široce, ne-li všeobecně přijímaným požadavkem, aby si ženy zakrývaly ňadra (to také muži nemusí), a větší mírou zakrytí ženského těla, jež vyžadují některá náboženství, včetně islámu?

Lze také pochybovat, zda integraci nejlíp posouží zákaz náboženského oděvu ve veřejných školách. Přinejmenším dokud budou povoleny soukromé náboženské školy, bude pro muslimy a židy dbalé pravidel své víry pravděpodobně důvodem posílat děti do soukromých škol. Pokud skutečně chceme sekulární, integrovanou společnost, je důvodné vyžadovat, aby všechny děti docházely do veřejné školy; tento argument ale ve většině západních společností zapadl.

Má-li být společnost víc než jen shluk oddělených jednotlivců či skupin žijících uvnitř společných územních hranic, můžeme opodstatněně chtít určitou míru integrace, která lidem usnadňuje mísení a spolupráci. Je namístě odmítnout kulturní relativismus – příklad zohavování ženských genitálií je dostatečným důkazem, že ne všechny kulturní praktiky jsou obhajitelné. Společnost má právo přistěhovalcům říct: „Jste tu vítáni a pobízíme vás, abyste si zachovali a propagovali mnohé aspekty své kultury, ale existují určité stěžejní hodnoty, které musíte přijmout.“

Těžká věc je určit, co by těmito stěžejními hodnotami mělo být. Minimum je neubližovat ostatním, ale součástí jádra by měla být i rasová a sexuální rovnost. To začne být záludné, když ženy kvůli svému náboženskému přesvědčení samy akceptují omezené příležitosti. Možná jsou obětí represivní ideologie, ale islám není jediné náboženství, které učí, přinejmenším v některých svých podobách, že úloha žen v životě se od úlohy mužů odlišuje.

John Stuart Mill, vynikající liberál devatenáctého století, měl za to, že společnost by měla využívat trestního práva pouze k tomu, aby předcházela újmě působené druhým, ale nemyslel si, že by stát měl být nestranný tváří v tvář různým kulturám. Právě naopak, domníval se, že společnost má k dispozici řadu nástrojů vzdělávání a přesvědčování a měla by jich využívat k vyvracení chybných přesvědčení a povzbuzování lidí k hledání nejlepších podob života.

Mill by argumentoval tím, že pokud přistěhovalcům dáme dost času, aby na ně působily vlivy vzdělávání a blízkosti odlišných způsobů života, budou se rozhodovat správně. Vzhledem k tomu, jak málo důvěry lze mít v jiné možnosti, nadále stojí za to tuto cestu zkoušet.

Z angličtiny přeložil David Daduč

http://prosyn.org/Yausqwl/cs;
  1. Television sets showing a news report on Xi Jinping's speech Anthony Wallace/Getty Images

    Empowering China’s New Miracle Workers

    China’s success in the next five years will depend largely on how well the government manages the tensions underlying its complex agenda. In particular, China’s leaders will need to balance a muscular Communist Party, setting standards and protecting the public interest, with an empowered market, driving the economy into the future.

  2. United States Supreme Court Hisham Ibrahim/Getty Images

    The Sovereignty that Really Matters

    The preference of some countries to isolate themselves within their borders is anachronistic and self-defeating, but it would be a serious mistake for others, fearing contagion, to respond by imposing strict isolation. Even in states that have succumbed to reductionist discourses, much of the population has not.

  3.  The price of Euro and US dollars Daniel Leal Olivas/Getty Images

    Resurrecting Creditor Adjustment

    When the Bretton Woods Agreement was hashed out in 1944, it was agreed that countries with current-account deficits should be able to limit temporarily purchases of goods from countries running surpluses. In the ensuing 73 years, the so-called "scarce-currency clause" has been largely forgotten; but it may be time to bring it back.

  4. Leaders of the Russian Revolution in Red Square Keystone France/Getty Images

    Trump’s Republican Collaborators

    Republican leaders have a choice: they can either continue to collaborate with President Donald Trump, thereby courting disaster, or they can renounce him, finally putting their country’s democracy ahead of loyalty to their party tribe. They are hardly the first politicians to face such a decision.

  5. Angela Merkel, Theresa May and Emmanuel Macron John Thys/Getty Images

    How Money Could Unblock the Brexit Talks

    With talks on the UK's withdrawal from the EU stalled, negotiators should shift to the temporary “transition” Prime Minister Theresa May officially requested last month. Above all, the negotiators should focus immediately on the British budget contributions that will be required to make an orderly transition possible.

  6. Ksenia Sobchak Mladlen Antonov/Getty Images

    Is Vladimir Putin Losing His Grip?

    In recent decades, as President Vladimir Putin has entrenched his authority, Russia has seemed to be moving backward socially and economically. But while the Kremlin knows that it must reverse this trajectory, genuine reform would be incompatible with the kleptocratic character of Putin’s regime.

  7. Right-wing parties hold conference Thomas Lohnes/Getty Images

    Rage Against the Elites

    • With the advantage of hindsight, four recent books bring to bear diverse perspectives on the West’s current populist moment. 
    • Taken together, they help us to understand what that moment is and how it arrived, while reminding us that history is contingent, not inevitable


    Global Bookmark

    Distinguished thinkers review the world’s most important new books on politics, economics, and international affairs.

  8. Treasury Secretary Steven Mnuchin Bill Clark/Getty Images

    Don’t Bank on Bankruptcy for Banks

    As a part of their efforts to roll back the 2010 Dodd-Frank Act, congressional Republicans have approved a measure that would have courts, rather than regulators, oversee megabank bankruptcies. It is now up to the Trump administration to decide if it wants to set the stage for a repeat of the Lehman Brothers collapse in 2008.